Srdci se nedá poručit, o tom se Marie za poslední rok přesvědčila dostatečně. Zamilovala se totiž do muže, od kterého ji nejen dělí pěkná řádka let, ale také je to syn její spolužačky…
Svůj příběh bych chtěla zveřejnit proto, že už nemám sílu ho tutlat v sobě a nemít se komu svěřit. Ti, kterým jsem o své nešťastné lásce řekla, mě odsoudili bez rozdílu, a já už nemám na to, abych jim dokazovala, jak vážně to myslím…
Tomáše jsem poprvé uviděla, když přivezl svou matku, moji spolužačku Zoru, na školní sraz po dvaceti letech. Měli jsme ho v jedné příjemné hospůdce kousek za Jihlavou. Na setkání se svou bývalou třídou jsem se velmi těšila.
Laura Poláková
25. listopadu 2018
Byl konec léta, krásné počasí, a tak jsme měli přichystané posezení na venkovní zahrádce. Setkání provázely emoce, dojetí střídala radost a také smích nad tím, jací že to jsme čtyřicátníci.
Zanedlouho před zahrádkou zastavilo nablýskané auto a z něj vystoupila Zora. Vždycky byla atraktivní a ani dnes by jí nikdo nehádal čtyřicet let. Z auta vystoupil i Zorčin „řidič“. Jeden ze spolužáků na ni zakřičel: „To si vezeš milence, Zorko, jo?“ Zorka se zasmála a pyšně zakřičela: „Kdepak, to je můj syn Tomáš!“
Laura Poláková
18. listopadu 2018
No tedy, syn byl mladík k pohledání. Opřený o auto, kouřil cigaretu a znuděně se díval na tu „důchodcovskou“ sešlost. Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem vstala, jako že jdu na toaletu. Chtěla jsem, aby si mě všiml, i když jsem v to moc nedoufala. Naše pohledy se ale na vteřinu setkaly a já mladíkovi věnovala úsměv. Tvářil se pořád stejně unuděně, ale já cítila, že jsem ho zaujala.
Mám-li být upřímná, myslím, že taky nejsem ženská k zahození. Rozvedená čtyřicátnice s patnáctiletou dcerou a desetiletým pudlem, žijící průměrný život v podprůměrném paneláku. Na sebe si ale čas najdu, chodím cvičit, s dcerou běhat, o módu se také zajímám a myslím, že na rozdíl od svých vrstevnic vím, co si můžu dovolit na sebe vzít a co ne. Na sraz jsem se pochopitelně „vyfikla“ a už jsem si užila i pár lichotek od spolužáků.
Laura Poláková
15. listopadu 2018
Zořin syn mě zajímal víc a víc. Nikdy jsem nebyla na „zajíčky“, ale tenhle měl v sobě něco, co mě upoutalo na první pohled. Když jsem se vracela z toalety, Zorka se s ním právě domlouvala, aby ji vyzvedl před půlnocí. Musím jet s ní, napadlo mě. Za pár hodin jsem ji poprosila, jestli se s nimi můžu svézt. Nebyla proti a já začala odpočítávat minuty do půlnoci.
Ve čtvrt na jednu už jsem viděla přijíždět auto. Zorka nás představila, Tomáš mi zdvořile podal ruku a usmál se. Srdce mi tlouklo až v krku. Cestou jsme si všichni povídali, smáli se a mně bylo krásně.
Laura Poláková
13. listopadu 2018
Tomáš vysadil jako první svou mámu. To mi hrálo do karet. Sebrala jsem všechny síly, a když jsme se blížili k cíli, zeptala jsem se ho, jestli nechce zajít na kafe. Jak trapná a všední nabídka, obzvlášť nabízená v jednu ráno. On ale situaci pochopil a řekl, že rád. Do karet mi hrálo i to, že dcera byla na prázdninách u svého otce, takže jsme měli celý byt pro sebe.
Co následovalo, nemá smysl popisovat. Tomáš nezklamal a jako milenec byl fantastický. Nic podobného jsem v posteli ještě nezažila. Lítala jsem v tom až po uši. Scházeli jsme se tajně, neuměla jsem si představit, že by se o tom Zorka dověděla.
Laura Poláková
11. listopadu 2018
A navíc… Tom měl přítelkyni. Nejdřív mi to nevadilo, ale čím víc jsem se do něj zamilovávala, tím víc jsem se trápila. Tom nikdy neprojevil svoje city, byl milý a něžný, ale nechával mě v nejistotě. A nechává dodnes. Spíme spolu už přes rok. Miluju muže, kterého nikdy nebudu mít úplně. Ale nechci o něj přijít, takže tiše trpím dál…