Marii nikdy nenapadlo, že by mohla ve svém věku řešit problémy se stravováním. Podmínky v práci ji ale dohnaly tak daleko, že skončila v nemocnici.
Vždycky jsem si myslela, že se poruchy příjmu potravy týkají jen dospívajících slečen, které nejsou spokojené se svou váhou. Nakonec ale obě tyhle nemoci potkaly i mě, mámu dvou puberťaček!
Ve firmě se změnilo vedení a já dostala šéfovou, se kterou jsme si od začátku nesedly. Jak se ke mně po čase doneslo, chtěla na moje místo dosadit svou kamarádku, ale protože mě neměla za co vyhodit, začala mě psychicky deptat. Nejspíš si říkala, že to nakonec určitě nevydržím a odejdu sama. V jednom kuse mě před ostatními ponižovala a dávala mi pracovní úkoly, které byly prakticky nesplnitelné.
Laura Poláková
10. listopadu 2019
Pracovala jsem i o víkendu a neměla kdy vypnout mozek a odreagovat se. Dostala jsem se do permanentního stresu, se kterým souvisela i moje náhlá nechuť k jídlu. Přes den jsem si v práci na jídlo vlastně ani nevzpomněla, jenže večer jsem si uvědomila, jaký mám hlad, a nechutně jsem se přejedla.
Laura Poláková
7. listopadu 2019
Žaludek se mi z toho množství jídla vlastně zvedal i sám od sebe, zvracet jsem prostě musela. Říkala jsem si, že to jsou jen přechodné potíže zaviněné stresem, že si to v práci časem sedne a moje zažívání se zase vrátí do normálu.
Jenže v práci si nesedlo nic a já střídavě hladověla a zvracela dál. Půl roku jsem takhle vydržela fungovat, až jsem se totálně složila a skončila v nemocnici na kapačkách i v rukou psychologů.
Laura Poláková
31. října 2019
V práci jsem musela dát výpověď a jinam jsem zatím nenastoupila. Vím, že bych to na novém působišti ještě nezvládla. Teď už jsem pár měsíců doma a snažím se dát si do kupy své pocuchané nervy a žaludek.
Chodím k psychologovi a mám sestavený jídelníček od odborníků, takže už konečně nezvracím. Vím, je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že budu brzy zase v pohodě. Koneckonců drží mi palce i obě moje dcery.