No... a stálo to za to? Za každou cenu bojovat s tou šéfovou až do sebezničení, když dnes není problém najít práci jinde? Ve výsledku tu práci stejně nemá - ačkoli nechápu, proč "musela" dát výpověď. Nemusela. Mohla normálně být na nemocenské. Klidně rok. Ale to už je teď jedno. Každopádně tím nic nezískala. A kde je otec těch dvou dcer? Proč včas neřekl manželce, ať neblbne a nechá toho dřív, než se zhroutí? Rozumný muž - viz pan Karel níže - by to snad udělal. Pokud ovšem v té domácnosti nějaký otec a manžel je. V článku o tom ani slovo, takže možná není. Kdo potom všechny tři živí, to mi není jasné.
@Elynor: Děkuji, že jste mě označila jako rozumného muže. Už jsem tu psal dříve, že nevěřím jednostranným příběhům, což je přesně tento případ. Paní si jen stěžuje, ale nijak nezmiňuje, co dělala pro řešení. Vlastně s tou šéfovou ani nebojovala, jen se nechala šikanovat. Jenže za svého života jsem potkal lidi, co přesně takto vypráví, jak je v práci trápili, přitom skutečnost byla o dost jiná. Napovídá tomu to, že není nijak zmíněno, jak se chovali kolegové a kolegině. Kdyby paní měla dobré pracovní vztahy, byl dobrý pracovní kolektiv, těžko by cizí nová šéfová mohla toto provádět. Dále se problémy dají řešit mnoha způsoby. Za prvé jde problémům předejít, tedy třeba tím dobrým kolektivem, kde by první náznak šikany hned byl utnut. V případě existence problému je třeba to řešit hned. Paní mohla třeba jednání šéfové zaznamenat a stěhovat si. Pokud není tak rázná, mohla tam pracovat dále s tím, že by si hledala jiné místo. Zde je zase třeba zmínit, že rozumný jedinec má třeba úspory. Nežije z ruky do huby. Pak nemusí být onuce v práci s tím, že musí mlčet a vše snášet. Tedy šéfová byla spíše závěr špatných schopností té paní normálně fungovat, než že by je vyvolala. Nakonec když problémům ani nepředejdeme ani je nevyřešíme hned, ještě je třetí možnost je napravit. Máme přeci jen právní stát a paní se mohla soudit, přeci jen psychiatr by třeba potvrdil, že jí šéfová, tedy firma, způsobila újmu. Ale paní neudělala ani to a prý dala výpověď, asi když byla na nemocenské. Pak si stojím za tím, že takový člověk nemá snahu něco řešit, ani nemá smysl mu radit. Chce jen být litován, jak to má těžké.
@Karel2529: Teď vidím, že jsem udělal hloupou chybu ve slově kolegyně. To je ostuda. Ještě jsem chtěl dodat, že přímo v tom příběhu je psáno, že paní nic neřešila, nebránila se. Jen doufala, že se situace uklidní sama.
Taky si myslím, že tohle není bulimie. Zřejmě paní nikdy neslyšela o "bossingu", no stejně tam skončila v té práci, tak snad bude mít šťastnou ruku při výběru práce nové.Nechápu, že to nechala zajít tak daleko, že neodešla dříve než se sesypala.
Tohle ale není bulimie (bulimia nervosa). To si paní jen mučila trávicí ústrojí příšerným životním stylem, dokud se nevzepřelo. No, má ponaučení pro příště.
@mambule: Souhlasím.
Paní nedokázala řešit normálně řešitelný problém. Místo toho jen trpěla a propadla patologickému chování. Pro něco takového nemám pochopení. Je to stejné, jako když člověk s dluhy začne pít. Nebo člověk místo řešení partnerských vztahů je nevěrný. Nebo člověk bere drogy, protože měl špatně dětství. Každý je zodpovědný sám za sebe, nejde se jen vymlouvat, co nám druzí provedli. Také je třeba své starosti řešit. Když někdo neudělá nic, nemůže ani nic čekat.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.