Můžeme se snažit, jak chceme, ale někdy ani z vlastního dítěte dobrého člověka nevychováme. Své o tom ví Marie, kterou trápí nevyvedený syn.
Když jsem poznala všechny chyby svého manžela a vystřízlivěla ze zamilovanosti, rozvedla jsem se. V tu dobu jsem ale byla těhotná. Naštěstí jen krátce, takže se mi podařilo před bývalým manželem tuhle skutečnost utajit. Nechtěla jsem totiž, aby mě s ním cokoli spojovalo. Bylo mi jasné, že kdyby se o dítěti dozvěděl, pronásledoval by mě a nedal by mi nikdy pokoj.
Okamžitě po rozvodu jsem se proto odstěhovala do vzdáleného města a začala nový život. Ani jsem nečekala, že se po pár měsících zamiluji. Měla jsem štěstí na pozorného, milého a obětavého muže, kterému moje těhotenství nevadilo. Syna, který se mi narodil, přijal okamžitě za vlastního. Byla jsem šťastná.
Laura Poláková
13. října 2019
Jak ale syn rostl, stále více a více mi připomínal bývalého manžela. A to hlavně v tom špatném slova smyslu. Ač jsem se starala, jak jsem jen mohla a jak mi síly stačily, stejně mi to bylo k ničemu. Jeho násilnické projevy mě mrzely a znovu a znovu překvapovaly.
Měl období, kdy na mě býval opravdu hodně zlý. Přitom jsem se mu snažila už od raného dětství vštěpovat zásady a normy běžné v naší společnosti. Dávala jsem mu tolik lásky a pozornosti, co jsem jen mohla. Tak moc jsem chtěla, aby z něj vyrostl slušný a dobrý člověk. Možná ale právě tohle byla chyba, ubíjela jsem v něm jeho přirozenost a on se třeba jen bránil tomu, abych z něj tvořila něco, co nebyl a být nechtěl. Nevím…
Laura Poláková
10. října 2019
V jednu chvíli jsem měla naději, že se vše k dobrému obrací. Po osmnáctých narozeninách si totiž domů přivedl dívku. Do té doby se známostem bránil, vůbec se se mnou o ženách nechtěl bavit, říkal, že ho nezajímají.
Jenže pak se zamiloval do moc milé, upovídané cukrářky z města. Byla to slečna v jeho věku. Měla jsem radost. Choval se k ní docela hezky, doprovázel ji z práce domů, očima ji doslova hltal. Štěstí ale netrvalo dlouho. Slečna se s ním za pár týdnů rozešla. Nevím proč, ale odhaduji, že si za to mohl sám.
Laura Poláková
8. října 2019
Čekala jsem, že z toho bude smutný, že se mi třeba se svým trápením svěří. Bylo to však ještě horší, než jsem si dovedla představit. Z rozchodu byl maximálně rozhořčený a choval se krutě. Všechno, co se mu dostalo pod ruku, zničil a jediné, o co mu šlo a k čemu se upínal, byla pomsta.
Prstýnek, který své bývalé slečně dal a stál ho pár drobných u Vietnamců, chtěl bezpodmínečně vrátit, zrovna tak čelenku a tričko. Protože žijeme v malém městečku, brzy se celá aféra rozkřikla. Byla to pro mě hanba. Styděla jsem se za něj.
Laura Poláková
6. října 2019
Vypadali jsme jako největší chudáci, kteří mají hluboko do kapsy a pro korunu by si nechali koleno vrtat. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se dárky nevracejí, ale bylo to, jako bych přilévala olej do ohně. Syn se na mě utrhoval, a dokonce mi hrozil pěstí. Proplakala jsem několik nocí.
Ovšem u vracení dárků to celé nezůstalo. Syn začal svojí bývalé partnerce systematicky ničit její nový vztah a kamarádské vazby. Začal chodit do hospod, nezřízeně se opíjel a klidně domů chodil až ráno. Takhle jsem ho přece nevychovala, říkala jsem si tolikrát. Vždyť se chová jako jeho otec, přišlo mi na mysl nesčetněkrát.
Laura Poláková
3. října 2019
Jsem z toho všeho zoufalá, nevím, co mám dělat, jak situaci řešit. Asi mě osud chtěl potrestat za to, že jsem s jeho otcem nezůstala. A teď mi ho posílá zpět v podobě našeho nezvedeného syna…