MARIE (59): Nerada to přiznávám, ale mám radši snachu než vlastní dceru

21. 2. 2019
MARIE (59): Nerada to přiznávám, ale mám radši snachu než vlastní dceru
Vztah Marie a její dcery, který na začátku vypadal tak idylicky, dostal během let nebezpečné trhliny. Teď k sobě matka s dcerou těžko hledají cestu.

S manželem máme dvě děti. S odstupem let musím přiznat, že jsme je nevychovávali úplně stejně. Dceru jsme na úkor syna trochu protěžovali. Možná to bylo tím, že kluk byl méně přítulný, ve škole mu to nešlo, nejradši byl někde s kamarády a vyváděl spoustu lumpáren.

Jeho zlobení nám vynahrazovala holčička. Byla úplně jiná. Ve škole se dobře učila, žádné problémy a nejradši se držela doma. Nakonec se syn s odřenýma ušima vyučil a dcera s přehledem odmaturovala. Na vysokou školu se sice nedostala, ale našla si celkem dobré zaměstnání, hodného muže a narodily se jí děti.

Když se vdávala, nabízeli jsme jim, že by si mohli na pozemku kousek od nás postavit domek. Mávli nad tím rukou a koupili byt ve městě. Zato syn měl do stavby chuť, takže dnes bydlí se snachou a dětmi sotva sto metrů od nás.

Na dálku nám vztah s dcerou docela klapal. Pravidelně jsem hlídala vnoučata, celá rodina k nám jezdila na prázdniny a vídali jsme se každý měsíc. Postupně se u ní projevovala hádavá nátura, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Každý jsme přece nějaký a nikdo není bez chyby.

Jenže zeť to asi viděl jinak. Po sedmnácti letech manželství přišel s návrhem na rozvod. Dodnes přesně nevím, jestli za rozpadem jejich manželství stála konfliktní povaha dcery, nebo on chytil druhou mízu. V každém případě dcera po rozpadu manželství zůstala sama v městském bytě. Vnoučata už totiž dospěla a vylétla z hnízda.

Chápala jsem, že je jí smutno, proto jsem ji zvala na víkendy k nám. A ona začala jezdit pravidelně. Nejprve jsem byla moc ráda a těšila se, že společné dny budou pro obě strany přínosné a příjemné, ale spletla jsem se.

Dcera je věčně nespokojená, kritizuje kdeco a kdekoho a největší pifku má na rodinu svého bratra. Vadí jí, že bydlí blízko nás, že ke mně rády chodí jejich děti, že si se snachou rozumíme. Asi prostě žárlí. Nikdy mě nenapadlo, že by mohla mít důvod.

Sice jsem vždycky měla snachu moc ráda a vážím si jí pro to, co všechno zvládá  péče o dům a rodinu není žádná legrace, ale dceři jsem nikdy nedala najevo, že si s ní tolik nerozumím. Možná jsme se během let jen odcizily a naopak se snachou sblížily. Jenže ona je na rozdíl od dcery pohodářka.

Samozřejmě je mi líto, že dcera zůstala sama, je nespokojená sama se sebou i s celým životem, ale myslím, že musí začít u sebe a změnit svůj přístup k lidem. Být milejší a veselejší. Snažila jsme se jí to naznačit a řekla jí, že manželství a doby, co byly, se zpátky nevrátí, a ona se musí dívat do budoucnosti. Jenže mě usadila s tím, že se mi to říká, když nechodím do práce, nemusím platit nájem, důchod mi nosí až domů a je mi jedno, v čem jdu na zahrádku.

Je zkrátka plná jedu. Už nevím, co s ní, a musím říct, že si opravdu raději zajdu popovídat se snachou, která, i když má starosti, tak je milá a umí druhého vyslechnout. A věřte mi nebo ne, když dcera někdy na víkend nepřijede, jsem docela ráda  je u nás klidněji, nikdo si nestěžuje a nekritizuje.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Milé Rybičky, pondělí otevře týden prošpikovaný pozitivními změnami, ale také nepříjemnosti. Nic moc se to bude tvářit na pracovišti. Nejedná se tak o vás, ale o mrzutou atmosféru. Kvůli…

Nejčtenější články

Doporučujeme