já jen krátce,paní by se měla zamyslet nad sebou,ano-dcera zřejmě žárlí a já se ani nedivím.k dětem bychom měli hledat cestu stále ,jsou to přeci naše děti.....ano začít u sebe a snažit se jí pochopit....popovídat si spolu,obejmout se,možná právě na tohle čeká.dalo by se o tom psát obšírně,ale na zamyšlení to myslím stačí.děkuji Dany
Jakožto hlasatel opačného názoru to obrátím - paní Marie nemusí svou dceru bezpodmínečně milovat jen proto, že to je její dcera. A nemusí se za to nějak stydět nebo omlouvat. Nikdo není povinen milovat osobu, která si jeho lásku nezasluhuje. Láska není bezpodmínečná. Lásku, úctu, respekt, uznání, obdiv, a plno jiných věcí je třeba si zasloužit, tím, že na sobě pracujeme, celoživotně se o to snažíme. Nic na světě není zadarmo, bez toho, že by se člověk snažil. Ani ten pohádkový dědeček nedával dobré rady a kouzelné předměty těm, co si to nezasloužili. Ano, rodiče mají své děti milovat, ale to je tak zařízeno hlavně kvůli tomu, aby ty děti dokázali vůbec dovést k dospělosti a vychovat. Bez rodičovské lásky by to nebylo možné. Člověk jako jediný tvor na této planetě potřebuje k výchově potomstva cca 20 let. To je strašně dlouhá doba. Kdyby své děti lidé nemilovali, nevydrželi by to tak dlouho. Většina savců naučí mláďata základy do života, a marš do světa, dělej co umíš. Obvykle je to v řádu měsíců. Ale u lidí se ta doba závislosti mláďat na dospělých prodlužovala tím víc, čím byli civilizovanější. A tak musela přijít ke slovu rodičovská láska, aby rodiče své potomky mohli vychovávat dlouhou řadu let. Ale nikde není psáno, že to musí bezpodmínečně přetrvat i v době, kdy je potomek dávno dospělý, zejména za okolností, kdy by se takový dospělý potomek nechoval dobře, ať už v rámci rodiny nebo obecně ke všem. Například se protivil zákonům společnosti a stal se zločincem. To je naprosto legitimní důvod takového potomka nemilovat. To se ovšem v případě paní Marie nestalo. Podle článku to vypadá, že paní Marie cítí jistou nelibost a nespokojenost s tím, jak dcera nyní žije, že si představovala nějaký jiný vývoj, a i když to třeba neřekne, jejich vztah je tím poznamenán. Ale další známá věc je, že nemůžeme změnit toho druhého, máme vždycky začínat u sebe, a buď to zabere, nebo taky ne. Chtělo by to se zamyslet - bude ta dcera veselejší, když na každé návštěvě uslyší výtky, a bude srovnávána se snachou? Asi o moc ne, že. Pomůže jí nějak, když do ní matka bude hučet, že by měla žít jinak? Nemyslím si. Logicky, když budu někoho furt peskovat, že je všechno s ním špatně, nevyrazím z něj optimismus ani radostnou náladu. Spíš bude o to víc otrávený. A teď už jsem napsala příspěvek málem delší jak samotný článek, takže končím, a ať si to každej přebere, jak umí. :-]
@Elynor: Nikde jsem nepsala, že matka musí dítě celoživotně milovat bezpodmínečnou láskou, ale že může, že má na to právo a nemůže být za to odsuzována (v případě, že miluje zločince). A taky, že láska je bezpodmínečná. Krásný vztah podmíněný vzorným chováním milovaného je spíše obchod s krásnými city, než láska. Není to můj výmysl, ani můj výlučný názor. Člověk, který nemá nikoho, kdo by jej miloval bezpodmínečnou láskou, žije v citové nejistotě a často trpí problémy, z toho plynoucími. A jediným lékem mnoha psychických problémů a zranění je právě poskytnutí oné bezpodmínečné lásky.♥♥♥
Ale k příběhu. Paní Marie, nelze milovat všechny lidi stejně, každý je přece jiný, proto každého milujeme jiným způsobem. Píšu jiným způsobem, což neznamená, že jednoho miluji méně a druhého více. Navíc, to jak se v něčí společnosti cítíme, vůbec není o tom, jak moc toho člověka milujeme. Dokonce bych řekla, že právě u toho, koho milujeme hodně, nás jeho nedostatky trápí mnohem více a cítíme se s ním mnohem hůře, než s někým, jehož chyby sotva vnímáme, protože je nám tak trochu lhostejný. K tomu si přidejte, že čím častěji někoho vidíte, tím více rozumíte jemu, jeho pohnutkám a jeho stínům, takže mu dokážete více odpoustit a více jej chápete. Zkrátka pocitem, že milujete víc svou snachu, jako dceru, se netrapte, není to vaše chyba a není to podle mne ani pravda. Víte, stále si nosíme v podvědomí názor, že někoho, kdo je "zlý člověk" milovat nemůžeme, skoro bych řekla že nesmíme. Ale láska, především ta mateřská, je láska, to není odměna za dobré chování, ta musí být bezpodmínečná. Vy smíte své vlastní dítě milovat, i kdyby bylo zločincem, aniž by vás trápila myšlenka, že tou láskou jako by jste se provinila i vy sama. Milovat vzorné a úžasné děti, či kohokoliv jiného, je snadné a není k tomu třeba mnoho lásky. Milovat dítě, které vám dělá ostudu, které je nenáviděné, zlé, ošklivé, fetuje a podobně vyžaduje skutečnou lásku a opravdu veliké srdce. Když to přijmete, uvědomíte si, že právě nedostatky vaši dcery vám možnost takové lásky dávají. ♣♣♣ Na okraj - nepíšete nic o lásce k synovi. Možná, že i tato láska stojí za zamyšlení.
Ono je někdy jednodušší si oblíbit cizího,je -li stále nablízku,než vzdálenější dceru,co nedělá to,co by si její matinka přála.Je jasné,že dcera o tom ví,a tak je podvědomně naštvaná na matku,posléze na celý svět.Na tom se toho asi nedá moc změnit,ledaže by ta hodná,milá a příjemná snacha zažádala o rozvod...pak by se asi strhlo peklo.
jinak jsem úplně nepochopila opět časovou osu............rozvedla se po 17 letech manželství a děti po rozvodu už dospělé vylétly z hnízda.. toi je měla už před svatbou?.....no nevím poud děti měla až po svatbě tak po rozvodu tedy dospělé ještě nebyly hádám že jim spíš bylo tak max okolo 15-16 let. Což by i odpovídalo tomu že babiče je teprve 59 let, paní měla prvního jestli chápu syna dcera je druhorozená, tak že dceři pravděpodobně není ještě ani 40 a tudíž ani z tohoho úhlu pohledu není moc pravděpodobné že její děti jsou již dospělé...........spíš někde na prahu dospělosti. leda že by si obě jak matka tak dcera pořizovaly děti v 16ti.....
@farah.farah: Děti dospěly a vylétly z hnízda po rozpadu manželství, které trvalo 17 let. Nepíše se ale, zda vylétly ihned po rozvodu, nebo až po pár letech, vlastně se ani nepíše, zda se manželství rozpadlo a ihned rozvedlo, takže z tohoto pohledu je možné, že děti už z hnízda vylétly. A pokud byla atmosféra domovapřed rozvodem k zalknutí, je to i nanejvýš pravděpodobné ♠ ♠ ♠ Pokud budu počítat věk všech aktérů, pak i to je možné. Já jsem měla třetí dítě hodně pozdě, mé matce bylo 56 let, mně 36. let a některé moje stejně staré spolužačky už byly v té babičky. Měly tedy své děti provdané a osamostatnělé.
Jsou prostě lidi, kteří jedou v módu "kyselá prdel" - takoví lidé jsou toxičtí a to zcela beze srandy.......... dokáží svým frfňání stěžováním a poznámkami odtrávit i lidi co jsou v pohodně a jen se neumí takovým jedubabám či jedudědkům bránit. Tohle jsou situace kdy bez ohledu na to zda to je nebo není příbuzný je nutné zcela jasně vymezit hranice...OK mám tě ráda jsi má dcera, ale stýkat se stebou budu jen za určitých podmínek, hodláš-li mi jen kazit den neustálým stěžováním díky nemám zájem. Protože tito toxičtí lidé používají ostatní jako popelnice na svůj vlastní bordel......a člověk si musí holt rozmyslet jestli tou popelnicí být chce nebo nechce.
@farah.farah: Podle mého ale není povinné "Don't worry, be happy". Každej má právo bejt někdy nenaloženej, a kdyby mi někdo řekl "stýkat se s tebou budu jen za určitých podmínek", pomyslím si něco o arogantním blbečkovi, a přestanu se s ním stýkat úplně a na furt.
@Elynor: jasn že máš právo bejt nenaložená ale stejně tak maj ostatní právo nebejt OS s tím že si z nich děláš popelnici pro svý vlastní vnitří sračky, když to řeknu na tvrdo. Navíc jestli chápu příběh tak tady se nebavíme o někom občas nenaloženém ale o nškom permanentně nenaloženém a jaký má člověk důvod k tomu se denně potkávat s někým kdo ti jen kazí náladu a bere energii?
@Elynor: Teď jsem málem spadla ze židle, tu adresu připomínek jsem zaměnila s odkazem na info o léku pro kámošku. Promiň, připomínky můžeš poslat sem: ("https://www.dama.cz/pripominky... ")
@helza: :-) no, děkuju. ;-) Ale články do časopisu za honoráře jsem přestala psát v roce 2000. A protože pro jeden časopis pracuju i dnes, byť jako účetní, ne v redakci, vím, co se tam dělá s připomínkami čtenářů. ]:-D Mnohé obzvláště povedené jsem četla, než skončily tam, kde skončily... :oops:
... a co je zajímavé, nikde není ani slovo o tom, že by za babičkou jezdila ta dospělá vnoučata, děti její dcery. Zatímco o dětech snachy tam řeč je. Jakpak to? Dřív tam jezdily na prázdniny, a teď nedorazí ani jednou v roce na vánoce? Že by snad nebyly vítány? Že by to nebylo tak jednoznačné, kdo je ta jezinka plná jedu? Jaký by asi byl pohled z druhé strany, kdyby článek napsala ta dcera? Hele, redakce, hoďte tam pokračování, ať je nějaká legrace. Vymyslete někdo kontroverzní dopis od té dcery, nebo snachy, nebo souseda vodnaproti, aby to vypadalo jako reakce čtenáře, třeba se to tady trošku rozpohybuje. Už dlouho je tu dost mrtvo.
@Elynor: Jak děti dospívají, otevírá se jim celý svět a jezdit k prarodičům je už většinou nebaví. Pokud se z jejich návštěv u babičky nedělá povinnost, mívají spoustu jiné zábavy, nebo práce. Je to období, kdy je nutné nechat jim dveře do světa dokořán. Nemyslím si , že je nutné se v tom hledat nějaké záhady.
@helza: Ano. Není nutné hledat záhady. Ale když ty články jsou takové nudné a nezáživné. Co by to autorce udělalo, kdyby to vymyslela nějak zábavnější? Třeba snacha je pořád vysmátá a pohodářka proto, že ve skleníku mezi rajčatama nenápadně pěstuje konopí. Nebo dcera je zasmušilá proto, že její dospělé děti byly synové a ti odjeli pracovat na ropnou plošinu v Severním ledovém oceánu. Případně to byly dcery, a ty tančí u tyče nebo fotí hanbaté fotky v Austrálii. Ona se o ně logicky obává, ale nechce o tom mluvit, protože na vsi, kde matka žije, by to byl škandál. Nebo je matka lesbička, a přišla na to až teď na stará kolena a do snachy je platonicky zamilovaná. Nebo syn a snacha kují pikle, aby zdědili barák, a matce, když je u nich na návštěvě, sypou do kafe extázi, ona pak má výtečnou náladu, zatímco když pije kafe doma s dcerou, tak tam žádná extáze není a ona má absťák? Takových možností by se dalo vymyslet. Vždyť je to tady zábavný magazín. 8-)
@Elynor: Možná bys mohla redakci napsat. Buďto jako připomínku na ( "https://mediately.co/cz/drugs/5Cn4YiOshl6TLIHq... ... " ), nebo ještě lépe pošli přímo nějaký příběh, článek, či dopis do redakce na adresu:Dáma.cz ♣CZECH NEWS CENTER, a. s. ♣Komunardů 1584/42 ♣170 00 Praha 7 ♣Česká republika ♣Pobavíš dvakrát a třeba dostaneš i honorář.
Na druhou stranu, aspoň teda za mou osobu, kdy a kde už by mohl člověk dát najevo, že má všeho plný kecky a že mu není do zpěvu, když ne před rodinou a nejbližším příbuzenstvem? Copak musí být každý povinně pořád usměvavý, rozjásaný a optimistický? Nemá nárok si nikde postěžovat, že svět je zlej a lidi zkažení, vyjma ordinace svého psychiatra? A opravdu jsou všichni ostatní včetně té paní z článku takoví pozitivisté za všech okolností, aby měli právo druhému vyčítat, že on není? Já bych teda tak radikální nebyla. Taky mám dny, že jsem protivná sama sobě. To se dá pochopit. U případu z článku jsem navíc nabyla dojmu, že matka dává dceři vinu za rozpad manželství a že jí to nechává znát, byť třeba podvědomě. Prostě dcera vůbec nesplnila její očekávání. Napřed nešla na tu vysokou, vdala se, možná že za někoho s kým matka vnitřně nesouhlasila, dovolila si odmítnout stavbu domu na dohled, a šli radši do města do bytu, a na dovršení všeho rozvod, matka sice neví proč, ale stejně pro jistotu opět připomene "konfliktní povahu". Žádnou extra mateřskou lásku tam teda nepozoruju. Ta tam možná byla, dokud ta dcera byla vzorná holčička s dobrým prospěchem, co se držela doma, hezky poslouchala maminku a nebyly s ní žádné problémy. Inu, všichni jsme jenom lidi. Jestli tahle rodina nemá žádný vážnější problém, měli by si gratulovat, a nevymýšlet si problémy, kde v podstatě žádné nejsou. Ostatně, za kým asi tak půjde ta matka, až bude potřebovat pomoc , za takových 15 let, až jí třeba přestane zdraví sloužit? Patrně za tou dcerou - ta je přece sama, pomalu nemá co na práci, tak co by se nepostarala o matku. Přece to nemůže chtít po synovi, ten má dům, zahradu, rodinu... ]:-D
Moje sestra, když se rozvadela, byla taky naprosto nesnesitelná. Rikala hnusne veci, byla zahorkla, kopala kolem sebe a nedalo se ji nic říct, okamžitě vystartovala a byla naprosto bez sebereflexe. Celá naše rodina z toho má trauma 😀. Pak už se jednou táta naštval, bouchnul do stolu a řekl ji, že prostě musí jít dál a přestat to řešit, že neustále dokola opakuje jedno a to samé. Ona se urazila a ani pak po letech nedokázala uznat, že to tenkrat prehanela a naopak vycitala nam, že jsme měli málo empatie. Takže se její matce vůbec nedivím, i kdyz jde o vlastní dceru, že ji má plné zuby a má nyní blíže k bezkonfliktní snaše. Zahorkla ženská po rozvodu je to nejhorší co může být 😀.
Bych paní dceři rázně ukázala dveře s tím že se má vrátit, až bude mít lepší náladu a bude se umět chovat. Nechat si od takový zpruzelý fňukny otravovat víkendy by mě teda mohlo...
Ještě že nemám dceru. Musela bych jí lézt strašně na nervy. ]:-D Konfliktní povaha... co to vlastně má být? Ono je to těžký, podle popsané situace si - možná - může dcera myslet, že její bratr je protežovaný mamánek, a že se třeba snaží mít ve spolupráci s manželkou na rodiče nějaký vliv v její neprospěch. Nebo je prostě unavená posloucháním chytrých řečí, jak jinak by měla žít svůj život, jak se chovat, jak být taková a onaká... Pokud to slyší při každé návštěvě matky, docela se divím, že tam vůbec jezdí. Matky obecně mají takové nápady udělovat nevyžádané rady a doporučení. I ta moje to dělá. :-) už jsem se mockrát dozvěděla, že se mám teple oblékat, jíst hodně vitamínů, vyhýbat se nemocem, protože všude strašně řádí chřipka, žloutenka, spalničky a jiné metly lidstva. Že bych měla mít ty vlasy delší/kratší/obarvené/úplně jinak ostříhané, že bych si měla dojít k lékaři libovolné specializace (to se řídí podle toho, o jaké příšerné chorobě aktuálně mluvili v rádiu - on výraz chytrá jak rádio má hodně do sebe). A že nemám tolik pracovat protože už nejsem nejmladší :/ to taky potěší, a taky bych měla bydlet někde jinde a s někým, kdo se o mě bude starat, nějaký pořádný chlap - jéje. Toho by bylo. Ale dávno jsem se naučila to neřešit, všechno odkývat, občas pronést nějakou souhlasnou nezávaznou větu, a je spokojenost na obou stranách. Nervy mám jen jedny, a dohadovat se s někým, po kom mám polovinu genů, to je čirá ztráta času. Navíc uznávám, že holt má o těch 30 let víc životních zkušeností. Takže bych těm dvěma z článku doporučila a) omezit návštěvy, stačí jednou za měsíc, lépe za kvartál, b) bavit se o neutrálních tématech. Obě. Když nebude matka rejpat, že má dcera žít jinak a tvářit se radostně (Jasánek, plížím se radostně, neplížím se pro smrt!), tak na oplátku dcera nebude před matkou rejpat do bratra a jeho rodiny. To mi nepřijde jako problém se takhle dohodnout a dodržet to.
@Elynor: Mně už maminka umřela a nikdo mi nerekne, abych se teple oblekla, jedla vitaminy, davala na sebe pozor, ostrihala si vlasy a podobně. I když mam svou rodinu, nikdo mně uz nebude milovat tak jako to umí jen maminky. A stěžovat si na otravné rejpani mi přijde jako hnusné rouhání.
@Elynor: Nejsme sestry? Moje matka ještě tohle všechno vylepšila, chodí na internet a není schopná filtrovat co je a není pravda.... takže ve velkém nakupuje "zázračné preparáty" (reklamy skáčou i tady na Dámě "Jezte toto a do rána zhubnete 40 kilo" či "Doktoři to nenávidí, protože dokáže vyléčit na počkání..." ) a nutí to celé rodině a zakazuje navštěvovat lékaře.
Mě přijde zajímavé v úvodu článku " vztah s dcerou vypadal z počátku idylicky", no, počátek vztahu s dcerou je řekla bych u jejího narození a to zhusta idylické bývá. Autorka možná myslela, že vztah s již vdanou dcerou byl zpočátku idylický. Jinak asi se dcera dostala do stavu kdy "kyselo je moc kyselý a bramboráky jsou moc bramborový" a s takovým člověkem je těžké být. Asi bych dceři řekla, že ať přestane fňukat a začne normálně žít, a nebo jestli prostě takto chce dal vegetovat, že je to její volba, ale já na takové nářky zvědavá nejsem. Dcera je ještě dostatečně mladá, zřejmě i zdravá, má práci, již tedy samostatné děti (což trochu asi ne, ale budiž), bydlení má taky, tak ať se kouká srovnat. Někdo to ale neumí a je pro něj pohodlnější být permanentně nespokojený.
Marie by neměla dovolit, aby ji dcera otravovala při návštěvách svými nenáladami. Dcera je protivná asi i sama sobě,je možná neťastná, něco se jí v životě nedaří, ale to si musíme dát do pořádku každý sám, někdy s odbornou pomocí, třeba psychologa. Dcera je možná konfliktní povaha, tihle lidé vyhledávají hádky a dokáží opravdu škodit širokému okolí( měla jsem kolegyni, která by neměla hezký den, kdyby nevyvolala napětí nebo hádku). Já bych dceři řekla na rovinu, sice klidně, u kávičky a bábovky, že se mi její chování nelíbí. Pokud to chování dcery je opravdu nesnesitelné, tak bych ji řekla, aby své návštěvy omezila nebo se ovládala.
Marie (59) a nosí jí důchod?
@Anonymizovaný: Ono je to opět celé na hraně, jednak už tedy v 59 letech bere důchod (budiž, šla do předčasného), a dcera má už dospělé děti vylétnuvší z hnízda...No, možné to je také, dceři bude tak 40 let, jestli dcera stihla si najít pěkné zaměstnání, vdat se a mít obě děti těsně do dvacítky, tak by se to dalo s odřenýma ušima zvládnout. S tím, že to mladší dítě vypadlo z domu hned s maturitou.
@Anonymizovaný: Pokud měla Marie 59 už v roce 2018 a měla 2 děti, potom mohla jít do předčasného důchodu v roce 2017. Možné to tedy je. Bydlí -li na venkově, kde moc práce není, je to pravděpodobné.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.