MARIE (64): Nechtěla jsem hlídat vnoučata, děti se proti mně spikly

Takze potom, co vyhovala ctyri deti a venovala jim vetsi cast zivota, se ji to vrati tak, ze se ji deticky pokousi citove vydirat? No potes panbu. Kdyby misto plozeni rovnou zacla dobrovolnicit u 'starousku', mela by mnohem min starosti i smutku

Spis jde o to proc ta zena otocila o 360 stupnu! Ja jsem taky treba touzila po soudrzne rodine ale dnes spis touzim byt sama po tech vsech strasnych zkusenostech a je me tak lepe!!! Myslim si,ze kazda normalni zena se tesi na vnoucatka...doba se strasne zmenila a nikdo nikoho nema rad! Dokonce ani v rodine uz city nejsou...nekde se stala chyba!

Také mě překvapují chladné vztahy v téhle rodině. Paní se starala o děti a manžela, byla ideální pečovatelkou a hospodyní, věnovala se rodině na maximum. A z toho časem nevyrostla žádná láska, vděk nebo empatie alespoň od některého z dětí? Neuměli se jako dospělí s mámou domluvit a najít vyhovující řešení bez nátlaku a hrozeb? Vyznívá to tak, jako by se na ni vždycky všichni jen hrnuli s nataženou rukou a neuměli nic vracet. Tak to v rodině bylo nastavené? Děti vylétly z hnízda a manžel se pak od ženy odstřihl. Paní svou potřebu pečovat upnula k cizím seniorům. Starat se o druhé ji tedy naplňuje, s vnoučaty však být nechce, ani třeba za nějakých vlastních podmínek. Tam, kde panují v rodině aspoň trochu normální vztahy a lidi se mají rádi, se přece chtějí vidět a pomáhat si, zvlášť babičky touží s vnoučaty, když jsou v dětském věku, trávit nějaký čas. Rozhodně nemá nikdo povinnost celoživotně sloužit dospělým potomkům. Ale nějak jim to tam vzájemně dost neklape.

No v daném modelovém případu jsou si asi obě strany kvit. Paní není povinna hlídat vnoučata, pokud o to nestojí, a její děti nejsou povinny upravovat svůj program tak, aby je paní mohla navštívit, když se to hodí jí. Paní není nemocná ani nemohoucí.
Nicméně obě strany ztrácí, protože vztah mezi vnoučaty a prarodiči obohacuje obě strany.
Pokud by se jednalo o reálný příběh, přišlo by mi divné, že s paní přerušily styky všechny čtyři děti a nechce s ní být ani manžel. Tam by mohl být ještě nějaký jiný problém, který si pisatelka ani nemusí uvědomovat.

No ono je to kontroverzni trosicku! Ja jsem uplne zmenila uvazovani a postoje k druhym lidem ve svych 48 letech a sama sebe nepoznavam!!! Myslim si ale,ze by se meli sejit nekde v pulci cesty-ona je babickou a kdyz si udelala deti tak tak musi pocitat s tim,ze i jeji deti si udelaji deti! No a jeji deti by mohli byt vlidnejsi a chapavejsi a zdvorilejsi! Myslim si,ze chybuji vsichni a ze toho budou jednou pekne litovat! Jaka skoda-na sva vnoucata by si mela udelat cas a uvedomit si,ze v domove duchodcu je personal a ze ti stari lide se bez ni obejdou ale vnoucata a vlastni deti ne!!! Deti by se taky meli zachovat pekne a uvedomit si kolik toho pro ne udelala a na sebe vubec nemyslela! Je to vsechno o vztazich a jaka skoda,ze ty vztahy dnes nefunguji ani v rodine! Driv lide takhle sobecti nebyli a vubec pribuzni zili jeden pro druheho! Dnes to tak neni! Dnes se kazdy drzi dal-neni tak chyba v kazdem z nas???? Te pani doporucuji aby se rozbehla za svymi vnoucaty co nejdrive....

Vůbec se paní nedivím. To, že je ve věku babičky, ještě neznamená, že
bude svým dětem nahrazovat chůvu. Ona své děti vychovala a nyní má právo žít svůj život podle svých představ, není povinna nikomu posluhovat. Její potomci jsou mladí a měli by se už starat sami. Navíc by měli brát ohled na věk své maminky a na to, že už nemá tolik energie, jako zamlada a potřebuje si po návratu ze zaměstnání odpočinout, mít čas na své koníčky, na sport apod. A pokud budou chtít sem tam pohlídat, musí ji přece poprosit a zeptat se, jestli by mohla. Jejich máma není přece jejich služka.
Sama jsem také babičkou, své děti a vnoučata miluji, ráda se s nimi vídám co nejčastěji, ale nedovedu si představit, že bych je měla denně hlídat. V mém věku už potřebuji víc času na odpočinek po práci a myslím, že spousta lidí v mém věku je na tom podobně, aspoň to od nich slýchám. Tím spíš, že dnes se do důchodu odchází mnohem později, než tomu bylo dřív. Tak ať se mladí vzpamatují.

Dnešní děti a vnoučata nejsou to , co se četlo povinně ve škole od Božky . Jsou to nevychovaní hajzlíci atd. Paní má pravdu a fandím ji ... ]:-D

Kdybych mamce řekla aby mi hlídala děti páč chci ušeřit za chůvu tak dostanu po papule.

Přečetla jsem si názory diskutujících a zamýšlela jsem se nad svým životem. Je mi 78 let,bohužel jsem vdova 25 lel a mám jen jednoho syna,který mi obdařil dvěmi vnučkami dnes již dospělými. Od jejich narozeni do této doby jsem s nimi ve spojení. Prožila jsem s nimi krásné zážitky a neměla čas na smutek. Ale té paní se vůbec nedivím, že se již nechce zajímat o vnoučata, protože si užila své čtyři děti a starostí měla myslím až až. Teď si chce v klidu odpočívat . Já jsem ze tří dětí a moje maminka se také nechtěla věnovat vnoučatům. Ale já jsem se o ní s láskou postarala až do jejích 90 let a tatínkových 97 let. Takže můj život je o starání mých nejbližších. Nestěžuji si jen chci vyjádřit,že každý jsme jinak nastavený a svůj život si řídíme jak nám to vyhovuje.

Paní Marie má splněno. Svoje děti vychovala a dovedla k dospělosti. To byla její povinnost a tu má zdárně dokončenou. Nepochybně ji to stálo spoustu času, úsilí, péče, práce, a nejspíš i osobních obětí. Což je v pořádku, byly to její děti a tedy její odpovědnost, plus manželova, samozřejmě. Ale ta povinnost už nesahá do dalších generací. Děti jsou práce a odpovědnost jejich rodičů, nikoho jiného. O pomoc s vnoučaty se zdvořile žádá a neméně zdvořile děkuje. Není to samozřejmost. Není to automatické, že se prarodiče musí starat. Nemusí. Je to jejich dobrá vůle, jejich dobrovolné rozhodnutí, pokud to chtějí dělat, a nikdo nemá právo to od nich vyžadovat. Vyhlašovat nějaké sankce a používat vydírání typu "když nám nepomůžeš s vnoučaty, my se na tebe vykašleme, až budeš potřebovat pomoc ty" - to je naprosto nehorázná drzost. Zejména pak v situaci, kdy v tomto státě je luxusně dlouhá a luxusně placená mateřská a rodičovská dovolená, a na každém rohu školky státní i soukromé. O pomoc s vnoučaty je jistě možné požádat v nouzi nejvyšší, když rodiče z nějakého vážného důvodu nemůžou sami o svoje děti pečovat. Například v případě nehody, onemocnění a podobně. Ale vždycky je to něco navíc, co jim prarodiče mohou poskytnout dle svých možností a svého uvážení, ne že musí, protože zkrátka babičky tohle dělají a jinak nejseš správná babička. Abych byla spravedlivá, aspoň v rámci mého osobního názoru, paní Marie si to zčásti zavinila sama. Měla ten čas pro sebe chtít trochu dřív. Neměla dopustit, aby v ní zbytek rodiny viděl jen pracovní sílu zdarma, která je vždy po ruce, vždycky všechno udělá, všem poslouží a sama od nich nic nechce. To byla chyba. Což Marie nejspíš už taky ví. Ale teď je pozdě, to už nelze napravit. Neměla by jim ustupovat, to je cesta do pekla. Ona sama má svou cenu, ne jen jako hlídací babička, ale jako člověk. Na to její děti, zdá se, poněkud zapomínají.

Paní velmi dobře chápu.Nektere názory zde sou mimo mísu.Proč by paní měla dělat opičí bábi kdyz ji jinak mimo hlídání nepotřebují?Je velmi správné že paní chce žít i svůj život s přáteli.To že má pán kamarády nikomu nevadí.Je to dobře.Snad děti jednou pochopí a mamince se omluví a vnoučátka přivezou.Preji paní ať vše skončí k její spokojenosti.Cely život se starat,obětovat a vlastně dle dospelich jen ať v tom pokračuje.Sobci

Paní Marie měla se čtyřmi dětmi hodně práce. Od které se nedá utéct, nedá se odložit na příští týden, ani udělat polovičatě. Dětem se musí uvařit, vyprat, napsat s nimi úkoly, jít s nimi k lékaři. Paní se asi tak vyplýtvala, že k dalším celodenním povinnostem ohledně krmení, chození ven, už nemá sílu ani ochotu. V tom bude ten zakopaný pes. Ona za staroušky jde proto, že chce. A baví ji to. Uvázat si na krk každodenní péči o nevíme kolik dětí, to by byl zápřah. V jejím věku. Chápu logický argument dětí, že ji jsou přednější cizí lidi. Na druhou stranu, ona na dětí byla sama a nikdo jí asi s nimi nepomáhal. Děti mají partnera a nezvládají to? Přece do tří let může být matka doma a pak je tady školka. Tak nač celodenní chůvu? Něco jiného by bylo, kdyby ji jednotlivé děti požádaly o pomoc při onemocnění školkového dítěte. Když se tatínek nemůže vzít paragraf. A aby matka nepřišla o práci. Ale aby se čtyři děti na ni domluvily a daly ji to tímto způsobem najevo, že ji potřebují zadarmo pozvolna využívat, to se jí nelíbí a tak se postavila na zadní. Za sebe tedy musím říct, že bych starým cizím lidem před vlastními vnoučaty přednost nedala. Ale ten její truc na tu úžasně formulovanou žádost dětí docela chápu.

Docela nechápu, chvíle strávené s vnoučaty jsou nenahraditelné, kdo k nim necítí neskonalou lásku, musí být citově velmi chudý člověk. Hlídám na co mi síly stačí. Vím, že jednou přijde čas, kdy už nebudou mít na mě čas i chuť a tak se snažím je mít u sebe co nejčastěji. Také vím, že se na ty větší můžu kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc a velmi ochotně přijdou, protože láskyplný vztah mezi námi existuje.

Prarodiče nemají povinnost starat se o vnoučata. Maximálně pár dní o prázdninách. A když jsou děti sobci tak je to jejich problém. A také by si měly uvědomit, že po 60 přichází různé zdravotní problémy a člověk už potřebuje klid a pohodu. A ne, že bude běhat kolem rozjívených dětí.

Je to vše trochu divný,, většinou babička miluje dceru a vnoučata,, opičí láskou,,,

Děti si v dnešní době najdou cokoliv, aby mohli své rodiče citově vydírat, ať už je to z důvodu nepodporování jich finančně a nebo cokoliv jiného. V tomto případě by zasluhovali profackovat ze všech stran, aby se probudili a uvědomili si, že se jejich máma nastarala s tolika dětmi dost a že chce prostě teď jen volně dýchat a dělat si to, co chce. A to, že nestojí o to, aby se babička přijela pouze potěšit s vnoučaty jen svědčí o tom, že jsou to hajzlíci a že by se o své rodiče ve stáří stejně nikdy nepostarali. Ostatně je z článku možné vycítit, že se paní tak rozhodla po špatných zkušenostech s nimi. Rodič není povinen být otrokem svých dětí a stát jim za zadkem do konce života.

vypadá jak Andrea 42 se starým manželem ]:-D

Tak samozřejmě žena v seniorském věku nemá už k nikomu žádné závazky (vyjma svého trvalého partnera v případě, že by onemocněl apod.) a může si zařídit život po svém - klidně se vyprdnout na dospělé děti a na vnoučata. O tom žádná.Co mně ovšem v tomto případě vrtá hlavou, PROČ to paní, dříve tolik zaměřená na vlastní rodinu, udělala. Žádný velký, dramatický konflikt s potomky článek nezaznamenává - po jejím odmítnutí hlídat vnoučata (na což měla samozřejmě nárok) se mladé rodiny prostě zařídily jinak. PROČ jí lépe vyhovuje věnovat čas cizím seniorům než vlastním vnoučatům. Pro mě nepochopitelné. Jsem stejného věku jako Marie, vnoučata dosud nemám (ale moc se na nějaké těším a jsem připravena opustit svoje současné koníčky, kdyby to bylo potřeba) a svým vrstevníkům, natož ještě starším lidem, se snažím spíše vyhýbat, protože s nimi přestává být rozumná řeč 😀
Jako jediný důvod mě napadá, že za seniora v důchoďáku nemají dobrovolníci trávicí s ním čas žádnou zodpovědnost, kdežto vzít si na hlídání dítě je zodpovědnost obrovská. Nu, pokud paní (přestože je povahově vyloženě pečovatelský typ) lépe vyhovuje zrušit kontakt s rodinou a ve vysokém stáří být také raději odkázána na cizí personál, je to její volba.