Svého přítele miluju a o to víc mě trápí problém, který má - nebo vlastně máme. Marek je totiž dost plachý typ a v posteli je extrémně stydlivý. Ne že by sex odmítal, ale připadá mi, že si ho vůbec nedokáže bezstarostně užít.
Když jsem se s Markem seznámila, bylo hned poznat, že to není žádný vymetač večírků. Sice jsem ho na jednom potkala, ale právě proto to hned vyniklo. Vyměnili jsme si čísla a po vydařeném prvním rande se dali dohromady. Líbilo se mi, jak Marek líbá, bylo zrovna jaro a my chodili na dlouhé procházky, kde jsme se jeden k druhému tulili a líbali se na každém rohu. Jenže když i po dvou měsících bylo líbání tím jediným, na co došlo, začala jsem být už trochu nesvá.
Ne že bych s ním chtěla spát po třech schůzkách, ale tohle byl druhý extrém a mně to vrtalo hlavou. Marek se totiž nijak nesnažil najít příležitost, aby mohlo dojít na sex. Nezval mě k sobě domů, ani se nesnažil dostat ke mně.
Rozhodla jsem se tedy udělat první krok a jednoho dne se zkrátka zeptala, proč nejde dál. Zasmál se a odpověděl: "Protože jsi mě nikdy nepozvala." Zarazila jsem se, měl samozřejmě pravdu, nicméně já vždycky jednala spíš v duchu toho, že chlap dobývá a žena postupně dovoluje.
Jestli jsem ale čekala, že teď si to Marek vynahradí, spletla jsem se. Líbali jsme se hodinu na gauči a ano, sáhl mi na prso, ale tím to skončilo. Byla jsem z toho už docela frustrovaná, začala jsem si říkat, že se mu snad nelíbím. Příště jsem mu nekompromisně vedla ruku níž. Nebránil se, ale že by si to nějak užíval, to se mi taky nezdálo.
Zjistila jsem, že je věřící
Mezitím jsem zjistila, že je Marek věřící. Ne že by chodil nějak pravidelně do kostela nebo se doma modlil, ale víra ho hodně ovlivňuje. Najednou mi byla jeho trochu záhadná povaha trochu bližší, když jsem pochopila souvislosti. Nakonec jsem se ho na rovinu zeptala, jestli vůbec chce se mnou někdy spát. Odpověděl, že samozřejmě ano, že jen čeká, až já sama budu chtít.
Tak tudy cesta nevede, řekla jsem si a rozhodla se, že oproti předchozím zkušenostem teď tedy musím být já ten hybatel dění a vzít věci do svých rukou. Při příští návštěvě jsem Marka tak trochu opila, pak se před ním svlékla do prádla - a najednou to šlo! Milování bylo krásně něžné, poklidné, takové soustředěné, nebo jak to nazvat. Marek byl ohromně pozorný milenec, neustále se mě dotýkal a hladil, ale tak nějak cudně. Sice jsem měla orgasmus, ale co to dalo práce!
Když shrnu další měsíce - ano, milujeme se, je to pěkné, ale že by to byl kdovíjak úžasný sex plný vášně, jaký bych čekala u lidí, co jsou spolu půl roku, to se tedy říct nedá. Marek se totiž zkrátka stydí. Došlo mi to postupně, když jsem ho pozorovala, jak se svléká, jak svléká mě, jak se mě dotýká, co v posteli děláme. Protože naší polohou je jen misionářská, když jsem si na něj jednou vylezla, bylo vidět, že je z toho celý nesvůj. A když jsem se otočila, aby ke mně mohl zezadu, skoro ho to vyděsilo.
Chci s ním promluvit, ale co když ho jen odradím
Není to tak, že by sex odmítal, dokonce i sám někdy začne první, ale je to takové školácké milování "podle pravidel", jako by jakákoli trochu divočejší akce byla tabu. Orální sex jsme měli všehovšudy dvakrát a připadala jsem si pomalu, jako bych ho chtěla znásilnit. Při jednom z posledních milování jsem ho chtěla nějak rozvášnit a začala se sama dráždit - na předchozí partnery tohle zabíralo jako hadr na býka. Ale Marek zrudl jak školák a pomalu nevěděl, kam s očima.
Asi bych si s ním měla promluvit, ale když vidím, jak je stydlivý, tak se bojím, že ho tím ještě víc vyděsím a pokazím to. Spala jsem zatím s šesti muži (včetně Marka) a žádný z předchozích se takhle nechoval, takže nevím, co s tím. Miluju ho, tak skvělého kluka hned tak nenajdu, ale bojím se, že to v posteli bude za chvíli strašná nuda. Určitě to všechno souvisí s jeho vírou, ale já věřící nejsem ani ve svém okolí nikoho neznám, takže vůbec netuším, jak postupovat, abych nenapáchala víc škody než užitku.
Markéta, 25 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!