Všeho do času,jak zní přísloví.Markéta teď myslí jinak,než třebas za 5 let. Žije tak nějak ze dne na den, to že nechce mít děti,chápu.Jenže věci se mění,a nebude pak psát někam něco ve smyslu "já jsem obětovala X let ženatému,v duchu jsem si myslela,že bychom spolu měli být víc,měli třeba dítě,a on si najednou našel jinou,samozřejmě o 10 let mladší než já....Co mám dělat,jsem sama,pláču a beru to jako zradu...."
...je manžer, ale ne přímý nadřízený ... když jsem mu dala ruku do klína ... ne, necítím žádné výčitky :-D :-D No podívejme se pravdě do očí: kdyby byla pravda, že nijak neochuzuje jeho manželku a děti, tak by to opravdu mohla být jen její a jeho věc. Jenže ona to pravda není, protože když se spolu baví o tom, jaká je jeho žena protivná blbka, zatím co spolu tráví jeho volný čas nebo dokonce část jeho dovolené, tak už to pravda není, protože on by se měl jako zodpovědný manžel a otec věnovat výchově dětí a být jim příkladem, a sem tam s něčím pomoct své manželce. Třeba by pak nebyla tak protivná. Pravděpodobně i ví, že má milenku, protože to ženská prostě ví, i když o tom nemluví. Osobně bych vztah, kde se vyskytuje třetí osoba, nejspíš sama ukončila, ani mi není té manžeky moc líto, spíš se jí divím, že je ochotná vystavovat takové situaci dlouhodobě své děti. Pisatelka je poněkud lehčích mravů a dost hloupá, takže se domnívám, že až už nebude ani mladá, tak ten pán změní milenku jako kus "doplňku navíc". To, že jí to nevadí, je celkem možné, jednou jí to ale 100% vadit bude, ale to už bude pozdě plakat nad ztracenými roky.
To je zase otázka. Ne, nevadí mi to. ]:-D Můj milenec má rodinu, měl ji vždycky na prvním místě před vším ostatním, a je to tak dosud, přestože jeho děti jsou dávno dospělé, samostatné a založily si vlastní rodiny. Vztahem se mnou je o nic neošidil. Ano, taky mi občas vyprávěl nějaké události, co manželka říkala nebo dělala, protože jsem mu naslouchala. V roli duté vrby. Nepříslušelo mi to nějak komentovat, hodnotit, nebo dokonce navrhovat nějaká řešení. Od toho milenky nejsou. Ale nevidím nic špatného na tom to vyslechnout. I chlap si chce někdy jen tak postěžovat na všeobecně těžkej život, ani nemusí jít zrovna o manželku. Ano, milenka je na ten únik od normální každodenní reality, na odpočinek a relaxaci, a na to, aby se pánovi dostalo, čeho mu doma schází. Na hezké chvíle. Ale to přece krucinál neznamená, že on nemůže mít hezké chvíle i doma s manželkou. Samozřejmě že má, jenom třeba zase trošku jiné, jinak hezké, a pochopitelně že to neznamená, že by snad nemiloval svoje děti. Milenka není náhrada nebo snad dokonce náhražka. Milenka je doplněk, něco navíc, co vyplňuje nějakou mezeru v životě dotyčného. Existence milenky nemusí nijak snižovat roli manželky a rodiny, naopak může přispívat k tomu, že pán dojde domů a je lépe schopen a ochoten čelit návalu běžných rodinných záležitostí. Což všechno samozřejmě platí i obráceně, pro vztah manželka plus její milenec.
@Elynor: Moc mínusů jsi nesklidila, i já jsem ti dala plus. Došlo mi, sice ne hned, že tu "divnou otázku" jsem položila já sama, i když se určitě necítím odbornicí na milenecké vztahy. Těch mých několik bylo v době po rozvodu, měla jsem dvě malé děti a asi silný "absťák". Ženatý byl jenom jeden a žáden z nich mi o svých ženách, či jiných milenkách nikdy nic nevykládal. Tou vrbou, možná spíš berličkou, se mi snažili být spíše oni, i proto, že mého muže dobře znali a věděli, co je zač. A z toho vidíš, jak je každý jiný. Ty máš ráda své soukromí, já každému všechno vykecám, přitom o svém ex jsem nikdy nemluvila, dokonce ani se svým současným mužem, s kterým jsem už skoro 40 let. Takže mi to přišlo divné. Ale jak říkám, já zkušenosti žádné nemám.To, že jsi v jiné situaci jsem napsat musela. Aby bylo jasné, že tvoje vztahy mohou mít a předpokládám že i mají, právě vzhledem k tvé jiné situaci, svá pevná pravidla a nikoho z aktérů, ani ty manželky nijak neohrožují. Proto nejsou nemorální. A že všechno to, co o mileneckém vztahu s ženatým mužem bylo v příspěvcích níže napsáno, se týká Markéty, která je mladá, bezdětná, dosud bez dlouhodobého vztahu a proto i její pravidla, pokud nějaká má, mohou být velice vrtkavá a proměnlivá a její vztah může za pár let ohrozit jak milencovo manželství, tak ji samotnou. A i když nikomu není nic po tom, jaký způsob života si kdo zvolí, není zločin myslet si, že úplně košér jejich vztah není. ♥♥♥
@helza: Moje chyba. Jednu dobu jsem na začátku příspěvku vždycky psala, k čemu se vyjadřuju. Pak jsem ztratila ostražitost a přestala jsem to dělat. Ale zjevně je to potřeba, protože neumím psát dostatečně srozumitelně, abych byla pochopena. Takže dodatečně - můj první komentář byla odpověď na anketní otázku, která zní "Vadilo by vám, kdyby měl váš milenec rodinu?" Na to jsem odpověděla čistě za sebe, bez jakékoli vazby na článek a tam popsaný příběh. Další dva moje příspěvky byly odpovědí pro Šušu, na konkrétní dotaz vznesený k mé osobě. Opět jsem odpověděla pouze za sebe, bez vazby na článek. K příběhu Markéty z článku jsem se nijak nevyjádřila. A ani to už nebudu dělat.
@Elynor: Řekla bych, že to je určirě asi i můj problém. I já často odpovídám na něco konkrétního, ale že je reakcí víc, nikdo už neví na co. A máš pravdu, pak asi odpovídám dost hloupě, když nikdo netuší, k čemu se vyjadřuju. Budeme se muset polepšit :-D
@Elynor: Eli, jsem ale přesvědčená, že bys nikdy nenapsala, ani si nemyslela, že se nedivíš, že tvůj milenec utíká za tebou, protože ta jeho manželka je taková, či onaká. Prostě jsi to chápala tak, jak to bylo - jako vrba, která vyslechne, která ví, že tu a tam si každý na někoho potřebuje zabrblat, ale že to není důvod k ničemu a že to nic neznamená.
@Elynor: Nechtěla bych být milenkou - tou, co vyplňuje nějakou mezeru v životě ženatého muže. Upřímně řečeno, žít jednou nohou v cizí rodině a poslouchat jako milostnou předehru nářky ženatého muže na vlastní manželku není nic, co by mě přitahovalo ]:-D Jinak jste velice hezky vysvětlila svůj pohled na věc a na to, proč vlastně potřebuje ženáč milenku. Zkuste mi vysvětlit, čím na oplátku zase Vás obohacuje ženatý muž: jakou přidanou hodnotu Vám jako milence konkrétně přináší vztah se ženatým mužem oproti muži bez závazků k rodině :D
@Šušu: Jinak jsem to prve asi tak moc dobře nevysvětlila, protože to vaše "žít jednou nohou v cizí rodině" je přesně to, co milenka nesmí, jestli to má fungovat. Kdo to nedokáže oddělovat, neměl by se do takových akcí pouštět. Ovšem "žít jednou nohou v cizí rodině" ve smyslu přenosu informací se dneska děje tak běžně, že si to kolikrát lidi ani neuvědomují, často jsem byla překvapena, co všechno jsou lidi ochotní vyslepičit ze svého rodinného soukromí například kolegům v práci, nebo kamarádkám, sousedkám, a dokonce i lidem, které znají pár minut, ale jsou schopni jim třeba za hodinovou cestu vlakem odvyprávět svůj život od dětství až do včerejška, i s pikantními podrobnostmi z manželské ložnice. Naprosto cizímu člověku. Bez zábran. Nechápu. V jednom zaměstnání jsem se takhle dozvěděla intimnosti z ložnice přímo od manželky majitele firmy. Jen tak, v kanceláři u kafe, a viděla jsem ji prvně v životě. Kdyby ten chlap tušil, co jeho žena vypráví... no. Takže jestli má někdo tyhle sklony, tak to by fakt neměl milenku /milence mít, to si koleduje o malér. ]:-D
@Šušu: To je dost podivně položená otázka. Konkrétní muž není mým milencem proto, že je ženatý, ale z mnoha jiných důvodů, fakt, že je mimo jiné také ženatý, je naprosto podružný. Tu přidanou hodnotu přece musí přinášet každý vztah s mužem, bez ohledu na to, zdali má závazky či nikoli, protože proč bych to jinak dělala? ]:-D Mám ještě druhého stálého milence, a ten je bez závazků k rodině. Oba významně obohacují můj život, každý trochu jinak, a nemám důvod řešit, že jeden je ženatý a druhý ne. Kdyby nějaký vztah žádnou přidanou hodnotu nepřinášel - jakýkoli vztah, ne jenom milenecký - no tak co s tím, sbohem a šáteček. Ale to přece záleží na osobnostních kvalitách dotyčného, ne na tom, jestli má závazky nebo ne. Nepotřebuju tohleto zohledňovat. Nechci muže vlastnit, aby byl jenom můj, a na jinou ženu se ani nepodíval. Manžela už jsem měla, byli jsme spolu dvacet let, děti jsme vychovali do dospělosti, takže tohle je splněno, posléze jsme se rozvedli, no a protože nejsem jeptiška, tak mám milence. Jednoho 15 let, druhého "jenom" 12 let. S oběma je to za tolik let už skoro jako manželství, ale jenom skoro, protože spolu nežijeme, nestihli jsme si zevšednět a setkáváme se tehdy, když máme čas a náladu, na ty hezké chvíle. Jinak máme všichni svoje životy, které nutně nemusíme sdílet do poslední minuty společně. A pak je mi jako milence úplně fuk, jestli je milenec ženatý nebo není, protože do mého života tento fakt nijak nezasahuje. Nechci měnit věci, které vyhovují. Nechci toho ženatého získat pro sebe a stát se jeho manželkou, a nechci to ani u toho neženatého. Jsem s nimi plně spokojena jako s milenci, oba jsou báječní muži, a jsem velmi ráda, že je mám, jako milence, děkuji pěkně. Lépe to asi vysvětlit neumím. :oops:
@Elynor: Myslím si Eli, že být po 20. letech manželství rozvedená a mít dospělé děti, je úplně něco jiná situace, jako mít 37 let a být bezdětná a nikdy doposud nebýt vdaná. U tebe je situace jasná, u Markéty skutečně hrozí, že jednoho dne zatouží po dítěti, po rodině, po manželství.
@helza: Že jsem nemlčela! 8-S Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Pominu, že jsem se pokusila někomu v diskuzi odpovědět na otázku, je to samozřejmě zbytečné, šířit po internetech nějakou osvětu o milenkách a podobných tématech. Vždycky se najde někdo, kdo začne mluvit buď o lehkých mravech, nebo o snížené inteligenci, nebo jsem poučena, že je to úplně jiná situace. Inu, zase jsem hodila nějaký ten hrách na zeď, sklidila přehršel mínusů, a můžu se jít klouzat. ]:-D A tady se zobrazilo pár reklam navíc, což je asi jediný pozitivní výsledek tohoto článku, pro vydavatele. o<:)
@Šušu: Ale jo, ženáč milence taky vyplňuje prázdné místo tam, kde se nenajde nikdo svobodný, to dokážu pochopit. Dokonce dokážu pochopit i to, že to milence nějaký čas vyhovuje, protože třeba ani 24 hodin denně chlapa mít doma nechce, chce být "nazávislá". Problém nastane až v momentě, kdy už nezávislá být nechce, nebo chce dítě atd. a najednou zjistí, že jí je skoro 40 a nikdo jiný jí zrovna nechce a ty biologické hodiny tikají a tikají... Pak začně boj dvou žen o jednoho chlapa. Znám případy, které skončí rozvodem a novou svatbou, případy, které v ten okamžik končí návratem do lůna rodiny a pak znám i ojedinělé případy, kdy se chlap vys... na obě a začne si konečně žít ten svůj nezávislý život plný barů, kamarádů, sportu a holek na jednu noc, což začne kolem padesátky a v 60 to skončí infarktem nebo mrtvicí. :-D :-D
@Elynor: asi máme všichni padnout na zadek, jak je slečna pokroková... banální situace, jakých je kolem každého člověka hafo...
Souhlasím s Helzou. A navíc, když jsou v rodině malé děti, je to prostě náročné období a manželka by si zasloužila (a manžel vlastně také), ty občasné společné chvilky klidu, spokojenosti, pohody i legrace. A připadá mi, že milenka si je nárokuje a ještě to bere jako super. Nejsem zaujatá proti milenkám, ale tahle mi připadá jako prototyp milenky svině.
Markéta není jedíná, která po manželství netouží a vztah se ženatým mužem ji vyhovuje. Pokud se její postoj časem nezmění, pak je to nějak její věc. Problém je v tom, že o tom píše, myslím si, že pokud by byla se svou rolí milenky naprosto srovnaná, neměla by potřebu svěřovat se. A navíc se mi vůbec nelíbí věta: "... nedivím, že ke mně utíká před manželkou. Je tak protivná se všemi svými příkazy, co a jak se má dělat...." To ve mně evokuje spoustu otázek. Především tu, proč jí to její "ženatý muž" vůbec říká a potom tu, jak a proč na to Markéta vůbec reaguje. Já mít ženatého milence a on si přede mnou stěžovat na svou ženu, prchla bych. Tohle chlap, navíc chlap, který se cítí na to, mít ženu i milenku, podle mne prostě neudělá.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.