Každá dívka někdy sní o tom, jak ji jednou muž jejího srdce požádá o ruku. Pravděpodobně si to představuje jako velmi romantickou situaci na nějakém kouzelném místě. Markétu její partner požádal ve výtahu – tedy v okamžiku, který měl do romantiky hodně daleko. I tak to byl pro ni silný moment, na který s manželem dodnes vzpomínají.
Na můj svátek, který mám 13. července (Markéta), jsme s partnerem vyrazili na večeři a na skleničku. Ještěže to nebyl pátek třináctého. Já totiž docela na pověry věřím, a tak bych možná byla i schopná říct ne ve strachu, že by se nám kvůli špatnému datu nemusela svatba vydařit.
Pamatuji si, že byl krásný teplý letní večer, a tak jsme si užívali posezení a vzájemnou společnost venku. Seděli jsme poměrně dlouho až do úplné tmy a jen tak si povídali a popíjeli. Z muže jsem ale cítila nějaký zvláštní neklid, možná mírnou nervozitu. Dnes už vím proč.
Věra Zikmundová
19. července 2020
Najednou chtěl rychle odejít, ani jsme nestačili dopít víno, což nebývá zvykem. Chvátali jsme se zaplacením a odchodem, to jsem ještě netušila a hlavně nechápala, proč tak rychle. Vlastně to zpětně nechápu doteď, ale dnes už je to jedno.
Když jsme došli k našemu domu, Tomáš si ještě musel odskočit pro něco do auta, a tak jsem čekala. Byla jsem z něho sama celá nervózní. Připadalo mi, že se necítí dobře, byl roztěkaný, celý bílý a vypadal, že ho něco trápí. Začala jsem mít strach ze špatných zpráv.
Laura Poláková
16. července 2020
Jakmile se konečně vrátil od auta, vyrazili jsme společně domů a v přízemí nastoupili do výtahu. Dveře od výtahu se zavřely a Tomáš zničehonic poklekl. Nejdřív jsem se lekla, zda mu není špatně. Ale nebylo.
Řekl tu nejkrásnější větu: „Vezmeš si mě?“ Já v tu chvíli zalapala po dechu a nevěřila jsem vlastním uším a vlastně ani očím, že se to stalo právě tady. Když jsem se trochu probrala ze šoku a úžasu, řekla jsem samozřejmě „ano“.
Laura Poláková
12. července 2020
Dnes už tedy můj manžel si dělal legraci, že z výtahu přece nemám kam utéct, to prý byl důvod požádat mě o ruku právě tam. Smáli jsme se tomu oba. Samozřejmě jsem byla plná emocí a vášně a s polibkem jsem se mu vrhla kolem krku.
Nevím, jak dlouho bychom v tom výtahu stáli a kam až by oboustranná radost vedla, kdyby někdo v nižším patře nezačal zoufale mlátit do zábradlí, aby nám dal najevo, že výtah potřebují použít i jiní obyvatelé domu. S tichým smíchem jsme kabinku opustili a šli se jeden druhému věnovat do soukromí našeho bytu.
Laura Poláková
5. července 2020
Ráno jsem se probudila a chvilku si myslela, že se mi vše zdálo, musela jsem se ujistit, že ne. Stačilo ale podívat se na ruku, kde se krásně vyjímal prstýnek. V ranním slunci se blyštěl tak, až mě to oslepovalo, a já se cítila nejšťastnější na světě.
Měl to krásně vymyšlené, žádost o ruku ve výtahu by mě snad nikdy nenapadla. Od svatby uběhlo pár let a naše rodina se rozrostla o dva krásné syny. Dnes už sice nebydlíme v domě s výtahem, postavili jsme si rodinný domek, ale jakmile mám možnost výtahem jet, tato vzpomínka vyskočí zas a znova, jako by žádost o ruku proběhla teprve včera.
Laura Poláková
2. července 2020
Možná to někomu nepřijde dostatečně romantické, já bych však neměnila a připadám si nejšťastnější na světě. Občas se ale i tak ráno musím ujistit, zda se mi vše nezdá a nejsem třeba v pohádce.