Když se Markéta před několika roky vdávala, netušila, že se v jejím manželství objeví nevěra z partnerovy strany. Důvodem manželova zahýbání je vyšší sexuální apetit, což ona chápe, přesto ji situace trápí. Přemýšlí, má-li se s tím smířit a ve vztahu nadále setrvat.
V době, kdy jsem se vdávala, mi bylo dvacet šest let, partnerovi o tři roky víc. Dokázala jsem si představit náš společný život založený na lásce a porozumění a do budoucna jsem se dívala s velkou nadějí. A přiznám se, že i přes skla růžových brýlí.
Před svatbou byl náš sexuální život uspokojivý, alespoň z mojí strany. Partner si také nikdy nestěžoval, že by ho náš milostný život neuspokojoval. Stýkali jsme se s přáteli, podnikali výlety, trávili společnou dovolenou – všechno mi přišlo v pořádku a normální.
Po svatbě jsme si našli vyhovující byt, který jsme si v celkem krátké době zařídili. Oba jsme byli spokojeni i ve svém zaměstnání, a mně se zdálo, že nic nestojí v cestě tomu, založit si rodinu. Dohodli jsme se, že ještě nějaký čas s pořízením potomka počkáme, abychom si užili bezstarostného času mládí.
Uběhly skoro tři roky od našeho sňatku, náš život se ustálil a já byla se svým bytím spokojená. Měli jsme se pořád rádi, jedinou vadou našeho vztahu byl můj vlažnější přístup k milování.
Manžel by se mohl milostným hrám věnovat každý den, mně by bývalo stačilo mít občas dny jen na pomazlení bez sexu. Dokázala jsem si představit, jak se k manželovi přitulím a budeme si jen povídat.
Přesto jsem se snažila partnerovi vyhovět, ale většinou bez velkého nadšení. Občas jsem použila i výmluvu na únavu, bolest hlavy, nebo nutnou neodkladnou domácí práci v pozdních večerních hodinách.
Musím říct, že manžel měl se mnou dlouho trpělivost, nenaléhal nijak vehementně, snažil se mě potěšit i rozptýlit. Brával mě na večeři, s přáteli jsme chodívali do kina nebo do divadla, a protože ráda tančím, neošidili jsme ani plesovou sezonu.
Když pak přišly děti, množství milostných dostaveníček logicky ještě více kleslo. I když už jsou teď větší a není s nimi tolik starostí, náš sexuální život není příliš aktivní. Mně to tak vyhovuje a po nějaké době mi přišlo, že si zvyknul i manžel.
Všechno se mi zdálo dobré, a myslím, že ani našim přátelům nepřišlo na mysl, že všechno v pořádku není. Já se dokonce bláhově těšila z toho, že manžel už netrvá na každodenním sexu a připisovala jsem to jeho ohleduplnosti. Opravdu jsem si v ničem nemohla stěžovat, a tak jsem si žila v tomhle oparu spokojené nevědomosti.
Jak se říká, že pod svícnem je největší tma, nenapadlo mě manželovo zklidnění přičítat nějakým postranním vztahům. Nevšímala jsem si ani pozdějších drobných narážek při setkání s přáteli. Dnes si říkám, že jsem byla zaslepená vlastní spokojeností.
O to větší šok pro mě byl, když jsem zjistila, co se vlastně děje. Jak to bývá – náhoda v tom sehrála svoji roli. Manžel měl odjet na plánovanou dvoudenní služební cestu, což nebylo nic výjimečného, a já si naplánovala večerní posezení nad sklenkou vína s kamarádkou. Sešly jsme se v nedaleké vinárně, objednaly si každá sklenku vína a pustily se do povídání. Večer nám příjemně ubíhal.
Pak se ve dveřích kavárny objevili noví příchozí a já nevěřila svým očím. Můj manžel si vedl ke stolku ženu, a byl tak zabrán do důvěrného hovoru s ní, že si mě vůbec nevšiml. Pochopitelně můj večer tím skončil, šla jsem rovnou domů.
Když se manžel vrátil z údajné služební cesty, řekla jsem, kde a s kým jsem ho viděla. K mému překvapení vůbec nezapíral, přiznal se, že má přítelkyni pouze na sex. Vysvětloval mi, že mu opravdu nestačí chudý sexuální život se mnou, ale zdůraznil, že to je vlastně jediná vada našeho vztahu z jeho pohledu.
Od našeho rozhovoru už uběhl nějaký čas a já nevím, jak se do budoucna zachovat. Manžel tvrdí, že mě má stále rád a nedokáže si představit život s někým jiným.
Rozejít se nechce, přeje si naše manželství udržet, jak on tvrdí, napořád. Nevím, mám-li se s tím smířit a čekat, že se jeho sexuální apetit časem zmírní. Zvažuji, zda ve vztahu setrvat i nadále kvůli dětem. Trápí mě to a nevím si rady.