MARKÉTA (43): Dítěte jsem se dočkala až po čtyřicítce, už jsem ani nedoufala

23. 5. 2019
MARKÉTA (43): Dítěte jsem se dočkala až po čtyřicítce, už jsem ani nedoufala
Markéta toužila po dítěti už od svých dvaceti let. Osud jí ale nehrál do karet, a když konečně poznala muže, s nímž chtěla otěhotnět, nedařilo se jim. Už se smířila s manželstvím bez potomka, ale nakonec se vše změnilo...

Už jsem ani nedoufala, že ještě někdy budu mít to štěstí pocítit sílu mateřské lásky a radost z rostoucího bříška. Po mnoha letech trápení a usilovné snahy o otěhotnění jsem všechno vzdala a téma dítě jsme s manželem nadobro uzavřeli. A potom se stal nečekaný zázrak. Ten zázrak už má i své jméno, jmenuje se Nela a je jí půl roku.

Když mi bylo dvacet, věděla jsem naprosto přesně, co chci. Představovala jsem si, že ve třiceti budu vdaná, s dvěma dětmi a manželem budeme žít ve vlastním krásném domě někde za městem. Dneska se tomu směju.

Najednou mi bylo osmadvacet a realita byla od mých snů na míle vzdálená. Právě se mi rozpadl pětiletý vztah. O dětech se s mým expřítelem vůbec nedalo bavit, nechtěl o nich ani slyšet. Další tři roky jsem byla single. Nějaké krátkodobé známosti s muži jsem sice za tu dobu absolvovala, ale o společném životě a plánování rodiny nemohla být řeč.

Překročila jsem třicítku a takového muže, se kterým bych chtěla žít a zestárnout, jsem nenacházela. Ve dvaatřiceti letech jsem se vrátila k myšlence mít dítě a myslela na to čím dál intenzivněji. Biologické hodiny začaly tikat jako splašené. Nebylo čemu se divit, všechny moje kamarádky byly těhotné nebo právě rodily.

Jedna z nich si mě vybrala za kmotru pro svoje miminko, a když jsem to malé držela v náručí, přepadl mě neuvěřitelný smutek. Pořád dokola se mi honilo hlavou, jestli vůbec někdy budu chovat své vlastní dítě?

Uběhly ještě další dva roky, než jsem poznala Michala, modrookého blonďáka se zářivým úsměvem, který by rozehřál i ledovec. Během několika týdnů se z nás stal nerozlučný pár. I přes veškerou bláznivou zamilovanost jsem pociťovala stále větší touhu po dítěti. Nechtěla jsem ale na přítele hned útočit, vždyť co by tomu řekl po pár měsících známosti?

Antikoncepci jsem vysadila až po víc než roce našeho vztahu. Oba jsme se shodli, že teď už je ten správný čas, protože v pětatřiceti letech začínal čas hrát proti mně. Ani za tři roky ale těhotenství nepřišlo a já byla zoufalá. Lékaři nám potvrdili, že jsme oba zdraví a neexistuje žádný závažný důvod naší neplodnosti. Dokonce jsme strávili dovolenou v Karibiku v naději, že jiné prostředí nám udělá dobře a třeba se zadaří… Nepomohlo ani to.

Začali jsme se zajímat o umělé oplodnění, ale po dlouhém rozhodování jsme dospěli k názoru, že nechceme přírodě fušovat do řemesla. Pokud to nemá být, tak potom, bohužel, budeme muset žít bez dětí.

I nadále mě ale bolel každý pohled na dětský kočárek a na každou mámu s dítětem. Michal se pořád pokoušel přivést mě na jiné myšlenky a dokazoval mi, jak moc mě miluje. Cestovali jsme a užívali si jiných radostí života, jak se dalo.

Krátce po mých jednačtyřicátých narozeninách mi vynechala menstruace. Pro mě to bylo jasné znamení, že přichází přechod a musím se vzdát i té poslední naděje na dítě. Myslela jsem, že na místě omdlím, když mi gynekolog po prohlídce oznámil: „Gratuluji vám, jste těhotná.“

Radost se ve mně míchala se strachem, že by dítě nemuselo být kvůli mému vysokému věku v pořádku. Těch několik týdnů bylo k nesnesení, ale všechny testy potvrdily, že čekám zdravé miminko. Mohla jsem si konečně těhotenství užívat…

Byl to neuvěřitelný pocit, když mi po porodu dali Nelinku do rukou. Byla jsem neskutečně hluboce dojatá a nemohla se jí nabažit. Nikdy nepřestanu být životu vděčná za ten největší dar, jaký jsem mohla dostat.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Milí Střelci, červnové dny nejsou zrovna procházka růžovým sadem a vy stále přemýšlíte, jak se zbavit špatné nálady. Už delší dobu provokujete nadřízeného, který má vašich připomínek plné…

Nejčtenější články

Doporučujeme