Markéta má s Vláďou dvě nádherné děti a jejich manželství je fajn. Jenže teď váhá, jestli nechtít od života něco víc. A samozřejmě je v tom chlap. Tedy tak trochu…
S Vláďou jsme se brali, když mi bylo dvacet devět. On je o rok starší. Každý jsme za sebou měli dva vážné vztahy a naše soužití bylo od počátku, jak se říká, na pohodu. Oba jsme si užili bouřlivých vztahů a chtěli jsme plout ve trochu klidnějších vodách. Pořídili jsme si rodinu, po které jsme oba toužili. Z dětí máme oba radost a žijeme si hezký život. Pak jsem ale někoho potkala.
Když k nám do firmy začal docházet Tomáš jako externista, nepřišla jsem s ním moc do styku. Loni mě ale šéfová nechala pracovat na trochu jiném projektu a já se s Tomášem začala vídat pravidelně. Celkem rychle jsme si začali povídat a přišli na to, že nás baví podobné věci. On hodně sportuje, hlavně s dětmi. Rád chodí na túry a zbožňuje Cimrmana. Na ajťáka má taky slušný přehled o kultuře.
Možná to bude znít jako klišé nějaké zamilované patnáctky, ale je mi s ním prostě fajn. Tomáš je rozvedený, ale není to tak, že by randil jako šílenec. Má svoji vlastní teorii o ženách. Tvrdí, že ta pravá se ukáže časem sama. Ze začátku jsem si to příliš neuvědomovala, ale Tomáš mi začíná dělat v hlavě pěkný nepořádek. Líbí se mi jeho životní filozofie „užívat života, pomáhat, když to jde, ale nikomu neubližovat“. Zní to jako krédo správnýho chlapa.
Laura Poláková
2. června 2020
Navíc podniká spoustu věcí, které bych tak ráda dělala i já s našimi dětmi, ale můj muž je nesnáší. Dostat mého Vláďu na vodu, na lyže nebo na výlet je pokaždé pekelná námaha. Hodně kvůli práci cestuje, a tak podobné aktivity podnikám s dětmi hlavně sama. S Vláďou to samozřejmě po šestnácti letech už dávno není takové, jako když jsme byli spolu první roky.
Jednomu i druhému čím dál víc lezou na nervy chyby toho druhého. Ale nechci dělat zle, můj muž je vlastně fajn. Ale není mezi námi žádná vášeň. Jenže to si taky kladu za vinu. Ta vášeň tam asi nikdy ani nebyla. Jen já to nedokázala Vláďovi říct a ve vztahu s ním mi bylo pohodlně. Měla jsem a mám ho pořád hodně ráda, ale byl to on, kdo byl víc zamilovaný a dokázal mě přesvědčit, že naše manželství bude super.
Můj kolega Tomáš mi vlastně v jistém smyslu nastavil zrcadlo. Ukázal mi, že by se dalo víc žít, víc milovat, víc cestovat. Samozřejmě se mě ptal, co já, jestli jsem šťastná. Nechtěla jsem se s ním o tom bavit, protože to bylo, jakoby bodnul do otevřené rány. Nechci rozpad své rodiny. Děti jsou super a zbožňuju je. Nechci vlastně ani rozvod se svým manželem, ale zároveň nechci žít život, který je jenom fajn.
Kristýna Witnerová
26. dubna 2018
Je pro mě složité cokoli Vláďovi vysvětlit, je paličatý a vždycky se pohádáme. Hlavně mu nemůžu říct, že se o životě, vztazích a vůbec bavím ještě s jiným mužem. A že se mi ten muž čím dál tím víc líbí. Moje cynická kamarádka mi s lehkostí tvrdí, že jeden milenec je fajn, ale dva jsou vždycky lepší a prý ať si s Tomášem něco začnu. Ale já jsem ve vztazích strašně tradiční. Nechci Vláďu podvádět, nechci ho tím zostuzovat. Zároveň si připadám příliš mladá na to, abych jenom přežívala. Nevím, jak dlouho tohle všechno vydržím.
