Markéta má fungující manželství, hodné děti a vlastně si nemá na co stěžovat. Jenže nedávno odhalila manželovy dávné aférky a naprosto v něj ztratila důvěru.
Když jsme se s manželem kdysi dávno poznali, byl idolem mnoha dívek. Hrál závodně basketbal, byl pohledný a chytrý, a tak měl kolem sebe pořád houfy fanynek. Já mezi ně nepatřila, poznali jsme se vlastně náhodou na sportovním plese, kam mě vytáhla kamarádka, která tam měla svůj čerstvý objev a nechtěla jít sama. Doslova jsme se srazili na baru, když do mě nechtěně drknul a vylil mi tak celé pití. Nesměle se omlouval a hned mi objednal další. Dali jsme se do řeči a mně se ten skoro dvoumetrový kluk s tmavýma očima začal zamlouvat. Vzali jsme si na sebe telefonní čísla a on druhý den skutečně zavolal a pozval mě do kina. Od té doby jsme spolu randili a bylo nám krásně.
Nikdy jsem si příliš nedělala starosti se zástupy holek, které chodily na Karlovy zápasy. Ač jsem to nechápala, byl můj budoucí manžel i přes to, co dělal, spíš nesmělý a uzavřený. Dívkám kolem sebe nikdy nevěnoval příliš pozornosti a soustředil se hlavně na hru nebo na kamarády. A také samozřejmě na mě. Bral mě na každý zápas, oslavu a občas i na výjezdy mimo město. Fanynky mě asi nesnášely, ale mně to bylo fuk, byla jsem zamilovaná a chtěla jsem se svým přítelem trávit co nejvíc času. Po pár letech mě Karel požádal o ruku a byla svatba veliká. Pořídili jsme si krátce po sobě dvě děti, kluky, a o deset let později jsme se ještě pokusili o holčičku. Vyšlo to a já byla naprosto spokojená.
Karel po nějaké době skončil s profesionálním basketbalem a otevřel si počítačovou firmu. Basketbalu ale věrný zůstal, začal trénovat dorost. Byl tak mnohem častěji doma, ale i tak občas odjížděl na zápasy mimo město nebo na soustředění. Myslela jsem, že nám naši idylku nemůže nic překazit, ale jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Vše se zkazilo na vánočním večírku basketbalistů a jejich rodin, kde jsem na dámské toaletě vyslechla nechtěně hovor dvou manželek Karlových spoluhráčů. Byly se svými muži přibližně stejnou dobu jako já s Karlem, a tak zažily doby slávy jejich týmu. Během hovoru vzpomínaly na „staré dobré časy“, až došla řeč na mého manžela. Začaly mluvit o tom, jaký to byl „kanec“, když jeho manželka byla doma těhotná nebo se starala o děti, zatímco on na všech soustředěních a po zápasech podlehl každé sukni, která se kolem něho mihla. Svět se se mnou zatočil a já nemohla uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. Můj Karel, který o ženy nikdy nejevil příliš velký zájem, mi byl celou dobu nevěrný?
Z večírku jsem utekla rovnou domů, kde jsem se rozplakala. Karel přišel chvíli po mně, protože mě nemohl na party najít a ani se mu nepodařilo se mi dovolat. Pod tíhou okolností jsem na něj vybalila všechno, co jsem se doslechla. Takový výpad nečekal, a tak se ani nesnažil zapírat. Přiznal, že je to pravda, ale že se to všechno dělo před mnoha lety, a když skončil s profesionálním sportem, skončil i s avantýrami. Přísahal, že roky už na žádnou jinou ženu nesáhl a že miluje jenom mě. Samozřejmě jsem začala pátrat, podle všeho, co se mi podařilo zjistit, mi můj manžel tentokrát nelhal. Jenže já už mu nedokážu věřit, alespoň ne teď. Hnusí se mi pohled na něj a představa, že bychom spolu měli dál žít a dělat, jako by se nic nestalo, mi zatím přijde absurdní. Zároveň si říkám, že odejít i se všemi dětmi by možná byla přehnaná reakce na to, co se stalo před spoustou let. Jenže vůbec netuším, jak mu mám tak velkou zradu odpustit…
