MARKÉTA (50): Věřila jsem v pravou lásku a nakonec se mi ji podařilo najít

13. 2. 2020
MARKÉTA (50): Věřila jsem v pravou lásku a nakonec se mi ji podařilo najít
Markéta už jako dítě toužila po pravé lásce, dlouho ale toho ideálního prince na bílém koni nemohla najít. Když už přestávala věřit, odehrála se v jejím životě situace jako ve filmu...

Když jsem se jako dítě dívala na pohádky, věřila jsem, že jednou potkám svého prince, který mě bude nadevše milovat. Svého snu jsem se nehodlala vzdát.

Ale vždy, když jsem potkala muže, do kterého jsem se bláznivě zamilovala, vyklubal se z něj spíš žabák, který se po polibku princem nestal. Pomalu jsem přestávala věřit na romantické příběhy a bála jsem se, že dlouhodobý vztah se musí hledat ne citem, ale rozumem.

Ze svého zjištění jsem byla opravdu smutná a začala jsem dávat šanci mužům, kteří sice nezpůsobovali šimrání v břiše, ale ve všech praktických ohledech byli perfektní.

Moje sestra mě poprosila, jestli bych za ni nemohla převzít nějaké dokumenty od jejího kolegy, protože musela s dcerkou k lékaři. Chtěla jsem jí pomoct, tak jsem souhlasila.

Poslala mě do jedné kavárny, kde bude kolega Martin čekat. Měla jsem v plánu, že rychle přiběhnu, převezmu zásilku a budu zase pospíchat pryč, abych se mohla věnovat své práci.

Když jsem dorazila na domluvené místo, stalo se něco opravdu zvláštního. Hned po pár prvních slovech s Martinem jsem si připadala jako v romantickém filmu, kde si při zpomaleném záběru uvědomíte, že jste se na první pohled zamilovala.

Martin nebyl žádný neodolatelný krasavec, ale normální sympatický muž. Za to, že jsem si udělala čas a místo sestry došla pro dokumenty, mě pozval na kávu, a i když jsem v tu chvíli měla být už jinde, nedokázala jsem odmítnout. Naše konverzace byla naprosto přirozená a já jsem si chtěla užít každou vteřinu v jeho přítomnosti. Už dlouho jsem se necítila tak krásně.

Hned jsme si domluvili další schůzku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu mu chyběla jen korunka na hlavě. Byl to můj princ. Nemohli jsme bez sebe už být, takže po třech měsících jsem se odstěhovala k němu do jeho města a začala žít nový život.

Po roce a půl mě Martin požádal o ruku a chvíli po svatbě se nám narodila naše dcera. Nyní už máme dvě dospělé děti a nedávno jsme oslavili dvacet let výročí. Pořád se máme rádi a naše manželství by se dalo nazvat idylickým. Protože jsem to sama prožila, věřím, že pravá láska skutečně existuje!

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Nepodceňujte vážnost situace na pracovišti. Dneska se vám mohou rozplynout veškeré plány a sny. Pokud nezměníte svůj přístup, veškerá snaha se rozplyne lusknutím prstu. A to přeci…

Nejčtenější články

Doporučujeme