Byl vychován ulicí
Když se dnes řekne Marlon Brando, většinou se každému vybaví jeho slavné role, například ve filmu o mafii V přístavu (1954), Vzpoura na Bounty (1962), Štvanice (1966) či Kmotr (1972). Když se ale řekne Marlon Brando, tak se také mnohým vybaví peprné historky, které o něm kolovaly. Co všechno se o něm říkalo a co všechno byla (nebo nebyla) pravda?
Marlon Brando se narodil v roce 1924 do problematické rodiny. Oba rodiče byli těžcí alkoholici, a téměř celé dětství proto strávil bez rodičovského dohledu. Vychovávala ho ulice a gangy, v nichž hledal chybějící otcovskou autoritu. Od basy ho pravděpodobně zachránilo jediné – povolávací rozkaz do armády. Přestože se mu mezi vojáky líbilo, profíkem se nestal, protože z armádní školy ho vyhodili. Nevzali ho ani do bohosloveckého semináře, co mu tedy zbývalo? Zkusil to s herectvím, ostatně v krvi mu nějaká ta herecká krev proudila. Matka, přestože byla alkoholička, byla taky ochotnická herečka.
Pokračování 2 / 4
Byl symbolem mladých rebelů
Než se však dostal k opravdovému hereckému řemeslu, chvíli to trvalo. Založil hudební kapelu, která ale nikdy nevystoupila. Pracoval jako dělník, ale dělat rukama ho nebavilo ani trochu. Odjel tedy za sestrami, které v New Yorku hrály divadlo. Stačilo málo, ukázat se před nějakým režisérem. Těm se samozřejmě jeho drsná chlapácká image líbila. Když mu bylo dvacet, už stál na prknech, která znamenají svět. Stal se představitelem nového hereckého stylu, kdy ukazoval divákům především spalující emoce.
Pro mnohé se stal doslova zjevením, podobně jako jeho kolega James Dean. Oba byli symbolem mladých rebelů, k nimž vzhlíželi nejen mladí kluci, ale také fanynky. Přišly filmové nabídky z Hollywoodu a hned první film z roku 1950 Muži upoutal pozornost kritiky i diváků. Filmovou slávu mu přinesl druhý jeho film – Tramvaj do stanice Touha z roku 1951. Z Marlona se stala hvězda. Přestože byl slavný, velmi často o herectví mluvil jako o řemeslu, které je „nudné a hloupé“ a že ho dělá jen pro peníze.
Pokračování 3 / 4
Za Kmotra získal Oscara
Jeho osobní život byl jako na houpačce. Ložnicí mu prošly stovky žen a netajil se ani tím, že se mu líbí muži. Spal údajně i s Cary Grantem nebo Rockem Hudsonem, spekulovalo se i o Jamesi Deanovi. To mu ale nebránilo, aby se v roce 1957 poprvé oženil s indickou herečkou. S tou byl dva roky a zplodil s ní syna. Po rozvodu se oženil podruhé, ale jen kvůli legalizaci společného potomka. Později se zamiloval do tahitské kolegyně, o sedmnáct let mladší Tarity, a i tu si vzal. Adoptoval její dvě děti a spolu měli další dvě. Kolik měl ale Marlon skutečně dětí, se neví a je možné, že jich bylo mnohem víc, než sám přiznal.
V roce 1972 dostal roli Vita ve slavném filmu Kmotr režiséra Coppoly. Pro mnohé to bylo překvapením, Brando totiž nebyl zrovna ve vrcholné formě, měl radikální politické názory a chodil na natáčení nepřipravený. Nezřídka si musel při natáčení číst repliky z pomocných karet. Kmotr byl ale trhák a Marlon Brando získal za roli Vita Zlatý glóbus i Oscara! Ovšem to by ani nebyl on, kdyby nezpůsobil nějaký skandál. Odmítl Oscara převzít a poslal za sebe na vyhlašování cen indiánskou ženu. Za svůj život byl na Oscara nominován celkem osmkrát!
Pokračování 4 / 4
Celý život trpěl bulimií
Další vlna popularity se mu ani trochu nelíbila, koupil si ostrov u Tahiti, kam se uchyloval před zvědavci. I nadále ale střídal milenky a s věrností si rozhodně hlavu nelámal. Na sklonku života se taky ukázalo, že celý život trpěl bulimií. Chorobným přejídáním prý trpěl už od konce padesátých let, ale snažil se to tajit. Teprve později mnozí kolegové a přátelé vzpomínali, jak vždy po večeři utíkal na WC, vrátil se a znova si objednal jídlo.
Když v roce 1990 zemřela jeho dcera Cheyenne (zastřelil ji nevlastní bratr Christian), Branda to silně poznamenalo. Přestal se ukazovat na veřejnosti a raději žil schovaný před světem ve svém domě v Los Angeles spolu s hospodyní a milenkou a svými dětmi. Přesto ho v roce 1999 časopis Time zařadil mezi stovku největších osobností 20. století – spolu s Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe. Zemřel v roce 2004 ve věku 80 let na selhání plic.