Marta Kubišová kritizuje ředitele pražské ZOO

21. 8. 2002
Marta Kubišová kritizuje ředitele pražské ZOO
Pracovníci České televize v čele s Martou Kubišovou vydali v MF DNES článek, kde kritizují postup vedení pražské ZOO při evakuaci zvířat, zvláště kritizují "popravu" slona Kádira a lva. Udělala ZOO při evakuaci opravdu tak závažné chyby?

Marta Kubišová kritizuje ředitele pražské ZOO

Pracovníci České televize v čele s Martou Kubišovou vydali v MF DNES článek, kde kritizují postup vedení pražské ZOO při evakuaci zvířat, zvláště kritizují "popravu" slona Kádira a lva. Udělala ZOO při evakuaci opravdu tak závažné chyby?

"Byli jsme šokováni informacemi, že v pražské zoo popravili slona Kádira, hrošici Lentilku, medvěda a lva, kteří prý by se jinak utopili," píše Marta Kubišová v dopise a pokračuje, "Postupně ze dne na den se dozvídáme, že kromě těch čtyř zastřelených zvířat nechali utopit v pražské zoo hrocha, vzácného gorilího samce Ponga, dva hrošíky liberijské, a navíc nechali na pospas vodnímu živlu uplavat tři lachtany. Argumenty mluvčího zoo Víta Kahle jsou trapné: slon Kádir byl prý agresivní a starý (32 let!), jak "starý" byl medvěd a lev, se novináři nedozvěděli. Pro zajímavost: v kábulské zoo zahynul starý lev. Afghánci ho nepopravili, zemřel hlady a byl slepý. Kdyby měl co žrát, nechali by ho naživu. V civilizovanější zemi uprostřed Evropy, přestože měl krmiva jistě dost, starého lva popravili. Jako záminka posloužil argument, že prý by se stejně utopil. Násilnou smrt - zastřelení

  1. zdůvodňoval pan Kahle také pokročilým věkem. Souhlasíme s prohlášením pana

ing. V. Smejkala, předsedy Pražského spolku ochránců zvířat, v tom smyslu, že kdyby ředitel zoo pan Fejk byl v krizové situaci povodní ředitelem domova důchodců, patrně by dal starce a stařenky, kterým by hrozilo utonutí, odstřelit."
V závěru článku vybízí ředitele ZOO k odstoupení, "Chování ředitele zoo Petra Fejka, které mělo za následek zbytečnou smrt nejméně 5-7 vzácných zvířat, pokládáme za neomluvitelné. Pan Fejk je možná schopný ekonom, ale neschopný ředitel zoo. Proto by měl ze svého postu odstoupit a zodpovídat se příslušným orgánům."


Ředitel ZOO Praha

Petr Fejk zveřejnil dopis "Reakce ředitele ZOO Praha na stanovisko paní Kubišové". Text dopisu zde celý otiskujeme. Původní článek Marty Kubišové vyšel 16.8.2002 v MFDNES na straně 11 pod názvem "Záchrana? Poprava!".


Reakce ředitele ZOO Praha na stanovisko paní Kubišové

Paní Kubišová,


v záplavě ohlasů na tragické události v Zoo Praha byl ten Váš snad nejbolestivější. Aniž byste se jakkoli snažila opatřit si bližší informace, na základě několika zjednodušených mediálních zpráv plivete na lidi, kteří prožili nejhorší dny svého života. Mě označujete za chladnokrevného kata a např. ošetřovatele slonů za lidi, kteří nechávají schválně slona topit, aby se mu pomstili za jeho nezvladatelnou povahu.


Vím, že utracení nebo utopení zvířat v zoo je pro veřejnost obrovské trauma. Vzhledem k tomu, že u tragédie byli pouze pracovníci zoo, vyvolává vše spoustu dohadů, že se můžeme vymlouvat, lhát, jenom abychom se zbavili odpovědnosti a nečistého svědomí. Informace pronikaly do médií živelně, kolabovaly telefony, internet, novináři v ony kritické hodiny viděli jen chaotické zlomky, vyhlašovali výzvy, které jsme nevyhlásili, informovali o něčem, co se vůbec nestalo � Celé úterý a středu nebylo možné dělat nic jiného, než myslet na zvířata, na jejich záchranu, bezpečné přesuny, na jejich zdraví. Při nejlepší vůli nelze zajistit, aby u všeho byla kamera, aby po každé akci byla vzápětí informována veřejnost. V tak neuvěřitelném presu měl i náš vlastní tiskový zástupce Vít Kahle téměř znemožněnou práci.


Vám je však hned vše jasné. Utracení zvířete je pro Vás apriori nehumánní čin. Utratit staré zvíře pak ještě nehumánnější. Nic víc Vás nezajímá, než abychom za to byli přísně potrestáni.


Nikdy jsem v tak extrémní situaci nebyl. Při klíčových rozhodnutích jsem měl vždy vedle sebe lidi přímo od postižených zvířat. Lev a medvěd byli utraceni, protože jsme je ze zaplavovaného pavilonu už nestihli evakuovat. Jejich věk, stejně jako agresivita a dřívější problémy s uspáváním, ovlivnily leda to, že z 15 evakuovaných velkých šelem byli na řadě jako poslední. Voda již byla u nich, nebyla k dispozici transportní bedna. Jediná možnost byla převézt je uspané přímo na voze. Oba se však už jednou předtím z uspání neočekávaně probrali. Zkusit to by znamenalo ohrozil lidi. Nechat je v kleci bojovat s živlem a dát jim tedy �šanci�, by znamenalo téměř jisté několikahodinové utrpení se špatným koncem. Před opouštěním pavilonu jsem souhlasil s jejich utracením větší dávkou imobilátu. Necítili při tom nic. Slona Kadíru nebylo lze přemístit, i kdybychom měli času více. Je to nezvladatelný, agresivní samec, který smrtelně útočí na vše živé, co se k němu přiblíží. Nebyla to žádná jeho povahová vada ani výsledek špatné zkušenosti s lidmi. U sloních samců je to běžné. Vyrobit pro něj transportní klec, zajistit nový prostor, který by mu odolal, to je záležitost minimálně 3 dnů intenzivních příprav. Měl jedinou šanci, že voda nestoupne tak, aby musel plavat, nebo dokonce aby mohl uplavat ze svého výběhu. Obojí se stalo. Kdyby nebyl utracen, bojoval by marně s živlem za neuvěřitelného utrpení, podchlazen, vyčerpán a nepředstavitelně vyděšen. A uplaval-li by, ohrozil by lidi. Podobně hrošice Lentilka, která se neznámo jak dostala ze zatopeného pavilonu, kde by měla, podobně jako samec Slávek, šanci přežít. Tuto šanci měla i v zatopeném výběhu sloních samic, kdyby ale i v tomto výběhu nestoupla voda nad úroveň bariér. V okamžiku utracení, v půl jedenácté v noci, měla Lentilka volnou cestu do řeky. Kdyby se potopila, mohla za týden vylézt volně na břeh třeba u Mělníka. To by znamenalo přímé ohrožení lidí.


Přes 100 lidí v zahradě zachránilo během několikahodinové evakuace přes 1000 zvířat. U velkých šelem, u goril, u slonic, u lachtanů � šlo vysloveně o �kejhák�. Nikdo si nedovede představit, co obnáší transport 4 uspaných goril volně vedle vás ležících na nafukovacích člunech. Nikdo neví, co obnáší vyvádění panikařící africké slonice z výběhu, který za celý život neopustila. Jediným pohybem usmrtí několik lidí najednou.


Z vlastní záchranné akce vychází zahrada se štítem. Jsou tu lidé, kteří by za svá zvířata dýchali, a také to v podmínkách, ve kterých by se většina ostatních stáhla do bezpečí, předvedli. Pak zbývá čestně i prokazatelně obhájit čas, kdy jsme s evakuací začali, neboň právě čas chyběl. Stojím si za tím, že zahrada potřebuje na úplnou evakuaci své spodní části minimálně 24 hodin. Stres zvířat i ohrožení lidí je sice při tak náročné akci velký, dostala-li by se však předpověď svou maximální úrovní na stoletou vodu, neváhal bych. Předpověď ještě z pondělí odpoledne ale ohlašovala dvacetiletou, maximálně padesátiletou vodu. Dostávali jsme ji ze 3 zdrojů - z povodňového štábu hl.m.Prahy, z dispečinku správce vodního toku (Povodí Vltavy) a z veřejnoprávních sdělovacích prostředků. V pondělí ve 12.00 jsem nařídil evakuaci expozic na úrovni padesátileté vody. Do 17.00 byla hotová. Přes noc nás v zahradě pro jistotu zůstalo na čtyřicet. Během ní se předpověď ukázala jako zcela směšná. Přišla voda, která předčila veškeré představy i naše možnosti obrany. Kdo tu nebyl, nemůže tvrdit, že se to dalo čekat.


Nedovedu posoudit, jestli se správcem vodního toku dá 24 hodin dopředu rozpoznat rozdíl mezi dvacetiletou a stodvacetiletou vodou (nebo jaká to nakonec vlastně přišla ?!). Předpokládal bych, že ano. Pokud to ale není možné, musel bych preventivně evakuovat celou spodní část zoo, kdykoli se zvedne voda. To se ale běžně stává minimálně 1x ročně. Tak často by evakuační manévry v zoo dělal jen nezodpovědný hazardér. Při každém transportu, aň jde o pelikána nebo slona, hrozí totiž úhyn zvířete nebo zranění lidí.


Paní Kubišová,


nevím, jestli jste měla možnost sledovat, co se v posledních několika letech v pražské zoo děje, jak se mění. Kromě zvyšující se návštěvnosti, estetické a parkové úrovně, aktivity zoo v mnoha směrech se do lepších podmínek pro zvířata investovaly desítky milionů korun. Bytostně se mi příčí zavírání zvířat do klecí, stereotypní chování zvířat z malého prostoru, párové držení skupinových zvířat jen pro účely jejich rozmnožení. Veřejně jsem byl i proti utrácení zvířat jen proto, že je není kam dát, nebo jsou stará, nebo chovatelsky neperspektivní. V zoo se dodnes staráme o přestárlou samici koně Převalského, lamu nebo třínohou samici vlka hřivnatého. Z ohroženého pavilonu šelem byl také mj. zachráněn už stářím téměř slepý rys. V extrémních situacích však musím jednat vědom si všech okolností a rizik a při svém rozhodování nechat stejně hlasitě promlouvat své srdce, svědomí i rozum.


Já osobně se budu dlouho z prožitých traumat vzpamatovávat, bez ohledu na míru svého zavinění. Řídil-li jsem však zahradu v dobách, kdy jí bylo dobře, neodejdu ve chvíli, kdy je mávnutím proutku na dně. Doufám, že zase brzo zvedne hlavu a udělám pro to maximum. Pokud by však má osoba byla i potom překážkou pozitivnímu vnímání zahrady ze strany veřejnosti, odejdu. Nejsem žádný úřednický páprda, co se musí obávat o teplé křeslo. V osobním i v pracovním životě mi funkce ředitele Zoo Praha přinesla spíše starosti a vrásky.


Petr Fejk

ředitel Zoo Praha




Pochybila opravdu Zoo při evakuaci zvířat? Jak se na celou situaci díváte vy ve světle nových událostí, kdy po odchycení uhynul lachtan Gaston, který měl nekompromisně namířeno do moře.

autor: Michal
zdroj: MFDNES, Zoo Praha

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

K nepředvídaným komplikacím dojde ve vztahu k příbuznému, se kterým jste měli společné plány. Nepůjde o nic, co by se nedalo řešit, ovšem bude vás to stát něco nervů a možná i peněz. V…

Nejčtenější články