Sesterské pěvecké duo Martha a Tena Elefteriadu dělá svými krásnými písničkami radost posluchačům už hezkou řádku let. Dál než slunce vstává nebo Od zítřka máme dovolenou si s nimi každý rád zazpívá. Dámy pocházejí ze slunného Řecka a je to na nich znát. Jejich energie se zdá nevyčerpatelná a nádherně sladěné hlasy vynikají jak v českých, tak řeckých písních. Zajímalo nás, jak slaví Vánoce, a co nového chystají.
Obligátní dotaz, kolik Vám bylo, když jste přijely do Čech a jak jste si tu zvykly?
Moc jsme si zvykat nemusely, bylo nám tenkrát - Teně rok a půl a mně tři. Takže jsme tu vyrostly už od mateřské. Naši sem tenkrát přijeli po druhé světové válce, když v Řecku probíhala občanská válka. Prostě neblahé politické okolnosti.
Kdo Vás přivedl ke zpívání, navštěvovaly jste třeba nějaký dětský sbor?
Ten talent máme po naší mamince, ona krásně zpívala, a dětskými sbory jsme prošly rovnou několika. Je to dobrý začátek, tenkrát nás ale nenapadlo, že by zpěv mohl být někdy naším povoláním. Už jako holky školou povinné jsme se zúčastnily jedné celostátní soutěže, a skončily jsme až ve finále v Bratislavě, myslím na druhém místě.
To byl skvělý start! A jak to bylo dál?
Ta Bratislava nám byla osudná, ta nás tenkrát v soutěži populární hudby na festivalu Bratislavská Lyra, to bylo o několik let později, vykopla do světa profesionality. Zpívaly jsme slovenskou písničku. Vyslala nás tam gramofonová firma Panton a vsadila na nás, neznámé zpěvačky, a vyplatilo se jí to. Vyhrály jsme stříbrnou Lyru, ale hlavně jsme zaujaly veřejnost natolik, že přehoupnout se do profesionality šlo téměř okamžitě. Naprosto nám to změnilo život.
A naše úplné amatérské začátky? V Brně jsme se jen tak z hecu přihlásily do jedné talentové soutěže a hladce prošly. Při té příležitosti jsme potkaly i našeho budoucího skladatele a kapelníka Aleše Sigmunda. Zrovna se vrátil z vojny a svým kytarovým uměním očaroval brněnské bigbítové publikum.
On první v nás měl důvěru a podporoval nás svými skladbami a vedl nás k tomu, abychom se zpěvem zabývaly vážně.
Vím, že pořádáte kurzy řeckých tanců. Jak dlouho už tance vyučujete a jak to probíhá?
No, už je to pár let, kdy se na nás při řeckém večeru obrátili milovníci Řecka a hlavně řecké muziky, že se chtějí ještě naučit tance. A tak to celé začalo. Vymyslely jsme, které tance pro začátek to budou, a rozjely jsme to. Dnes kurzy běží po celý rok každý čtvrtek. Jsme v centru, kousek od Míráku, v Belgické 29. Najdete nás na stránkách www.recketance.cz.
Máme tam kurz pro začátečníky i pro pokročilé, kteří umí nádherné tance, a je jich asi už na šedesát... Každý rok se spolu vydáme i na některý z řeckých ostrovů, už jsme tak navštívili Lefkadu, Zakynthos, Pargu, Kefalonii, Kos a letos to byl ostrov Lesbos. Příští rok teprve vybíráme, a už se tam těšíme. Přidat se může každý, i naprostí začátečníci. Jezdí tam s námi i jejich rodinní příslušníci, kteří třeba jen přihlížejí tancům.
V čem spočívá kouzlo řeckých tanců?
Jsou kolové, nepotřebujete k nim partnera, který vám řekne - Smím prosit? Prostě se vřadíte a tančíte. Není vůbec důležité, kolik vám je, chodí tam dívenky i dámy našeho věku a radují se z nich všichni stejně. To kouzlo je umocněné silou řecké muziky, její nakažlivou radostí a energií z lichých rytmů. Doporučuji všem, člověk tam vydá spoustu energie a ani o tom neví.
Co kromě tanečních kurzů v nejbližší době chystáte?
V poslední době spolupracujeme s vynikající skupinou Professor, ti mladí kluci s obrovským odpichem hrají naše písničky beatového období. Zpívají úžasně všechny vokály ve sborech, a vůbec je s nima sranda a příjemná spolupráce. Považujeme za štěstí, že jsme je potkali. Velkým koncertem jsme spolu s nimi oslavili i 40 let naší hudební činnosti. A teď právě můžeme pozvat diváky na společný Vánoční koncert na Lávce, s našimi zajímavými hosty. Koná se 14. prosince. Hosty jsou jazzový klavírista Vladimír Strnad, který Marthu doprovází v jejím komorním pořadu Balady, šansony, blues. A dalšími hosty jsou kytaristé ze skupiny Arionas, Standa Barek a perský zpěvák Shahab Tolouie.
Zmínily jste Vánoční koncert, slavíte klasické české Vánoce, dodržujete nějaké tradice, nebo se spíše přikláníte k řeckým pravoslavným?
My jsme už od dětství chtěly slavit tak, jak to tady bylo zvykem, se stromečkem, a tak to vypadá dodnes. Kapřík, salát, dárečky… Pravoslavné Vánoce vypadají zcela jinak, to se dozví všichni, kdo přijdou na náš koncert. Čeká je tam ochutnávka řeckých vín a zazpíváme i řeckou koledu. Jejich pojetí se od místních hodně liší. Ty české nám připadají takové veselé, šibalské, a řecké v sobě zase mají takovou vznešenost.
Co vám dělá v životě největší radost?
To, že jsme spolu, že Tena překonala těžké zdravotní období, že máme pořád chuť tančit a zpívat, že se občas ještě pohádáme, která z nás bude zpívat tu a tu písničku (smích), že kolem sebe máme tolik bezvadných lidí, kteří nám s naší činností mají chuť pomáhat. A hlavně nás potěší, že když dnes někde vystupujeme, přijdou na nás lidi, zajímají se a jsou potěšeni... Bez nich bychom to tak dlouho nevydržely, takže těm všem díky a krásné svátky přejeme.