MARTIN (30): Jsem ve třiceti single, žiju sám a myslím si, že je to v pořádku

23. 7. 2020
MARTIN (30): Jsem ve třiceti single, žiju sám a myslím si, že je to v pořádku
Martin je ve třiceti sám, ale nevadí mu to. To se ale nedá říct o jeho rodině a blízkých kamarádech. Všichni na něj tlačí, ať už si konečně někoho najde. Měl by podlehnout tlaku okolí jen proto, že být ve třiceti sám „není normální“?

Celý život bez vážného vztahu

Minulý týden jsem oslavil třicáté narozeniny a od té doby se vyrovnávám s hloupými komentáři své rodiny a kamarádů ještě častěji než obvykle. Všichni gratulanti měli stejnou otázku: „Tak kdy už si konečně někoho najdeš?“

Pravda je, že za třicet let svého života jsem ještě neměl vážný vztah. Alespoň v tom smyslu, jak si ho všichni v mém okolí představují. Holek jsem měl spoustu, ale nikdy jsem se žádnou nebydlel ve společné domácnosti. Mně na tom ale nepřijde nic divného.

Jak si užít single život

Ze svého pohledu jsem normální mladý chlap, který si užívá života plnými doušky. Od dětství se věnuju sportu, a tak už na střední, když spolužáci proháněli první sukně, jsem na holky zkrátka neměl čas. A tak to zůstalo v podstatě dodnes. Mojí vášní je hlavně cyklistika. To znamená závody téměř každý víkend a spoustu hodin po práci v sedle. Poslední dobou jsem se vrhnul ještě na běžecké závody s překážkami, a tak mi volného času opravdu moc nezbývá.

Všechny ženy, které jsem poznal, měly pro můj sportovní zápal pochopení jen prvních pár týdnů našeho vztahu. Já si ale myslím, že jsem prostě ještě nepoznal tu pravou. Přece nezahodím svůj život s někým, jehož jedinou víkendovou zábavou je chození po obchoďácích nebo vysedávání na kafíčku.

Potřebuju pro svůj život pohyb a aktivní partnerku. Bohužel všechny ženy, které by tuhle podmínku splňovaly a potkal jsem je třeba na závodech, byly už zadané. Beru to tak, že ta pravá se mi prostě ještě nepřipletla do cesty, ale jsem trpělivý. A to, že jsem ve třiceti sám, mi nepřijde nijak nenormální. 

To se nedá říct o mé rodině a kamarádech. Hlavně máma mi to dává sežrat. Poslední dobou mě alespoň jednou týdně po telefonu vydírá s tím, že už tu dlouho nebude a nedožije se vysněných vnoučat. Jednou se mě dokonce ptala, jestli nejsem homosexuál.

S kamarády to není o nic lepší. Vlastně mi jich moc nezbylo. Všichni jsou ženatí a mají děti nebo mají vážné vztahy, tím pádem si žijí svůj život a moc často se nevídáme. Přesto mě nezapomenou pokaždé podrobit výslechu, jestli už jsem si našel vážný vztah. Být ve třiceti single prý není normální. Mně na druhou stranu nepřijde normální si na svoji ženu či partnerku neustále stěžovat, jako to dělají oni. Ale každý to asi cítíme jinak.

Po mých třicátých narozeninách se naléhání okolí ještě vystupňovalo. Musím říct, že už mě to začíná rozčilovat. Je to přece můj život a já jsem takhle šťastný. Být sám mi nepřipadá jako nějaká tragédie, jak to interpretuje moje máma. Snažím se jí vysvětlit, že se o mě nemusí bát, že jsem opravdu spokojený a dělám v životě, co mě baví. Jak v práci, tak ve volném čase. Ale pro ni je jediným smyslem života mít děti a rodinu.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Konec pracovní doby je malým vysvobozením. I když si svůj úspěch mezi kolegy užíváte, jste rádi úspěšní a obletovaní, už toho přece jen máte za celý týden až nad hlavu. Když se vyhnete…

Nejčtenější články

Doporučujeme