AHOJ ja si myslim že martin má skušenosti taky jsem sice sám . ale netrapim se tkže klobouk dolu ;-)
Martine, buďto pošlete ty, co Vám neustále mluví do Vašich věcí kamsi, nebo si půjčte po domluvě nějakou slečnu, kterou představíte jako stálou partnerku. Bude odjinud, bude zaneprázdněna prácí a koníčky, takže se s ní ukážete pouze sporadicky, a budete mít pokoj. Doby, kdy se všichni vdávali a ženili při první příležitosti po dosažení plnoletosti, jsou přece pryč. Vašim známým po Vašem soukromí nic není a Vaši matce řekněte....buď ráda, že jsem blízko, zdravej a spokojenej,taky bych mohl být nemocnej, rozvedenej, zadluženej, nebo odstěhovanej za prací na jiném kontinentu. Až potkám tu, se kterou budu chtít žít, tak s ní zůstanu a vezmu si ji. Ve třiceti nemáte zmeškano....já měla ve Vašich letech dvě děti, manželství nanic, byla jsem unavená, ten pán domů sice donesl výplatu, ale jinak bylo vše na mě a čekalo se, že udělám první poslední a navíc budu respektovat rady rodičů a řídit se jejich pokyny a přáním. Jo.....mít dneska ten rozum a tu kuráž....jsem single ne ve třiceti, ale ještě déle....přeji hodně fajn lidí kolem, kteří Vás budou brát, jaký jste a nemluvit Vám do života.
Martina chápu,proč by se měl nutit do něčeho,co mu (ještě) není vlastní....Je v pořádku,že si dělá,co chce,na starosti i rodinu má stále dost času.Trošku divné je jen to,že mu neschází láska,ale dnes si hoši najdou náhražku na netu a ruku má...takže vlastně může být zcela spokojený,sám se sebou.Dokonce je dnes možnost vzít si sama sebe za ženu/za muže,takže co ????!!!
Je spokojený? Je. Tak není co řešit. Nikdo svým rodičům "nedluží" vnoučata. Ani není žádná povinnost žít v páru. Jak píše helza, není to tak dávno, kdy bylo celkem obvyklé, že se muži i ženy v určitých povoláních neženili / nevdávali, nebo až poté, co to povolání přestali vykonávat. Nebo zůstávali sami zcela dobrovolně dle svého uvážení. Ostatně znám nemálo takových lidí i dnes, mých vrstevníků. Jsou vesměs spokojení a nemají potřebu to měnit, ani netrpí nedostatkem společenských kontaktů, naopak bych řekla, že mají o to více času na všechno možné, když nemusí ten čas dávat rodině. A jejich život proto není o nic horší.
@Elynor: Já někdy těžko chápu jednu věc. Žili jsme za totality a pak jásali nad vydobytou svobodou. A přitom mám podivný pocit, že jsme v určitých věcech smýšleli mnohem svobodněji, než smýšlí dnešní populace. Nebo tolerantněji, já nevím. A to se netýká pouze onoho života v páru, či singl, ale i nevěry a podobně. Jako by dnes lidi, svobodou omámeni, čekali, že život jim přinese vždy to, co chtějí a když je to pak jinak, berou to jako chybu, prohru, zradu, či co a bojují proti tomu. Přitom svoboda zčíná právě v osobním životě, v tom, že mě okolí přijme takového, jaký jsem a nikdo se nepozastavuje nad tím, že se chovám jinak, než by si on osobně přál.
Nechci tady bořit genderovou rovnost, ale ve třiceti a i po třicítce jsou dnes normálě a běžně singl i ženy. A to nemluvím o těch, které se rozhodnou singl zůstat nastálo. Tak proč by měl mít problém muž, kterého se "biologické hodiny" vpodstatě netýkají? Pokud si vzpomínám, i v dobách mého mládí se kluci často ženili až tak po třicítce, pokud si nebrali zrovna spolužačku, nebo stejně starou dívku. A mnoho z nich se rozhodlo zůstat mládenci, aniž nad tím někdo kroutil hlavou. Za první republiky se důstojníci c.k. rakouské armády dokonce nesměli ženit dřív, než po třicítce, tuším až ve 35. letech, zatímco dívky se vdávaly mladinké, často jim nebylo ani 20. Jedna moje prateta v těch dobách milovala takového důstojníka, navíc o 15 let mladšího. Takže se vdávala až v 50. letech, kdy už spolu měli 4 dospívající děti. :-)
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.