MARTINA (41): Nevěra mi pomohla k žádosti o ruku a svatbě

MARTINA (41): Nevěra mi pomohla k žádosti o ruku a svatbě

Martina vždy toužila po krásné svatbě, ale její partner měl po letech soužití jiné představy. Jejich vztah vzal málem za své, nakonec ho ale překvapivě zachránila nevěra.

Vždycky jsem snila o tom, že se vdám. Těšila jsem se, až budu ve sněhobílých šatech s dlouhou vlečkou kráčet k oltáři vedle svého vyvoleného a oči budu mít zalité slzami dojetí. Ale s Petrem jsme spolu byli už sedmý rok, a o svatbě pořád nechtěl ani slyšet. Žili jsme skromně. Všechny výdaje se dělily napůl, nenosil mi dárky ani pugéty. Nevadilo mi to.

Ve vztahu nám to skvěle klapalo. Měli jsme stejné zájmy a bylo nám spolu dobře, nehádali jsme se… On měl ale na manželství vyhraněný názor. „Nepotřebuju papíry na lásku. Jsem spokojený tak, jak to je. Bojím se, že svatba všechno změní, zkazí…“ říkal mi pořád dokola.

Sny o velkém dni D se mi pomalu rozplývaly a na romantickou žádost o ruku jsem mohla zapomenout. Ale s jeho postojem jsem se smířit nemohla. Začínala jsem pochybovat, jestli to se mnou myslí vážně. Na co čeká? Má mě vůbec rád? Pořád neví, jestli jsem ta pravá?

Když se ani po několika letech nevyjádřil, zkoušela jsem trochu trucovat, aby viděl, že mě to trápí. Ale nic nezabíralo. Naopak. Začala jsem na něj být podrážděná a s naší láskou to šlo od deseti k pěti.

Pak mi do života vstoupil jiný muž. Zamiloval se do mě, zahrnoval mě pozornostmi, byl galantní a mluvil o svatbě, společném bydlení i dětech… Konečně jsem měla někoho, kdo by mi dal to, po čem jsem tak toužila. Přitahoval mě jako magnet a věděla jsem, že bych se s ním měla dobře.

Ale Petra jsem milovala. Nedokázala jsem ho opustit. I když… vztah s milencem jsem také nedokázala utnout. Stýkali jsme se tajně dva roky a já pořád váhala. Mám udělat ten krok, opustit svoji lásku a odejít k muži, který mě bude nosit na rukou? Osud to ale rozhodl sám.

Jednoho dne Petr našel milostné esemesky, které jsem si posílala se svým tajným milencem, a já musela s pravdou ven. Petr byl na pokraji zhroucení. „Tak ty mi chceš utéct? Myslel jsem, že nám nic nechybí,“ říkal nešťastně.

I já jsem si v tu chvíli uvědomila, že ON je pro mě ten jediný a že už nikdy nechci být s nikým jiným. Ještě ten den mi slíbil, že si mě vezme. „Chci s tebou být až do smrti,“ špitl mi do ucha a za tři měsíce byla svatba.

 A Petrovy obavy, že se po ní všechno pokazí, se nenaplnily. Spíš naopak. Od mé nevěry je jako vyměněný. Zahrnuje mě květinami a snaží se mi splnit všechno, co mi na očích vidí. Také si mě víc hlídá. A já jsem s ním už deset let šťastná

Doporučujeme

Články odjinud