Martina (45): Odešla jsem od manžela alkoholika. I tak byl pro mě rozvod těžký

Martina (45): Odešla jsem od manžela alkoholika. I tak byl pro mě rozvod těžký

Život Martiny nečekaně nabral jiný směr. Z jejího manžela Františka se stal alkoholik, kterému nebylo pomoci. Odmítal veškerou Martininu pomoc a snahu a stával se z něho agresivní notorik. Martina musela vše vyřešit rozvodem. Smířit se ale s novým životem bez Františka pro ni nebylo vůbec jednoduché.

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já bych někdy mohla řešit něčí problém s alkoholismem. V naší rodině nikdo k ničemu podobnému sklony neměl a já sama jsem alkohol neměla moc ráda. Byla jsem vždy jen příležitostný konzument.

Když byly narozeniny, Vánoce či jiné oslavy, tak jsem si skleničku dala, ale nikdy jsem se neopíjela. S těhotenstvím můj zájem o alkohol vymizel úplně. Osud mi však do cesty postavil jednoho těžce závislého alkoholika a já jsem se musela snažit pochopit ho a pomoci mu.

Františka jsem si brala, když mi bylo dvacet. Brzy poté se naše rodina rozrostla o tři děti. Až do věku sedmnácti let naší nejmladší dcery Evičky jsme žili standardní rodinný život. Děti, rodina a práce na domě či zahradě. Když bylo Evičce sedmnáct, manžela vyhodili z práce a od té doby se vše změnilo.

Manžel pracoval jako stavbyvedoucí a jeho zaměstnání ho velmi bavilo. Měl rád, když mu pod rukama vždy vyrostlo něco nového a rád se před námi chlubil, že právě tato stavba je jeho práce. Nový majitel firmy ale chtěl do jejich projektů vnést nový, mladistvý pohled na věc, a tak František o práci přišel.

František pil vždy alkohol tak nějak normálně. Každý den měl pivo, příležitostně si otevřel lahvinku vína. Po svém vyhazovu z práce však hledal v alkoholu nějakou spásu. Hodně ho ta změna vzala a k tomu přispíval i fakt, že nemohl najít stejnou práci v jiné firmě.

Nejdříve mi to nepřipadalo, ale asi za půl roku jsem viděla, že František pije víc a víc. Tajně si dával panáky slivovice v garáži a alkohol si už běžně kupoval sám. Vždy si zalezl do garáže, tam pil a zpátky domů chodil, nebo spíše lezl, napitý jako žok. Snažila jsem se mu pomoct, upozornit jej na jeho problém s pitím, ale bylo to marné. On neslyšel a nechtěl si svůj alkoholismus přiznat.

Zkoušela jsem ho odvést k psychologovi a zkoušela jsem dalších milión věcí, jak mu od jeho závislosti pomoci, ale nic nezabíralo. Později na mě začal být agresivní a vulgární, protože jsem mu lahve schovávala. Holky byly v té době už pryč z domu a já to vše trpěla sama. Řekla jsem jim to až ve chvíli, kdy jsem se odhodlala k rozvodu.

Rozvod byl pro mě poslední řešení. Říkala jsem si, že pak to Františkovi všechno dojde a začneme znovu. Myslela jsem, že to pro mě bude jednoduché, ale nakonec to nebyla hračka se s rozvodem vyrovnat. Vše proběhlo rychle a bez komplikací, ale já jsem na prsou cítila velkou zátěž.

Našla jsem si nový pěkný byt a zařídila si ho ve francouzském stylu. Francii jsem vždy milovala, i proto jsem si koupila zájezd do Francie. Chtěla jsem po rozvodu přijít na jiné myšlenky, na místě, které miluji. Problém byl ale v tom, že jsem ve Francii byla s Františkem a vše mi ho tam připomínalo. Snažila jsem se hledat nové zážitky a místa, abych to mohla překonat.

Neustále jsem měla pocit, že jsem od Františka utekla a měla jsem mu více pomoct. Sama jsem ale také věděla, že už nebylo jak. Že si tuto cestu vybral sám. Musela jsem se snažit vyrovnat se s touto skutečností a také se samotným rozvodem. Rozvod pro mě nebyl jednoduché řešení, ale jediné možné. Pokud jsem nechtěla ztratit samu sebe a svou sebeúctu, musela jsem to udělat.

Změnila jsem od základů svůj život. Svůj čas jsem věnovala vnoučatům a přátelům a začala jsem dělat věci, po kterých jsem vždy toužila. Miluji cestování, tak jsem se mu začala víc věnovat. Také jsem vždy chtěla zkusit břišní a orientální tance, takže jsem se zapsala do kurzu.

O manžela se nestarám a nechci o něm nic vědět. Odčerpal ze mě veškerou moji energii a snahu pomoct mu. Dcery jsou s ním v minimálním kontaktu a já jsem se s nimi domluvila, že mi budou o Františkovi sdělovat jen ty nejnutnější informace, jinak nic.

Smířit se s rozvodem mi trvalo asi dva roky. Nyní si ale myslím, že jsem to zvládla a začínám nový život. Na jiné muže zatím nemyslím a nikoho nehledám. Nevím. Buď mi to takto vyhovuje, nebo je tu také možnost, že bych se přece jenom s naším rozvodem ještě nevyrovnala?

Podívejte se níže na video, jak si nastavit hranice ve vztahu.

Doporučujeme

Články odjinud