MARTINA (48): S manželem jsem jenom kvůli penězům. Bojím se odejít

Dneska je to skutečně otázka do pranice, zda nemyslet na zadní kolečka, opominout vlastní kariéru a plat a věnovat se rodině. Jsme zkrátka nepoučitelné a žijeme v domnění, že NÁM SE TO STÁT NEMŮŽE. No a pak se nestačíme divit. Je samozřejmě otázka, komu to víc vyhovovalo, že manžel vydělává a žena obstará vše doma od dětí až po domácnost. Asi oběma. Muž měl servis a žena neměla honičku. Neboť většina z nás ví, co to obnáší, vstát, vypravit děti /nejlépe každé jinam/ a sebe. Odpoledne nakoupit, letět pro děti, a postavit se k úkolům, žehlení a sporáku. Protože ne každý muž doma pomáhá, i když žena pracuje. Některý taky dojíždí nebo s něčím jezdí a děti vidí pozdě večer nebo jednou týdně! Myslím, že manžel se postavil k problematice zcela racionálně. Ten byt jeho skutečně je. Je si moc dobře vědom, že paní v případě tolika let doma v kariéře díru do světa neudělá. S praxí x let s dětmi doma si člověk vybírat nemůže. Ve stejném věku jsem byla ve stejné situaci. Několik let jsem proto měla tři zaměstnání. Protože vlastní bydlení byla pro mě priorita číslo jedna. Když už je Martina v popsané situaci tak daleko, na jejím místě bych necouvla. Podnájem sežene vždycky, lze i dočasně bydlet u příbuzných, no a nemusí mít jen jedno zaměstnání. Není důležité, co od manžela vysoudí - překvapená může být pouze příjemně, ale důležité je, aby nefňukala a šla tedy za tím,osamostatnit se. Tomu jejímu nebude taky nijak veselo. ten si totiž ani neuklidí, ani neuvaří, ani nevypere. Ten jí ještě rád nabídne další souběžné zaměstnání! A sice hospodyni, která mu doma to nejnutnější za patřičný peníz obstará....Jinak samozřejmě řešením by bylo, platit napůl bydlení a žít si každý po svém. S tím, že bych nevařila, nestarala se, ale chodila do práce, co by to dalo /ráno třeba market, odpoledne úklid kanceláří, večer např. pomoc v restauraci, byla bych co nejméně doma, abychom si nelezli na nervy. A šetřila, šetřila, šetřila. A co děti? U nich by se u některého nedalo bydlet? Další varovný příklad o tom, že žádná jistota není definitivní...!