MARTINA (48): Zavrhla mě vlastní máma, nechce vidět ani svého vnuka

10. 1. 2019
MARTINA (48): Zavrhla mě vlastní máma, nechce vidět ani svého vnuka
Říká se, že mateřská láska je nekonečná. Martina ale ví, že ne vždy tomu tak je. Její matka ji zavrhla a už roky spolu nejsou v kontaktu. Nezajímá ji dokonce ani její vnuk…

Je mi osmačtyřicet let, mám fajn manžela, úžasného syna Adama. Všichni jsme zdraví, máme kolem sebe spoustu přátel. I když se snažím žít, jak nejlépe umím, a negativní myšlenky u mě nemají místo, existuje věc, která mě pronásleduje den co den. Navenek se sice tvářím jako hrdinka, ale někdy mě přepadne obrovský smutek, jestli se ještě někdy něco změní.

Je to už spousta let, Adam byl tehdy tříleté batolátko, které zbožňovala celá rodina, a často jsme s ním jezdili k rodičům na Vysočinu. Adámek byl jejich prvním vnoučetem, tak si ho užívali. Všechno se začalo kazit, když se rodiče rozvedli a máma si domů přivedla přítele.

Nezdál se nám od začátku, nicméně jsme nechtěli být nespravedliví. Během pár měsíců se navíc až podezřele narychlo vzali. A začaly potíže.

Můj nový otčím Lukáš začal kalkulovat, měl strach, aby neinvestoval do „cizího“, v jednom kuse nás podezíral, že si děláme na barák zálusk, a podobnými – nesmysly otravoval i mámu. Navíc jsem ještě zjistila, že ji podvádí! Mlčela jsem, nechtěla jsem ji ranit, vypadala konečně tak šťastně.

Jenže hádky se stupňovaly. Konflikt vyvrcholil v okamžiku, kdy Lukáš obvinil mého muže, že mou matku obtěžuje. Bylo to nechutné, absurdní a naprosto šílené. Zřejmě tušil, co na něj víme, a snažil se hystericky maskovat vlastní hříchy a zdiskreditovat nás, o kterých byl přesvědčený, že mu vidí do karet.

Vygradovalo to mezi námi tak, že jsme se narychlo sbalili a ještě v noci odjeli. Řekli jsme si vzájemně neuvěřitelné množství zlých věcí, na povrch vypluly křivdy, nedorozumění a pocity zrady, které v sobě každý z nás nosil. Navíc máma vůbec nechtěla znát pravdu, Lukáše se jen zastávala.

Ještě teď po všech těch letech mě mrazí, když si na ten večer a noc vzpomenu. Ačkoli to zní asi neuvěřitelně, za celé ty roky nikdo z nás nenašel odvahu, aby překonal pocit ublížení a udělal první krok ke smíru. Nenávist zapustila kořeny hluboko. Když byl syn ještě malý, občas mi ukápla slza, když se mě ptal na babičku a proč k nim nemůže jet.

Jeden pokus o sblížení jsem nakonec udělala. Když dostal Adámek první mobil, uložila jsem mu do něj babiččino číslo a vytočila ho, ať jí zavolá a řekne, že má svůj telefon a může mu na něj kdykoli zavolat. Myslela jsem, že vnuka přece neodmítne. Nikdy se mu zpátky neozvala.

Syn ve své dětské naivitě ničemu nerozumí, pořád čeká, že se stane zázrak. Já už na něj ale po té době nevěřím. Přiznávám, že už ani netuším, co a jak bych měla udělat, abych situaci v rodině alespoň nějak urovnala. Hrozně mi ublížili.

Nedokážu se zbavit zlosti, že se matka postavila na partnerovu stranu, ani pocitu znechucení nad její důvěřivostí a zároveň nepřekonatelného odporu k jejímu muži, který je podle mě lhář, zloděj a nevěrník. Bojím se, že naše rodina už nemá šanci.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Připravte se na spokojený den, ve kterém se přihodí nespočet zajímavých věcí. Máte nakročeno k velkému úspěchu. Pakliže se zabýváte grafikou, návrhářstvím, designem a podobnými obory,…

Nejčtenější články

Doporučujeme