ještě k tomu dědictví - máma je rozvedená tak že je otázkou jak je na tom dům majetkově nyní........pokud dům spadal do společného jmní manželů tak buď musela manžela vyplatit a nebo je pořád majitelem 1/2 a ona mu platí nějaký nájem atd........ každopádně nový manžel nyní nemá k domu žádný majetkový vztah, leda by na něj část manelka přepsala, pokud by se rozvedli neměl by nárok na nic, protože ona dům vlastnila ještě před svatbou. Pokud by nicméně zemřela dříve než on pak samozřejmě bude nový manžel dědit stejně jako bude dědit dcera, pokud se tedy matce nepodaří jí z dědictví vyloučit..........což se po mnohla letech zcela bez kontaktu může i podařit.
Trochu nelogické mi připadá: "... obvinil mého muže, že matku obtěžoval..." ... "Navíc máma vůbec nechtěla znát pravdu, Lukáše se jen zastávala". A nakonec "... "Nedokážu se zbavit zlosti, že se matka postavila na partnerovu stranu, ani pocitu znechucení nad její důvěřivostí."Že by matka byla důvěřivá a uvěřila všemu, co Lukáš řekne, to chápu. Ale že by uvěřila tomu, že byla zetěm obtěžována, když nebyla, to mi přijde dost divné.
@helza: To uz jsem taky psala níže, že je to divný -matka tedy připustila, že jí zeťák obtěžoval?
@Mata69: Právě, přeci matka se nemohla nic domýšlet, věřit, či nevěřit, matka musela vědět, zda byla, či nebyla obtěžována. A z tohoto pohledu vypadá jako hloupě důvěřivá spíše MARTINA, a takto chápáno, právě ona se postavila na stranu svého muže proti své matce. Když už to tedy Martina staví do volby on, nebo já.Je možné si ale obtěžování vysvětlit i tak, že matku obtěžuje zeťova častá přítomnost. Mladým musí uvařit, uklidit po nich, musí se jim věnovat a i když to zní hloupě, v určitém věku ji to unavuje, navíc jim vlastně věnuje sama sebe a hlavně svůj čas, který by věnovala raději něčemu jinému - třeba svému muži, koníčkům a třeba jenom knížce, nebo televizi. Myslím, že poté, co dceru vychovala, má na to právo. Z článku to takto ale jednak nevyznívá a druhak i v tomto případě matka věděla, o čem je řeč a souhlasila-li se svým mužem, pak to tak i cítila.
@helza: no jestli chápu dobře, tak obvinění ohledně obtěžování nevznesla matka, ale tchán - tudíž je otázkou, jestli si matka opravdu připadala obtěžovaná a nebo tchán jen žárlil uviděl něco, co se m unezdálo a stropil scénu...
Pokud se matka vdala, bude po ni přece snad dle zákona dědit jak dcera tak manžel, kterého si znovu vzala, bez ohledu na to, zda byl či nebyl spolumajitelem domu za jejího života?
Otázka dědictví je tady sporná, to bych neřešila, článek neobsahuje v tomto směru žádné informace. Nevíme, čí je ten dům. Nevíme, jestli došlo mezi rodiči k vypořádání majetku při rozvodu. Nevíme, jestli má Martina sourozence. Nevíme, jestli se otec znovu neoženil a nemá další děti. Nevíme, jestli dům náhodou není zadlužený. Sama Martina dům zmiňuje jen okrajově, čili asi to hrálo roli při vzniku konfliktu, ale nepíše nic o tom, že by měla strach o dědictví. Navíc majetek, který měl člověk ještě před svatbou, nespadá do společného jmění manželů. Takže nový manžel matky by stejně na dům nemohl žádná práva uplatňovat, ledaže by se nějak stal spoluvlastníkem, například matka by mu část domu darovala nebo prodala. Nebo by mohl požadovat náhradu za investice, které na domě udělal. Ale to taky nevíme, to jsou všechno jen dohady.
@Elynor: Nový manžel nyní nárok na dům žádný nemá, ale i když ho manželka nabyla před manželstvím, on by po ní dědil - takže i část domu. Dělili by se s dcerou.
Dcera byla po otci neopomenutelný dědic. A dědit bude i po matce. Ovšem méně, když se matka vdala....
Možná dcera chtěla dostat část baráku ,když se rodiče rozvedli,ale dostala ho jen matka,ta ho de facto přenechala svému novému muži, a tím pádem vznikl konflikt.O domě možná bylo dceři žinantní říct přímo matce,tak mluvila oklikami,do toho se vložil nový "otčím",který už měl zálusk,co s barákem "si" udělá...Matka si byla vědoma určité nespravedlivosti vůči dceři,nijak zvláště se nevyjadřovala,ale dceru děsně naštvalo,že s cizím se máti domluvila a s vlastní! dcerou ne.Zbytek byl asi jen folklor,řvaní,obviňování,pomluvy ,atd. No já osobně bych takhle nikdy nereagovala,snažila bych se vše co nejdříve urovnat,až by hlavy vychladly.Čím více času uběhlo,tím je asi méně snadné se tzv. doprošovat,ale zřejmě matka byla přesvědčena tím svým novomanželem,aby se na každého! vykašlala a nechala to být,i když možná babička chtěla vnoučka vidět,tak možná bylo pro ni výhodnější se podřídit mužovo názorům,rodinu dcery úplně ignorovat.Možná je u nich pečený-vařený "cizí" (manželovo) vnuk...je to dost typický a smutný příběh o neschopnosti lidí se domluvit po dobrém.
Pravda, kdo komu víc a jak ublížil, je někde uprostřed. Asi každý každému nějak něco provedl a nebyly to maličkosti. Tohle, co se onoho osudného dne stalo, už byl jen důsledek něčeho nevyjasněného z minulosti ze strany jak mámy, tak nejspíše i dcery. Dá se předpokládat, že mezi nimi normální vztah asi nikdy nebyl.Normální není ani v tom smyslu, že babička nemá zájem o vnuka. Já bych nevylučovala, že nový partner babičky je strůjcem toho konfliktu.Asi by bylo klíčové vědět, jak žil před tím, než se stal součástí rodiny. Možná mu opravdu šlo o vlastní zajištění prostředictvím sňatku. Já být dcerou, zájem o maminku bych projevila i opakovaně. Pokud by mě i poté odmítla, měla bych jistotu, že jsem udělala všechno, co bylo možné. Ono je docela možné, že maminka docela obyčejně naletěla a bude ještě dceru potřebovat.
Mně by například zajímalo, odkud bere Martina své tvrzení, že dotyčný je lhář, zloděj a nevěrník, jak je psáno na konci článku. Lhář, no budiž, i když to může být věc názoru. Nevíme, v čem lhal a komu, nicméně mohlo se to stát. Lidi lžou často. Ale zloděj? Ona ho viděla něco krást? Co a komu přesně ukradl? Je na to důkaz nebo jsou to jen řeči agentury "jedna paní povídala"? Totéž s tím nevěrníkem - ona jim u toho svítila, nebo jak to ví, že byl nevěrný? Řeči a drby nejsou důkazy. Zato to můžou být docela dobře být pomluvy. Jenže to by paní Martina určitě nepřiznala, že se rozhádala s matkou kvůli nějakým dohadům a pochybeným informacím z třetí ruky, kterým jistě velmi ráda uvěřila, protože se jí to hodilo, beztak toho chlapa neměla ráda, takže v tomto světle uvítala každou negativní informaci o něm. Skutečnost může být úplně jiná.
boha jeho..............syn je malý v dětské naivitě ničemu nerozumí a stále čeká na zázrak?????? CTo je tedy hustej blábol..............píše se tam že se vše začlo kazit když klukovi byly 3 roky.........a uplynulo už mnoho let ..........tak že předpokládám že když už má mobil je to už dítě školou povinné tak že je mu dejme tomu 8 (a měla ho ve 40ti?)? Výrazy tupu v dětské naivitě ničemu nerozumí bych chápala u dětí mnohem nižšího věku, osmiletý už takovýmhle věcem rozumí. Ale to ještě pominu, třeba je chlapec retardovaný a opravdu pomalu chápe. Blbost je ovšem to že by se kluk jakkoli trápil tím že babču nevidí. Naposled jí viděl ve 3 letech, mnoho let jí neviděl, tak že si jí nyní nemůže vůbec pamatovat a reáln je pro něj cizí nepodstatný čověk. Děti takovéhle věci neřeší , důležitá je máma a táta ostatní jsou fajn ale když tam nejsou tak se z toho nestřílí, njejich nepřítomnost děti vezmou jako fakt a opravdu nepláčou nad tím že babičku neviděli x let........leda by matka byla takovej psychouš, že by mu ten pocit že se tím má nějak trápit pravidelně podsouvala. já to zažila jako dítě dědu jsem vídala 1x za rok a bylo mi to putna právě proto že díky tomu to pro mne byl vlastně cizí člověk, nikdy mne nenapadlo se nějak trápit tím že ho nevídám tak často, jako babičku, prostě to tak bylo. Možná starší dítě puberťák by se o to mohl zase začít zajímat, ale to by zase nefungovala ta naprostá nechápavost a dětská naivita, kteoru nám autor předestírá..........
Hambím se, kaju a omlouvám, málem jsem spadla ze židle, když mě do očí praštilo to moje "NAVÝC". Ach jo, "navíc" tam mělo být. :'(
K příběhu dodám jen to, že kdo se zblízka nesetkal s opravdovým predátorem tohoto typu, nepochopí. U nás to byla nová partnerka mého nyní již zesnulého otce. Nikdy by mě nenapadlo, že lze člověka přetvořit v něco tak cizího, nepřátelského, nenávistného - pomocí velmi chytré manipulace metodami citového vydírání a cukru & biče. Paní ho dokonale odřízla jak od vzdálenější rodiny, tak od nás. Inu, potřebovala někde ubytovat a zaplatit vysoký dluh. Do získaného domku, který jí pěkně zařídil a přepsal na ni, si pár měsíců po otcově úmrtí nastěhovala nového partnera a jede se dál. Majetek vem čert (ono už se tak vlastně stalo), ale to, co otec, veden vůlí Temné našeptávačky, vyváděl v těch posledních měsících a letech (ano, došlo i na podobný druh obvinění, jaké je to uvedené v článku - on snad pánbu tyhle typy seká na jedné výrobní lince), překonávalo veškeré představy průměrného mozku. Zášť si nepěstujeme, proč také. Tou člověk jen škodí sám sobě.
@Anonymizovaný: Já tohle chápu a sama jsem to poznala. Nejhorší jsou manipulace prostřednictvím drobných polopravd a lží, z nichž se člověk prostě nevymotá. Navíc pak už nikdo neví, komu má věřit a protože manipulátor je na poli lhaní ostřílený a zkušený hráč vždy to prohrajete. V takovém případě pohled druhé strany žádnou smysluplnou iformaci nepřinese, tam, kde se usídlí intrikář tohoto typu, tam nikdo z venku nemá šanci poznat, kdo je oběť a kdo "vrah". Ten navýc bývá ne obvykle, ale vždy nejméně podezřelý. Kdo je v tomto článku kým, ale úplně jasné není. Může to být nový partner, může to být ale i dcera, která s pocitem, že jí bere její "hračku", vyhlásila boj. Ale ať je to jak je to, odsuzovat mámu za to, že jí nedala přednost a že je důvěřivá, ani nenávist k maminčinu novému partnerovi není na místě.
No, dejme tomu, že vztah matka-dcera je na odpis, ať už to bylo jakkoliv. Stane se a pokud se dospělí neumí ve vztahu dohodnout, tak holt ten vztah musí oželet.Vnukovi chybí babička - a kde je děda? Kde jsou rodiče manžela? Dítě mívá obvykle čtyři prarodiče.Ze zkušenosti ale musím říct, že děti se bez prarodičů obejdou. Moji rodiče byli již po smrti, když jsem měla děti, a manželovi rodiče "neměli čas". Nechyběli.
Souhlasím s Elynor i Matou. Mně ale při čtení zarazil ten konec, v němž Martina napsala: "Nedokážu se zbavit zlosti, že se matka postavila na partnerovu stranu, ani pocitu znechucení nad její důvěřivostí a zároveň nepřekonatelného odporu k jejímu muži." Mám dojem, že ten mluví za všechno. Pokud se MARTINA těchto pocitů nezbaví, potom nemůže očekávat jakékoliv vylepšení vztahů. 1) Matka opravdu není povinna stavět se na něčí stranu, dokonce to ani nejde. 2) MARTINA se nemůže znechucovat nad matčinou důvěřivostí. Může se o mámu sice bát, její důvěřivost ji může děsit, ale ne znechucovat. 3) Nevím, co od smíření MARTINA čeká, když má nepřekonatelný odpor k jejímu muži. Pokud se chce s mámou vídat, bude se muset vídat i s jejím mužem. Nebo snad pod pojmem smíření očekává, že matka muže vyhodí, dceři se omluví a opět bude veškerý svůj čas a všechnu svou pozornost věnovat pouze její rodině?
Víte co, umím si dost dobře představit, že dceři nový partner matky není vůbec po chuti. Rozvíjet tu takové drsné teorie jako Lojzina teda fakt nehodlám (skoro mě napadá, jestli nemá Lojzina takový nějaký problém, ta její reakce je fakt hodně útočná a ostrá), nějaké domácí násilí tam nevidím. Na druhou stranu, umím si i představit, jak si matka našla nového partnera, je zamilovaná až po uši, nevidí, neslyší. A celé okolí vidí, že partner je vyčuránek, je nevěrník, tahá se s ženskými a štve rodinu proti matce. Asi by mi jako dceři nebylo jedno, že matku takový podvádí a jen využívá. Když ten otčím napadl manžela Martiny, že obtěžuje její matku, a reakce je taková, že "matka bránila Lukáše, nechtěla znát pravdu" - takže jakože matka potvrdila, že jí zeťák obtěžuje?No a jestli si Martina dělá zálusk na barák...není zmínka o bratrovi či sestře, takže logicky po rozvodu rodičů byla jediná, kdo fakt byl první na řadě s nárokem na barák. A jestli si pan Lukáš (nový manžel) na něj dělal zálusk taky - díky svatbě, tak je jasné jeho chování.Shrnu to - těžko se čehosi dobereme, neznáme pohled druhé strany (tedy ideálně té matky). Ale myslím, že jestli to Martinu tak hrozně žere, že se s matkou rozhádaly, že opravdu může ten první krok udělat. Ne přes syna a jeho nový mobil. Prostě sama. A třeba se s mámou sejít jen ve dvou, říci jí, že jí to mrzí, že spolu nemluví a vysvětlit mámě, že má o ní jen obavy. No a pokud otčím nebude vyloženě asociál, snažit se ho nějak tolerovat a on by se měl snažit o totéž. Je to dcera jeho partnerky. A jestli si opravdu uzurpuje matku pro sebe a snaží se jí od rodiny odstřihnout, matka prohlédne mnohem dříve, když bude s dcerou za dobře a když jí dcera nebude partnera hanět. Ono to stejně působí i obráceně - když rodiče haní partnera dítěte, to dítě se taky zasekne a partnera brání, i když je evidentní, že je nějak závadný.
Tak vnukovi může být dneska klidně i 28 let ]:-D ten první mobil nedostal dnes, ale někdy v minulosti, a není specifikováno, kdy. Ten příběh klidně může být starý 20 let.
@Elynor: No, vnukovi tolik asi nebude, jednak by před dvaceti lety těžko dostal mobil a navíc Martina píše, že "syn tomu nerozumí a s dětskou naivitou čeká..." - ledaže by byl nějak mentálně zaostalý, o čemž tam zmínka není.
@Mata69: No dobře, tak 28 mu asi nebude :-) podle článku to vypadá, že je pořád doma u maminky a to by ve 28 letech asi už nebyl. Snad. Dětská naivita ale není časové měřítko. Pro matky jsou děti často "dětmi" až do důchodu - jejich, ne těch matek :-) Nicméně teda uznám, že mladýmu může být cca 15 let. To by mohl mít mobil i naivitu. ]:-D
@Elynor: ;-) :-D :-D
Nemám tak radikální názor jako lojzina níže, ale prvně mě napadlo, že teď bych chtěla slyšet druhou verzi příběhu od té matky. Ono to nebude tak jednoduché. A co otec, s tím se Martina stýká? Případně s jeho přítelkyní nebo novou rodinou, pokud ji má? Nebo dceru a vnuka taky odstřihl? Nebo odstřihla dcera jeho, když se rodiče rozvedli? V článku o tom není nic. Ale leccos by to napovědělo. No a že má Martina od začátku averzi vůči příteli a posléze manželovi její matky, to je úplně jasné. Nenechala na něm suchou nit. Velmi pochybuji, že to je objektivní pohled na věc. Do jaké míry v tom hraje roli ten "barák", to se můžu jedině dohadovat, ale kdyby nehrál žádnou, tak by se o tom nemluvilo. Takže to Martině připadá asi důležité. Možná si opravdu myslela, že matka teď bude žít jen pro ni a jejího syna, a nečekala, že se matka ještě cítí na nové manželství... Každopádně krok ke smíru může udělat kterákoli strana. A uvidí se, co to udělá. Jestliže nynější stav Martině vadí, může to zkusit změnit, ale měla by si ujasnit, co od té změny čeká.
Ono taky dávat tam věk lidí, o nichž je řeč, je zavádějící. Dceři je 48....kolik může být matce? 68? A vnukovi s prvním mobilem...10,12? Další otázka je, že dcera s rodinou asi matku navštěvovala častěji, než měla svůj program se svojí rodinou. Dá se jet na kola, lyžovat, jet pod stan, atd.....ale ona jako vzorná dcera s předškolním děckem dávala přednost pobytu u matky o víkendech... No asi to novému partnerovi matky vadilo, pokud tam byli týden co týden celé víkendy? Ovšem to ho neopravňuje k tomu, aby dělal všechno pro to, dceru od matky natrvalo odstřihnout. Barák je něco jiného, než byt. Mohl si něco kutit, někam jít, někde se zašít, ale on dal přednost práci na tom, ty dvě rozdělit za každou cenu? Tady se potkali dva soupeři o maminčinu přízeň. No a vyhrát mohl jen jeden. Noví a stávající členové rodiny by ve svém vlastním zájmu měli spolupracovat a aspoň jeden druhému nepřekážet. Co povídám...u nás to taky vlastně nedopadlo nic moc. Ale rozhodla jsem to sama a je mně teď líp. Moji mladí mají svoje životy a na rozdíl od něj MI DO NIČEHO NEMLUVÍ.
Když si to zrekapituluji, paní je 48, v době hádky byly synovi 3, teď už má mobil a v současné době ho ovlivňuje "dětská naivita", z toho soudím, že mu může být tak 8. Paní sice píše, před mnoha lety, ale odhadnu tedy, že je to cca 5 let. Pokud byl nový manžel skutečně nevěrník a pitomec, předpokládám, že s matkou už není, nebo ho alespoň trochu prohlédla. Potom by na pokusy o smíření mohla začít reagovat. Pokud spolu ale žijí přiměřeně šťastně, byla by na místě omluva a pokus vztahy urovnat (nejspíš několik pokusů). Zjistit by se to jistě dalo přes pisatelky kamarádky v bydlišti matky (které tam určitě má, pokud se tam matka nenastěhovala jen krátkou dobu před hádkou).
@Anonymizovaný: S časovou návazností má autorka článku opět problém.
Podle mého laického náhledu se pán snažil vás od matky šikovně odstřihnout a povedlo se mu to. Potřeboval si tam upevnit svou pozici a zajistit si bydlení a servis. My ženské jsme v tomhle většinou takové.....zkrátka se zamilujeme, nevidíme, neslyšíme. Můj bývalý přítel byl hodný, movitější, než já, nepotřeboval obhospodařovat můj majetek, ale vzhledem k tomu, že byl u mě denně a mluvil mi krom jiného i do toho, jak si s dětmi navzájem pomáháme a kolikrát se vidíme, vadilo mu, že v létě jsem s vnoučaty na chatě, /to máme předškolní děcka nechat samotná, když jsou oba rodiče v práci a nemají jiného hlídače?/ zatímco bych podle něj měla sedět ve svém bytě či v jeho domě a čekat na něj, až se vrátí z práce a určí mi program na zbytek dne, jsem to musela zabalit. S dětmi se umíme domluvit, kdy co kdo od koho potřebuje, mám svoje koníčky a mám i čas na odpočinek. S ním jsem bohužel byla tak nějak pořád v pozoru, v pohotovosti, připravená po práci vařit či ho doprovodit k jeho známým či na jeho nákup. Která neumíme být sama, nebo si najít někoho, kdo nám do původní rodiny nekecá a neusurpuje si veškerý náš čas, tak se musíme umět rozhodnout, zda nový pán či staré děti.
@Anonymizovaný: Omlouvám se, ale byl to nějaký hlupák. To je přece uplně ideální, každý svůj byt a setkávat se jen, kdo má čas připravit program. Společná večeře, společné kino...To je více francouzké, než české, chápu to, že to s primitivem, který Vás bral jen za služku nevyšlo.
Cítím s Vámi, prožívala jsem něco podobného. Nechtěla jsem,aby přišel o babičku, díky tomu jsem málem přišla o něho já. Velice bolestivá situace a nejvyšší čas k otevřeným diskusím, pojmenování problému a řešení, neboť se jedná o nejhorší případ domácího násilí s dalekosáhlými devastujícími následky. Pro více generací rodiny. Držím palce, Martino!
@Anonymizovaný: Ano, souhlasím, ta dcera se dopustila na matce domácího násilí. Protože dělat nechutné a hysterické scény, že se máma chce vdát, že má partnera, že nechce zůstat sama, je dětinské a nedůstojné dospělého člověka. Matka dceři jistě nebránila v jejím životě. Hluboce matku urazila a ještě čeká, že se jí matka snad bude omlouvat za její výstupy a neoprávněné výčitky. Proč by matka se neměla vdát ? Protože se dceři nelíbí její partner ? A někdo ji snad nutí, aby s ním žila ona ? Stačí běžný respekt v rodinách, partner se nám nelíbí, ale je to Tvůj život a nemáme právo Ti do něj kecat.
@Anonymizovaný: Já nevím, jestli čteme stejný článek, já tam nikde o domácím násilí nic nevidím - notabene ani o tom, že by dcera dělala hysterické scény, že se matka chce vdávat a bránila jí v tom. Partner matky se jí sice nelíbil, ale o nějaké scéně tam není ani vidu. Situace se vyhrotila ve scénu až ve chvíli, kdy otčím obvinil manžela Martiny z obtěžování její matky.
@Mata69: A o čem je podle Vás tohle ? O kidné a přátelské rozmluvě ?viz ze článku :a snažil se hystericky maskovat vlastní hříchy a zdiskreditovat nás, o kterých byl přesvědčený, že mu vidí do karet.Řekli jsme si vzájemně neuvěřitelné množství zlých věcí, na povrch vypluly křivdy, nedorozumění a pocity zrady, které v sobě každý z nás nosil.
@Anonymizovaný: Ale tahle debata vznikla, dle článku, až na základě obvinění zetě, že obtěžuje svou tchyni. Nikoliv před svatbou, které by se tím snažili zabránit. Jistěže to není debata harmonické rodiny, to se totiž stává, že dojde ke konfliktu a pak se vytahují kdejaké křivdy. Nikde nepíšu, že je to v pořádku, dokážu to ovšem pochopit při takovém nařčení. Ovšem nazývat to domácím násilím?
@Mata69: Už mě to neustálé vysvětlování unavuje. Odpovídala jsem !!! na názor jedné paní, čtěte a pak odepisujte proboha ! Píšete nesmysly.
@Mata69: Měla byste více věnovat pozornost, co vlastně čtete. Máte evidentně problém s textem. Potom to je tady jak v Kocourkově. Nepsala jsem o článku, ale odpovídala na tento názor: hanasunshine| 10. 1. 2019 | 07:29| neboť se jedná o nejhorší případ domácího násilí s dalekosáhlými devastujícími následky. Pro více generací rodiny.
@Anonymizovaný: Ale to já vím, že jste reagovala na názor před vámi - ale ani ta dotyčná před vámi nepíše nic o hysterických scénách před svatbou a podobně viz citace "Velice bolestivá situace a nejvyšší čas k otevřeným diskusím, pojmenování problému a řešení, neboť se jedná o nejhorší případ domácího násilí s dalekosáhlými devastujícími následky. Pro více generací rodiny. Držím palce, Martino!"- a vy jí potvrzujete, že to vidíte stejně, ba přidáváte to o těch hysterických scénách - zde "Ano, souhlasím, ta dcera se dopustila na matce domácího násilí. Protože dělat nechutné a hysterické scény, že se máma chce vdát, že má partnera, že nechce zůstat sama, je dětinské a nedůstojné dospělého člověka."
@Mata69: Vzdávám to, na tohle nemám čas ani náladu. Ráda diskutuju s lidmi, kteří nechytají za slovíčka a vědí co čtou i co píšou. Mějte se.
@Anonymizovaný: Nápodobně...
Myslím, že je to naprosto obráceně. Nějakým hloupým a sobeckým štěkáním na matku a haněním jejího partnera jste mně utvrdili v tom, že v právu byla matka. Co Vám bylo do toho, koho si našla a proč Vám vadilo, že si ho chce vzít ? Vlastně jste ani nenapsala, co Vám na něm vadilo. Byl na matku hrubý, nedával jí peníze ? Nechoval se k ní jako milující a spolehlivý partner ? Udělala jste nějaké kroky k tomu, abyste se matce a jejímu partnerovi omluvila za svoje infantilní chování ? Je to totiž na Vás, ne na ní. Vy jste měla respektovat matčino rozhodnutí a nečekat, že se Vás matka bude ptát, jestli se smí vdát. Nebo už čekat jen na smrt. Proč nejste Vy sama, abyste věděla, jaká je samota ? Za co by se měla omlouvat Vaše matka ? A učinit první krok ? Za to, že vychovala sobce, kteří si myslí, že jen oni mají na všechno právo ? Vy jste se chovala jako drzý, rozmazlený fracek a nerespektovala jejího partnera, divím se, že Vám jednu nevrazila. Starali jste se o ni, pomáhali jí ? Nebo jen jezdili na návštěvy a nechali se obskakovat ? Nemám z Vás dobrý pocit. Matka je špatná ? Ne, Vy jste ta špatná víte. A matku jste hluboce zklamala, že jste měla pocit, že nesmí být už štastná. Že právo na štěstí máte jen Vy. A necitelně jste zasahovala do jejího života.
@Anonymizovaný: reaguji na váš úplně první příspěvek, to co píšete mně připadá přitažené za vlasy...........v článku se jasně píše že se jim nezdál ale nechtěli dělat potíže a že problémy s ním začaly až po svatbě například tak že matce namluvil žer mladí mají zálusk na její barák a pak obvinil mladého že obtěžuje matku, které navíc byl nevěrný, to vám opravdu nic z toho nepřipadá jako důvod pro to aby dcera nebyla zrovna nadšená že má tohle mamka za manžela?? Mně to tedy dostatečné připadá. Celou tu scén, která vedla k rozpolcení rodiny navíc dle všeho odstartoval nový tchán oním obviněním a nikoliv dcera. Samozřejmě beru že mantřin pohled bude jiný a pravda nemusí 100% opovídat tomu, jak to vidí dcera ale vydedukovat z článku to co vy na to už jeden musí mít fakt fantazii. :D
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.