Masturbace není hřích! | Zdroj: Shutterstock

Zdroj: Shutterstock

Masturbace není hřích!

Masturbace. Udělali jsme velký pokrok, protože už to slovo dokážeme vyslovit nahlas, ale přiznat se k tomu, že i my sami masturbujeme (a jak rádi!), je stále výzva. Tedy pro ty starší, mladší už o tom dokážou mluvit bez zábran. Taky proč ne, když masturbace je ten nejlepší způsob, jak potěšit sami sebe!

Když se němečtí vědci ptali devatenáctiletých studentů vysokých škol, zda masturbují, tak zatímco v roce 1966 odpovědělo kladně 30 procent žen a 85 procent mužů, v roce 1996 už to bylo 85 procent žen a 95 procent mužů. A protože od té doby uběhlo dalších bezmála dvacet let, s jistotou můžeme říci, že masturbace (jinak řečeno sebeukájení či autoerotika) ztratila své stigma. „Lidé vnímají masturbaci jako běžnou součást života, ale ti středního věku a starší se za to na rozdíl od dnešních dvacetiletých stále ještě často stydí,“ říká sexuolog a gynekolog Pavel Turčan.

Ti, kteří masturbují (neděláme to všichni, ale převážná většina ano), se už nebojí, že oslepnou, narostou jim chlupy na rukou nebo budou neplodní, jak nesmyslně strašili své potomky naši praprarodiče i tehdejší lékaři, ale přece jen - mít sex sám se sebou, jakkoli skvělý, nezní to trochu zoufale? Jakože jsem chudák bez partnera, a když ho mám, tak že náš sex není takový, jaký by měl či mohl být?

Americký novinář Michael Castleman, který se věnuje tématům sexuality a sexu celou svou profesní kariéru, píše: „Někteří lidé si myslí, že poté, co navážou sexuální vztah, je špatné pokračovat v pravidelné masturbaci. Přece by to už ani neměli potřebovat! Jenže to je jako tvrdit, že není důvod jít na koncert oblíbené kapely, když už přece slyšeli její nahrávky. Masturbace a partnerský sex jsou dvě různé sexuální zkušenosti a stejně jako i hudba poslouchaná doma a v koncertních sálech přináší odlišný prožitek.“

DĚTI JDOU PŘÍKLADEM

Děti masturbaci milují. A proč taky ne? Je to velká zábava a navíc nejde o nic jiného, než o prvotní a úplně normální projev lidské sexuality. To až my dospělí jim to zkazíme svými vlastními strachy a předsudky. „Přitom pokud například holčičky v dětství masturbují, podle statistiky mají pak v dospělosti méně často problém s dosahováním orgasmu, v porovnání s těmi, které tuto ranou zkušenost nemají,“ vysvětluje Pavel Turčan. „Spíš než zakazovat je důležité dětem stanovit pravidla a vést je k intimitě, aby masturbovaly v soukromí a ne před návštěvou v obýváku a aby si před i potom myly ruce.“

Přísnými rodiči v tomto ohledu bývají častěji lidé věřící, kteří vnímají masturbaci jako hřích a zároveň jako akt, jímž okrádáme svého partnera o něco, co mu náleží. Jak mimo jiné říká doktor Turčan, někteří křesťansky orientovaní muži pak nejsou schopni tuto bariéru překonat ani pro získání vzorku spermatu pro vyšetření spermiogramu, protože ten nelze získat jiným způsobem než právě masturbací.

VÍM, CO JE PRO MĚ DOBRÉ

Masturbace nejenže neškodí, ale dokonce nám v mnoha ohledech prospívá: zlepšuje kvalitu spánku, posiluje svaly ženského pánevního dna, prospívá kardiovaskulárnímu systému a zlepšuje náladu. Funguje též jako terapie různých sexuálních problémů: mužům pomáhá zvládnout kontrolu ejakulace a anorgasmickým ženám pomáhá zase naučit se dosahovat orgasmu (nehledě na to, že i ty, které orgasmus prožívají, mohou díky autoerotice přesněji zjistit, co jim dělá dobře).

„Někdo používá masturbaci i jako prostředek k uvolnění stresu,“ poznamenává doktor Turčan a zmiňuje dva příklady ze své ordinace: studentku, která ve zkouškovém období masturbovala i pětkrát denně, a osmdesátiletou paní, jež nebyla schopna bez masturbace usnout. Obě z toho byly nešťastné - mladší to omezovalo v učení a v přípravě na zkoušky a té starší paní vadily hlavně následky, protože se samozřejmě nevyhnula odřeninám (tělo ve starším věku už zkrátka nefunguje jako třicetileté).

ALE KDEPAK, TAK TO NENÍ…

Jinak je ale třeba zdůraznit, že u masturbace, ať už je prováděná rukou, nebo vibrátorem, není třeba bát se jakéhokoli poranění genitálií. Při delší aktivitě hrozí maximálně drobná odřenina a prevence je snadná - zkuste sliny, mějte po ruce rostlinný olej nebo si kupte lubrikant.

Jakkoli jsme se přestali bát slepoty nebo chlupů na rukou, jiné mýty o masturbaci stále přetrvávají.

MUŽI I ŽENY

  • Masturbací se sexuálně „vyčerpáváme“

Nebojte se, jako lidé nedostáváme při narození do vínku omezený počet orgasmů. Takový limit si můžeme stanovit maximálně my sami, ale co se týče přírody, ta nám nechává v tomto směru volnou ruku (jak padnoucí příměr, že?).

MUŽI

  • Masturbace spotřebovává mužské sperma

Varlata produkují spermie, prostata a semenné váčky semennou tekutinu a věřte, že je jim úplně jedno, jakým způsobem s jejich „výrobky“ naložíte. Jediný způsob, jak můžete přijít o spermie, je sterilita, a jediný způsob, jak vás připravit o semeno, představuje odebrání prostaty. Ale i pak budete moci masturbovat až k orgasmu.

  • Masturbace je nevyhnutelná pro zbavení se nadbytečného semene

Muži masturbují, protože se obávají, že bez pravidelného sexu, který je spojený s odběrem semene, si jeho nahromaděním přivodí zdravotní problém. Zbytečně. I kdyby vstoupili do celibátu, přebytečné semeno by jejich tělu neublížilo, maximálně by v noci měli poluci, anebo ani to ne - spermie by prostě odumřely a tělo by si s nimi bez problémů poradilo, jako to denně dělá v případě milionů jiných odumřelých buněk.

ŽENY

  • Po masturbaci s vibrátorem bude jakýkoli sex bez stimulace jen slabý čajíček

Jak trefně poznamenává Michael Castleman: „Obírá vás snad řízení auta o požitek z pěší procházky? Kdepak, auto vás jen rychleji dostane do cíle. A to stejné platí i pro sex s vibrátorem a bez něj.“ Pochva, klitoris, bradavky, všechny části ženského těla reagují na erotickou stimulaci bez ohledu na to, co je jejím původcem. Čili je jim úplně jedno, jestli se jich dotýká jazyk, penis, prsty nebo vibrátor. Jistě, vibrátor má na svědomí nejintenzivnější pocity, takže většinu žen dopraví k orgasmu rychleji, asi jako to auto. Ale neříkejte, že taková procházka ve dvou, po krajině s mnoha zákoutími a odpočívadly nemá taky něco do sebe!

  • Používání vibrátoru může vyvolat závislost

Líbí se vám uspokojovat se vibrátorem? Klidně si dopřávejte tuto slast dle libosti, protože preferovat něco neznamená být na tom závislá. Vibrátor rozhodně nemá v úmyslu ničit vám sexuální život ani vystrnadit z vaší postele milence, naopak je spokojen s rolí pomocníka, schopného zprostředkovat vám jiné formy erotické stimulace, takže zažijete celou škálu netušených vjemů.

VE VZTAHU MÁ MÍSTO SEX I MASTURBACE

Je pravda, že přestože je masturbace na jednu stranu příjemná a prospěšná, tak stejně jako mnoho jiných potěšení (jídlo, alkohol, léky, počítačové hry apod.) může způsobit problémy projevující se v krajním případě závislostí. Jak to poznáte? Začne vám zasahovat do běžného života, školy, práce, vztahů s přáteli i s rodinou. Nedaří-li se vám sladit autoerotiku s dalšími oblastmi svého života, nazrál čas pro návštěvu odborníka. Jak poznamenává Pavel Turčan, závislost na masturbaci se často může pojit s nějakou další patologií.

Masturbace může napáchat neplechu i v partnerských vztazích. Zvlášť když jí muž a žena přikládají odlišný význam. Muži mají například větší tendenci vnímat masturbaci jako příjemný relax. Nic víc, nic míň. Ale běda, pokud je při tom načapá partnerka, hluboce přesvědčená, že tohle je nevěra. Takové ženě Michael Castleman vzkazuje: „Budete-li rozhořčeně trvat na tom, aby s tím přestal, je nanejvýš pravděpodobné, že začne masturbovat tajně, eventuálně vám bude lhát.“

Partnerský vztah není o tom, jestli sex NEBO masturbace. Docela dobře se v něm směstná obojí. Může se stát, že vy máte chuť na sex, zatímco partnera bolí hlava nebo je unavený, takže proč ten den neupřednostnit sexuální potěšení o samotě. Pokud se svými potřebami či představami narážíte častěji, promluvte si o tom. „Chodí ke mně páry, u nichž už po letech soužití vyprchalo prvotní vzrušení a jiskření, a ti někdy využívají masturbaci jako zpestření sexuálního života. Ať už si to dělá partner sám před zraky druhého, nebo před sebou oba masturbují vzájemně, může se stát, že se o sobě a svých touhách i po těch letech dozvědí něco nového,“ uzavírá to doktor Turčan.


Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Doporučujeme

Články odjinud