Matka mi kdysi ublížila. Teď chce, abych se o ni starala

Chapu taky sem mela a mam zlou matku od mala me bila uprednostnovala jen segru!Delala naschvaly mela me jen na praci.Na segru se nesmělo sahnout!V nicem me nepomohla nikdy.Chovaji se zle a pak čekají ze se budeme starat?!Proc si ty lidi neuvědomují ze se k nam maji chovat slusne jednou budou stari nemocni budou nas potrebovat!Naopak kdyz rodice daji deckam vsecko miluji je tak jsou sprosti a kopou do nich jeste!Nechapu to no!Ja byla dobrou dcerou a vlastni matka me sikanovala!A kdejaký zmrd je milovan!Ne opravdu na svete neni nic v normě😢😡

Matce bych dala jasně najevo, že jsem jí neodpustila ..a že jestli u mě chce být, bude se chovat podle Vašich pravidel...je ve vašem domě.
Naprosto chápu Vaši nechuť se o ní starat po tom jak se k Vám zachovala. Z toho co píšete upřednostňovala sestru, která se na ní nakonec vykašlala. Jaká ironie, že? Myslela vždy jen na sebe a svoje štěstí. A tak bych teď dělala to samé. Myslete hlavně na sebe, nepodřizujte se a vůbec se s ní nepárejte. Ona to přeci taky nedělala. Nemám sama takovou zkušenost. Ale podobný vztah mám na očích a jsem na Vaší straně.
Je těžké jí odmítnout. Je to přeci jen matka....sama nevím, jak bych se zachovala...ale i kdybych jí k sobě vzala, měla bych stejné pocity jako vy...Rozhodně si od ní nenechte kazit život....už Vám ho zničila dost....
Přeji hodně štěstí...a pevné nervy....

ludena: souhlas!!!!

Vzít si do domu nebo i bytu sekýrující a zlou osobu která je schopna zničit poklidný běh rodiny, musí být strašné! Pokud bych nebyla přesvědčena že jde o hodného a bezkonfliktního člověka, tak bych si na triko nevzala žít s takovým člověkem i když by se jednalo o rodiče!

ludena: Ludi-souhlasím s Tebou naprosto.....
a navíc marta je v mém věku- a nedovedu si představit-starat se o někoho(kdo je generálem) ale nemiluje tě....
takto se chová matka(máma napsat nemůžu) od přítele...-a i on jednu dobu pomýšlel na to, vzít si ji k sobě-i když bydlí o pár ulic dál...
ale takovou zlou bytost jsem v životě jinou nepotkala-zapčklá 30 let po rozvodu-a jen o tom mluví pořád dokola....
řekla jsem mu, že by byl konec mezi náma(už se nám to i tak zkoušela překazit)...a že on na to dojde-že to prostě psychicky nedá...
dcera její -bude jí 50 -s ní nemluví od svých asi 17 let...a syn taky po rozvodu šel k tátovi-jako sestra-a 1x ročně se za ní staví s vnučkami-které jsou malé-5+11 let-ale už několik let říkají-že přežijí pár hodin u BRBLAJÍCÍ BABIČKY!!!

ale jinak souhlasím s názory, že dnes být v DD není trestem, Jistě , nejsou všechny dobré ale znám takové, kde bych třeba chtěla jednou být i já

Jitko - musíte matce nekompromisně říci co Vám provedla a že Vás neznala a profitovala pouze jednu dceru. A taky bych ji řekla, že ji sestra v Německu nechce .. takže ať se rozhodne- buď bude respektovat Vás , nebo půjde do domova pro seniory.. Říkám Vám to jako člověk, jako zdravotník a jako ten , který toto kdysi jednomu člověku řekl ( nebyla to máma) a ten člověk sice chvíli byl napučený, zlý, ale zjistil, že mu nic jiného nezbývá. Přítelkyni asi sice doma nebudete mít , ale ona musí mít vědomí, že je na Vás zda ji budete mít doma nebo ne. Snad mi rozumíte , neumím to možná napsat dobře, ale určitě to pochopíte. Člověk má znát svou cenu a nesmí se lacině prodat..

Říká se, jak kdo zaseje, tak sklízí! Osobně souhlasím s názorem zuzkasim. Ono se snadno odpustí ale zapomenout na křivdy a ublížení na duši se bohužel nedá! Matka ji v žádném případě nemohla mít ráda, především myslela na své osobní pohodlíčko, byla velký sobec. Rozhodně to nemohla být milující matka v pravém slova smyslu. Děti by měly být chtěné před početím a ne je brát jako nutné zlo. Pak se to odráží i ve vzájemném vztahu. Marta má před sebou ještě kus života a matka ji v podstatě zničila život. Osobně bych matku dala do slušného domova důchodců a občas ji navštěvovala i s dětmi. Ale rozhodnout se musí Marta sama,že.

zuzkasim: Souhlasím s Vámi.Také mám matku (generála) ,která se starala a milovala jen mého invalidního bratra.Můj život,moje rodina ji skoro nezajímala.Také lituji bratra,ale v 18 letech si další život na invalid.vozíku bohužel zavininil sám.Nyní žije v bezbariér.bytě,má pečovatelku.Máti se odstěhovala do pečovat.domu,ale veškerou pomoc vždy žádala také bez slůvka "prosím" vždy od mé rodiny.Jelikož se již o sebe nemohla moc postarat ( 2 franc.hole,milion nemocí,které si vsugerovala ),tak jsem ji vyřídila domov důchodců. Napřed byla nadšená a nyní na co kdo nadává,ona se přidá a mě tím neustále nervuje.Já jsem se asi 5 posledních roků před smrtí starala o tchána.Musela jsem i zůstat doma ze zaměstnání / bydlel u nás /a neměla jsem s tím problém.Je to smutné,ale o vlastní matku bych se starat nedokázala...

Tak jak se zachováte vy, se jednou zachovají vaše děti - na to je třeba myslet....Se seniory pracuji a taky vím, že pokud má někdo "špatnou" povahu, tak ve stáří jí má ještě xkrát horší.
Do domova důchodců bych dala jen toho, kdo už neví, kdo je, kde je, jak je. Jinak je to hrozné někoho dát do zařízení odkud se už nevrátí - prostě ho tam poslat na smrt.Je to jen můj názor, ale stojím si za ním.zuzkasim - tak to, co píšete o domovech důchodců je většinou trošku jinak...jedna věc je, když jsou senioři schopní - vidí, slyší, hýbou se - ano, pak si můžou (pokud chtějí, nikdo se jich dvakrát neptá a taky nikoho nepřemlouvají) zúčastnit různých programů. Jiné to ale je, když je člověk ležák - pomocný personál má na hygienu strašně málo času musí za určitý čas zvládnout určitý počet lidí a bohužel na to doplácí právě senioři.
Máti dělá vedoucí zdravotnického úseku v domově pro seniory (ve městě jich je celkem asi pět a je to všude stejné...) a není vůbec snadné najít schopného člověka, co má pochopení, cit a hlavně chuť to dělat.
Když do domova přijdete, ujme se vás vedoucí, nebo sociální pracovnice (kteří sami tyto "horší práce" nedělají) a samozřejmě vylíčí vše v růžových barvách.Mnohem lepší možnost jak maminku mít doma, ale nemuset se o ni starat (což zní hrozně, ona se o vás taky v dětství starala), je využít pečovatelskou službu.

zuzkasim
moc hezky vyjádřeno, se vším souhlasím,
rozhodnutí je na Martě, ale radu bych dala stejnou

Marto, nejsem zatím ve věku, kdy bych řešila bezmocnost rodičů, ale poslední dobou jsem navštívila pár domovů pro seniory a byla jsem příjemně překvapená. Lidé tam mají spoustu zajímavého programu, péče je na velmi dobré úrovni, lidé netrpí osamocením. Dát maminku do domova důchodců už nepovažuji za "trest", ale za jednu z cest. Manželův dědeček dožil doma, za netrpělivých nadávek, protože pro pečující osobu (ač milující) to bylo celodenně psychicky velmi náročné, kdyby byl v domově důchodců, nakonec by vlastně celé rodině i jemu bylo lépe. Na okolí se už jednou pro vždycky vykašli, udělej to, co sama cítíš (doposud jsi to neudělala, neodešla jsi s milovaným mužem, nerozvedla ses s alkoholikem zavčasu...), jinak z tebe na konci života bude taková troska, jako je třeba teď z tvé mámy, budeš jen poroučet a nešťastná, že nic v tvém životě nebylo, jak jsi chtěla. V 55 letech si máš užívat života, děti jsou velké, zdravotní potíže pomalu mohou čekat za dveřmi, nenič se zaživa. Každoměsíční návštěvy v domově vám oběma mohou dát víc, jak toto vzájemné trápení.