Psací a šicí stroje v každé domácnosti
Ozdobami, ale především praktickým pomocníkem téměř každé tehdejší socialistické domácnosti byly psací a šicí stroje. Neobešla se bez nich skoro žádná hospodyňka. V případě šicího stroje měla na tento fakt vliv především horší a omezená dostupnost nového zboží, zejména oblečení. Nebylo proto žádnou výjimkou, že zručné maminky a babičky šily módu podle střihů v časopisech. Psací stroje byly také pomocníkem některých domácností, především se ale používaly v kancelářích, na úřadech nebo v ordinacích lékařů jako předchůdci dnešních počítačů s tiskárnami.
Jak vypadaly Československé domácnosti za socialismu? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 6
Magneťáky, televize a tranďáky
Elektronika byla ve většině československých domácností téměř totožná. Zásobovala je především česká značka Tesla, která vyráběla nejen gramofony a rádia tolik typická pro tehdejší dobu, ale také televizory. Většina diváků se však musela spokojit hlavně s vysíláním Československé televize. Nejoblíbenějším přenosným tranzistorovým rádiem značky Tesla bylo tranzistorové rádio IN70 z roku 1970. Oblibě se těšily i gramofony a gramofonové desky. Z těch v českých domácnostech vyhrávaly především skladby režimem povolených českých interpretů. Žádaný byl například kufříkový elektrický gramofon.
Tereza Brožová
4. září 2022
Pokračování 3 / 6
Oblíbený sifon a sodovka
Popularitě se v socialistickém Československu těšil také nepostradatelný sifon. Sloužil k výrobě sodovky neboli perlivé vody, ale dokázal během okamžiku přeměnit oblíbenou „šťávu“ na limonádu. Způsob výroby domácí perlivé vody převzali i někteří současní výrobci, výrobníky sodovky však na sebe vzaly už trochu jinou podobu. Tehdy se sifony vyráběly z hliníku nebo ze skla a při narážení bombiček jste mohli občas zaslechnout kysličník uhličitý, který mohl ucházet stranou, někdy se bublinky do láhve dostaly jen napůl. A nezřídka se zase dokonce stávalo, že pojistka nestačila kontrolovat tlak plynu, takže celý proud nasycené vody vytekl neovladatelně ven. I s tím ale zkušené domácnosti počítaly, proto sycené nápoje tvořily zásadně nad dřezem, navíc se nespoléhaly pouze na jedinou sifonovou bombičku.
Marta Pušová
5. srpna 2022
Pokračování 4 / 6
Sekretář, lavice a elektronika od Tesly
Panelákové byty byly typickým bydlením komunistického režimu v tehdejším Československu. Většina obýváků, ale i dalších pokojů v bytech navíc vypadala téměř stejně. Nábytek pocházel často z UP Rousínov a většina kousků v domácnostech byla jednotná. Vzpomínáte si třeba na typickou kuchyňskou lavici, které se vyráběly ve více barvách, nebo na pohodlný gauč, nejčastěji hnědé barvy? Nezapomenutelné jsou také koupelny s umakartovým jádrem. Stejné nebo velice podobné bývaly i dětské pokoje s palandami, psacím stolem a háčkovanými pohádkovými obrázky.
Tereza Brožová
16. září 2022
Pokračování 5 / 6
Oblíbení mončičáci, oranžová tatra a legendární céčka
Kdo by si nepamatoval oblíbené a roztomilé plyšáky různých barev, zvané mončičáci, se kterými si během komunismu i po něm hrály tisíce dětí? Převážně kluci pak ocenili také oranžovou tatru, oblíbený byl za komunistů také sběr takzvaných céček, který se týkal téměř všech dětí Husákovy generace. Jejich sbírání se stalo v osmdesátých letech doslova fenoménem. Šlo o plastové výlisky ve tvaru písmena C, jež byly původně vyráběné jako součásti závěsů do oken a dveří.
Tereza Brožová
11. září 2022
Pokračování 6 / 6
Toaletní papír byl nedostatkovým zbožím
Ač to zní možná dnes neuvěřitelně, mnoho lidí pamatuje dobu, kdy byl u nás nedostatkovým zbožím toaletní papír. O jeho výrobu pro celé Československo se během komunismu staraly převážně Harmanecké papírny u Banské Bystrice, které měly na jeho výrobu v podstatě monopol. Do určité doby jejich výroba stačila, nastala ale doba, kdy stíhat přestaly. V sedmdesátých letech nastal populační boom, který si žádal větší spotřebu a více zboží. Tehdejší socialistická vláda s tím ale příliš nepočítala a výrobní kapacitu nenavýšila včas. Z těchto důvodů byl během osmdesátých let toaletní papír těžce dostupným zbožím nebo ho bylo málo. Největší krize však vyvrcholila na jaře v roce 1988, když Harmanecké papírny vyhořely.