Měsíc po svatbě se přiznal, že má jinou

Ahoj,jak se tak dívám,vidím,že podobný osud má plno lidí.Já se letos v srpnu vdala a v září vyšlo na světlo,že manžel má dluhy,je chorobný lhář a já o ničem neměla ani ponětí.Když jsem vše zjistila,navrhla jsem mu,že vše má sepsat a já mu pomůžu vyřídit vše potřebné např k osobnímu bankrotu nebo něco jiného,abychom vše dali do pořádku a mohli žít dál.Podmínka byla jediná,nesmí mi už nikdy lhát.Jenže týden na to jsem přišla večer z práce a na stole ležel dopis na rozloučenou,snubák,telefon a doklady.Byl to strašný šok.Nevěděla jsem co dělat ani kde hledat.Po několika hospodách a nonstopech včetně cesty na rozhlednu jsem pochopila,že tudy cesta nevede.Počkala jsem tedy do rána a doufala,že se vrátí.Ale nevrátil.Nahlásila jsem vše na policii a díky přátelům,kteří kolem mě byli pátrala dál po vlastní ose.Bohužel,ale neůspěšně.Po nekonečných 16 dnech,kdy jsem mimo to,že se mi ozývalo plno dalších jeho věřitelů,umírala strachem,zoufalstvím a neskutečnou bezmocí,mi zazvonil telefon.Ozval se hlas policajta a ten mi sdělil,že manžela našli,je živí,ale nepřeje si,aby mi řekli kde se nachází a prý dojde do dvou dnů domů.Prosila jsem alespoň o náznak toho,kde je,ale bohužel neuspěšně.Tehdy jsem poprvé pochopila,že mu o mě vůbec nejde,jen jsem tomu nechtěla uvěřit.Den na to se mi opět díky lidem co při mě stáli povedlo ho najít jen pár kilometrů od našeho domova.Ani nevím proč,ale přes můj obrovský vztek k němu jsem čekala,že mi padne kolem krku s prosbou o odpuštění a omlouvou,ale on nic.Naprosto žádné emoce,nic.Absolutní chlad vůči mě.Odvezli jsme ho domů a zavolali záchranku,protože mu bylo zle.Odvezli ho do nemocnice a když jsem za ním s jeho matkou po dvou dnech jela,naivně jsem čekala opět nějaký projev lásky,lítosti nebo něčeho podobného.Jenže jediná emoce projevená z jeho strany byla,když jsme odcházeli a loučil se s matkou.Ke mě opět chlad.Tehdy jsem podruhé pochopila,že jsem mimo kolej a ,že je asi na čase to začít brát jako skutečnost.Po následném vyšetření a krátké hospitalizaci na psichiatrii mi bylo řečeno,že jeho lhaní atd spočívá v jeho osobnosti,že vše dělal a dělá vědomně,plánovaně atd.Zase rána.Při všem tom zlém jsem stále ještě někde v koutku duše doufala,že má třeba nějakou nemoc psichickou,ze které se dá vyléčit.Ale ne,není tomu tak.Je to prostě hajzl,který má vše předem promyšlený.Po dvou měsích manželství vzhledem k tomu,že ohrozil sňatkem mimo jiné i můj majetek mi nezbylo než podat žádost o rozvod.Samozřejmně nejen z tohoto důvodu,ale i krz to,že se nikdy nezmění.Tak že dnes čekám na rozvodové stání a snažím se smířit s tím,že za týden neoslavím s manželem 3 měsíce od svatby,ale budu sama a budu se snažit přežít,protože co jíného zbývá.Bolí to,ale musím se naučit jít dál.Zatím to moc nejde,ale já pevně doufám,že jednou se mi to povede a možná budu i ještě někdy šťastná s někým,kdo mě bude opravdu milovat.
Tak že podobných osudů je bohužel na světě tak moc,že člověk pomalu přestává věřit v lásku,štěstí,pravdu a naději........
Na druhou stranu je potřeba se zvednout ze dna a nadechnout se.Narovnat hlavu a vykročit hrdě dopředu,vždyť mi přece nic neudělali,to oni mají být smutní a nešťastní.My máme právo zase se smát,dali jsme jim vše a chtěli to pověstné na věky šťastně žili,oni jsou ti co to smetli z povrchu zemského.Jak to,že je to pokaždý ten,kdo nic neprovedl,jak to,že vždy nejvíc trpí nevinný???
To není fér a proto se musíme zvednout a ukázat jim,jak úžasně se máme bez něj,bez toho ,,pravého,, chlapa co jsme si z lásky vzali.Nepotřebujeme ho,můžeme být šťastné i bez něj.............

Bude Vám líp, když na něho zapomenete... Váš vztah dokonale vyhořel a určitě bych ho neslepovala zpět... užívejte si samoty a až budete připravená, ten pravý se určitě objeví :)

Ono to přebolí a pak budete vděčná za to,že s ním nemáte děti.... a ta jeho současná je pěkně tupá.....

Sice vyhozené peníze za svatbu, sice "ostuda" mezi lidmi (oni se budou pár týdnů divit, než to přebije průšvih někoho jiného a smlsnou si zase tam...) Ale v podstatě to dobře dopadlo, děti jste si nepořídili...naštěstí...to je totiž genetický materiál jako noha, chlap, který se ožení ze zbabělosti přiznat se, že má jinou...a pokud s ním ta druhá zůstala i po tom, co se oženil "protože ona se na tu svatbu tolik těší, že jí to nemůžu udělat", tak v tom případě dobře jí tak!

monada: bolestné, ale lepší než to nechat dojít až k tý svatbě jako v příběhu!

Jo švagr zažil něco podobného , ale s dobrým koncem nevzali se,. Ona před svatbou stále plakala a on si myslel , že štěstím . Ale omyl . Měsíc před ní se odvážila mu říct , že má dlouho jiného . A ze svatby sešlo. Ještě že tak.Hezký den

Já se ani nechci vyjadřovat k obsahu článku, ale k tomu, že v posledních asi 3 dnech je to již druhý článek, který čtu, a který obsahuje hrubou chybu. Autor(ka) by si měl osvěžit uplné základy češtiny.
"...i kvůli hloupostem, které nás dřív nechávali v klidu." - hlouposti - nechávaly (hloupost je ženského rodu)