Těžko může posuzovat někdo, kdo to nezažil. Plně paní chápu. Stalo se mi to samé, jen s tím rozdílem, že můj partner se zastřelil. Všimla jsem si, že je víc unavený a podrážděný, mockrát jsem se snažila zjistit, co se děje, ale pokud ten člověk není ochotný o tom mluvit, nic nezmůžete a pokud tvrdíte vy co tady diskutujete, že to ta paní mohla poznat, nemáte pravdu. Žádný nedokáže odhadnout, že partner spáchá sebevraždu. Věřím té paní, že měli krásný vztah. Měli jsme to taky tak. A navíc jsme už byli ve věku, kdy jsme měli dospělé děti, takže jsme žili jen pro sebe. Navíc jsme žili ve volném vztahu, takže partner mohl kdykoli odejít a určitě by to nemusel řešit takhle. A přesto se to stalo, nic jsem nepoznala, večer jsme seděli na zahradě, plánovali víkend, ráno si jako obvykle dali spolu kávu a víc jsem ho neviděla. Naprosto paní chápu, věřím jí a vím jak je to bolestivé.
pani pise ze jsou to dva roky ale od roku 2O12 je to 6 let,spatne si to spocitala.
Článek je nějaký starý,tak 6 let...Pan sebevrah zřejmě něco závažného před novou rodinou tajil.Moc dlouho ta idyla taky netrvala,jen pár let.Paní musí zapomenout,jinak se v tom bude babrat celý život.Spíš lituju dítě- co si asi bude myslet o svém otci,až se to dozví??? Spoléhat se na účinek nějakých léků asi taky nejde napořád,ale zřejmě někteří lidé jsou vlastně hrozní sobci,než by se postavili osudu a něco řešili,tak si to zjednoduší,skočí např. a je pro ně vyřešeno.Na pozůstalé v tu chvíli nemyslí,ani na vlastní děti.Snad by je omluvilo to,že se jim v mozku udějí nějaké podivné chemické změny,takže se jim zúží přemýšlení jen na moment jejich smrti .Kolikrát nenapíšou ani nic na rozloučenou,že by objasnili své pohnutky,myslím si,že jen provedou momentální nápad - no a pak už je pozdě.
Pisatelka žila ve bublině svého "štěstí" a problémy manžela neviděla a nevnímala. Protože nikdo neskočí jen tak. Pokud ty změny v chování manžela neviděla, tak je prostě vidět nechtěla. Jestli by manžela mohla ovlivnit, aby neskočil? Asi by to záleželo na konkrétní příčině. Ale i s pomocí psychiatra je to obtížné a někdy nemožné. Občas to zdálky vypadá, že sebevrah žádné problémy neměl (úspěšný, zdravý, bez dluhů, s milující rodinou), ale když ho skutečně znáte, tak víte, že problémy měl a prostě je nebyl schopný zvládnout.
Mám takový dojem, že není nezbytně nutné, aby byl člověk v nějakém psychickém rozpoložení, že mu to v tu chvíli nemyslí. Přece někdo může i zcela uváženě, s chladnou myslí a z pro něj jasných a logických důvodů dojít k závěru, že už nechce na světě být. Ovšem neslučuje se to - podle mého - s tím dokonalým štěstím, které se pokouší předestřít tento článek. Nicméně mám za to, že by bylo vhodné lidem, kteří si skutečně přejí odejít, jsou si tím jisti a nehodlají si to nechat vymlouvat, dát nějakou kulturní možnost, jak to udělat. Skákat z výškové budovy sice udělá méně škod než skákat pod vlak, například, ale pořád se tím musí zabývat plno zcela "nevinných" lidí, co u toho opravdu nechtěli být, a už vůbec ne potom uklízet ten nepořádek. Teď nemluvím o euthanasii, to je úplně jiný problém. Člověk dejme tomu vlastnící střelnou zbraň se může zastřelit. Je to rychlé, asi celkem bezbolestné, a dá se to udělat v soukromí, aniž by tím dotyčný omezoval obyvatelstvo. Ale co ti ostatní? Aby buď pracně vymýšleli nějaký rozumný způsob, nebo použijí něco nepříliš příjemného, co udělá rozruch a tak vůbec. Je to taková oblast lidského konání, které jaksi něco chybí, a vůbec se s tím nepočítá. Zejména třeba s tou důstojností odchodu.
@Elynor: no s tím dokonalým štěstím.....mám pocit že půlka článků tady je o tom jak byli dokonae šťatni a najednou partner řekl že odchází že už s ní nemůže vydržet........pokud ty články odráží skutečnost tak asi dost lidí žije ve vztahu v jakési iluzorní bublině a vlastně si ani nepřipouští že ten druhý se s ním možná dobře necítí............ono taky můj dojem je že vtšina lidí ve vztazích nedokáže mluvit právě o tom co jim na tom vztahu vadí, bojí se že partnera zraní a tak to co jim vadí je velké tabu.......lidi kolikrát nemluví ani o sexu že jim to nevyhovuje jak to je.........mám takvou kámošku, jejich vztah je na první pohled pro ostatní asi pěkná ale ona je docela zoufalá ze všeho možného, mně jako kámošce to řekne ale manželovi to říct nedokáže.........vždycky jí řákám že s ním o tom prostě musí mluvit ale ona má takovej iracionální strach, že to prostě neřekne - a myslím že tohle má byť né možná v tak extrémní míře jako ona opravdu hodně lidí........ona si to aspoň uvědomuje ale dost lidí si to možná ani nepřipustí že mají problém a raději dlají že neexistuje...
@farah.farah: To bych neřekla, že je to iracionální strach, nebo že nechtějí partnera zranit. Spíš si myslím, že jednoduše nechtějí ty nepříjemné následky, které taková komunikace může mít. Když si představím, že s někým žiju X let, a mám osobní dojem, že jsme šťastní, všechno v pořádku, brambory v řádku, a on najednou přijde a začne mi vykládat, jak je všechno špatně. Jednak mi zničí tu iluzi, to samo o sobě je nepříjemné, druhak se začnu ptát v lepším případě sama sebe, v horším rovnou jeho - to mu to nevadilo dřív? Proč mi to říká AŽ teď? Proč PRÁVĚ teď? To se celé ty roky přetvařoval? Co ode mě vlastně chce? Mám se kvůli němu nějak změnit? Proč teda se mnou vůbec je, když mu nevyhovuju? A když se změním, co dostanu na oplátku, však on taky není svatej a taky mi na něm leccos vadí... Mám já toho zapotřebí se namáhat a něco měnit, když doteďka všechno fungovalo? Co mu přelítlo přes nos, má problémy v práci, nebo má nějakou ženskou? Nebo mu něco namluvila tchyně, kamarádi, nebo je to krize středního věku? Nebo mě chce jednoduše namíchnout, protože jsem si včera zas koupila další kabelku? No a takhle by se dalo pokračovat dlouho. Takže vznikne nepříjemná situace, nic se nevyřeší a spokojenost a štěstí jde do kopru. To si myslím, že je ten podstatný důvod, proč lidi věci radši neřeší a mlčí. Volí ze svého úhlu pohledu menší zlo, než by způsobili tím, že mluvit začnou. A po nějaké době se to stane neúnosné, jenže to dřív nevěděli nebo neodhadli, a pak už to stejně nemá jiné řešení, než rozchod. To by lidi museli spolu mluvit hned, od začátku, ještě než se vezmou a začnou spolu žít, a vysvětlovat si věci okamžitě. Jenže to nikdo neudělá, protože je zamilovanej a na protějšku mu nevadí nic. Až přestane být zamilovaným, tak už je ženatý/vdaná, mají dítě či víc, a už se jim do toho nechce z těch výše zmíněných důvodů.
Nějaký důvod ta sebevražda mít musela, náhlé bezdůvodné hnutí mysli není moc pravděpodobné. Něco ho trápilo, s čím se nesvěřil ani své nejbližší osobě, ten vztah tedy nebyl asi tak růžový, jak ho paní vnímala. Třeba "jen" deprese bez konkrétní příčiny (endogenní deprese), ale i těch si přece partner při každodenním soužití musí všimnout, pokud toho druhého aspoň trochu vnímá. Řekla bych, že paní svého muže neznala...
@Anonymizovaný: Často se stává, že ani ten nejbližší člověk nepozná, co se v takovém člověku děje a vůbec to neznamená, že to není krásný vztah. Možná spíš naopak, právě tomu, koho nejvíce miluju, se nejhůř říkají takové věci. Stalo se mi, že jsem se procházela v noci se psem a povídala si se známým pejskařem, trápilo ho, že přišel o práci a těžko hledá novou. loučili jsme se po půlnoci a ráno jej našli oběšeného na půdě. A to si myslím, že dokážu takvá hnutéí mysli vycítit a že dokážu takovému člověku pomoct. A nedokážu ani jedno. Taky jsem z toho byla na nic.A stalo se to i mému muži, který poseděl se svým nejlepším kamarádem a ráno byl oběšený na stromě. Taky muž nic nepoznal a taky ho to trápilo. V tomto případě měl hospodu a vydírali ho kvůli výpalnému, postihlo by to celou jeho rodinu, tak to bez toho, že by to komukoliv řekl, ukončil.
@helza: Známý pejskař - to bych vůbec nesrovnávala s někým, s kým mám blízký vztah a dítě. U toho nejlepšího kamaráda nevím - i kamarádi jsou na to, aby se jim člověk mohl svěřit, ale pokud se někde bavili jen chvilku, tak kamarád vašeho muže možná nenašel odvahu, nechtěl ho zdržovat atd., nikdo přece nejsme jasnovidci. Ale ti dva z článku spolu žili, museli řešit denně spoustu praktických věcí a na to nejdůležitější, kvůli čemu si muž vzal život, nedošlo? Divné.
Především je dobré si uvědomit v jakém stavu člověk je, když pácáh sebevraždu......a to ve stavu kdy ať už z jakéhokoliv důvodu to vidí jako jediné či nejlepší řešení jeho situace..........a ťěch důvodů může být bambilion........pán mohl být například u doktora, který mu oznámil že má agresivní rakovinu a do půl roku bude po něm a rozhodl se že nebude rodinu trápit svým pomalým umíráním, nebo mohlo jít o nějaký zločin který spáchala dohnalo ho svědomí nebo strach z odhalení...například mohl srazit autem dítě na přechgodu a v panice ujet pak ze zpráv zjistit že to dítě umřelo a tak se raději zabije, nebo mohlo jít prostě o njakou depresi či náhlý psychotický stav, kdy prostě ve změněném stavu vědomí mu přišlo že život už nemá smysl.......atd...prost variant je pravdu mnoho a hodně z nich nemusí s rodinou nijak souviset. Znám osobně jeden takový případ, pán přes 50 ml celkem úspěšnou firmu rodinu a děti a pak taky skočil z baráku............dopis nenechal, ale pak zpětně bylo zřejmé že to plánoval delší dobu, snažil se v práci převést pravomoci na svého zástupce tak že ase asi snažil zajistit aby jeho odchod firmu moc nezatížil (což stejně nepomohlo a firma dík dědickému řízení které bylo po smrti stejně zanikla) o tom proč to udělal se dá zpětně jen dohadovat....my si myslíme že to bylo kvůli práci firm se v té době nedařilo tak jako dřív a on neuměl vyhodit lidi pro nadbytečnost a vlastně až po jeho smrti se zjistilo že firma na tom dobře nebyla.............a domníváme se že to asi byla příčina......hodně zbxtečná smrt, ale stalo se, a rozhodně jeho žena nebyla megera co ho usoužila.
@farah.farah: Myslím, že na nějaký konkrétní důvod typu rakovina nebo přejeté dítě by se zpětně přišlo.
@Anonymizovaný: Nemyslím si, pokud patolog zjistí že spáchal sebevraždu tak jí myslím automaticky nemusí sdělovat, že zároveň zjistil že měl nějakou jinou nemoc a pokud jde o nějaký trestný čin, tak je nezanedbatelné procento těch, které se vyřešit nepodaří.....vezmeme-li teoretický případ s dítetem, pokud by to bylo někde kde nebyli svědci ani kamery nemusí na to co to bylo za auto přijít............čímž samozřejmě neříkám že přejel dítě.:D jen že existují varianty kdy mohl mít pocit že má důvod se zabýt aniž by o nich žena nutně musela vědět.
Kdo nezažil, nepochopí a potom odsuzuje.
Musím konstatovat, že mi ten obrázek neutuchajícího štěstí a všeho zalitého růžovým světlem taky nepřipadá pravděpodobný... A vyznění článku je asi takové - byla jsem přece tak šťastná, a on si klidně skočí z výškové budovy, lump jeden drzej nevděčnej, místo aby byl rád, že mě má a koukal bejt taky šťastnej, to mu nedaruju. Smutný příběh.
Kdoví jak to bylo, třeba ji k tomu dohnala sama, chtěla auto, barák a bazénem a spoustu dalších kravin a chlap toho měl už plné zuby.
@Anonymizovaný: Vy jste fakt neuvěřitelnej........i kdyby byla špatná manžela tak psychicky zdravý jedinec neskáče z baráku a normálně se rozvede. Nepodloženě obviňovat někoho z cizí smrti je dost silný kafe...ještě že ty články tu jsou jen vymyšlený......
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.