Z vrátnice do redakce
Michal Viewegh se narodil v Praze do rodiny právničky a inženýra, dětství ale prožil na Sázavě, kam se rodina odstěhovala kvůli otcovu zaměstnání. Autoritářská výchova jej prý hodně poznamenala. Byl třídní premiant a spolužáky proto nebyl zrovna zbožňovaný. Později studoval ekonomii, tu ale nedokončil, na Univerzitě Karlově promoval z češtiny a pedagogiky. Už za dob studií aktivně publikoval své povídky. Po vysoké dělal vrátného, krátce učil na základní škole, od katedry jej to však táhlo víc k redakčnímu stolu.
Co říká Michal Viewegh o svých knížkách? Podívejte se na video:
Navzdory kritikům nejlepší
Než se stal spisovatelem na plný úvazek, působil dva roky jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel. Přestože měl spoustu kritiků, postupně se stal nejprodávanějším domácím autorem. Jeho prvotiny Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách se dočkaly filmového zpracování, následovali Účastníci zájezdu, Román pro ženy a Andělé všedního dne. Sám autor se ze svých „věcí“ nejraději podívá právě na poslední tři zmíněné. V roce 2009 napsal spolu se čtenáři na internetu první český blogový román Srdce domova.
Pád na samotné dno
Téměř ve všech jeho knihách je trocha autobiografie a právě to se mu stalo osudným v jeho soukromém životě. Nejprve se rozvedl v roce 1996 s první ženou Jaroslavou, pár měl spolu jednu dceru. V roce 2002 se znovu ve svých čtyřiceti letech oženil, vzal si o 14 let mladší Veroniku. Své manželce Veronice, se kterou má dvě dcery, se přiznal k nevěrám nejen nepřímo ve svých knihách, ale později i tváří v tvář. Jejich manželství to tehdy ještě ustálo. Ale pak přišel pád na naprosté dno. V roce 2012, jen pár dnů před Vánocemi. Zničehonic mu praskla aorta. Přežil naprostým zázrakem a i díky tomu si, jak sám říká, srovnal priority. S manželkou se rozvedl a později přiznal, že kvůli jeho eskapádám to k rozvodu v podstatě směřovalo. Podle slov svého bratra přestal být díky této zkušenosti tolik povrchní, nesleduje politiku, usadil se a žije rodinným životem. Nechal se slyšet, že knih už nenačte tolik jako dříve, za což prý může více faktorů: užívání antidepresiv, osobní krize i to, že už jich zkrátka přečetl moc.
Mazlivý typ
Přítelkyni Moniku potkal v době, kdy byl v největší životní krizi. Po rozchodu s manželkou, nemocný a opuštěný. Právě ona prý naplňuje jeho představu tradiční ženy. V jednom rozhovoru o sobě prozradil: „Jsem mazlivý typ. V době, kdy ode mě odešla manželka, jsem najednou zjišťoval, že mi víc než sex chybí právě objetí. V tomhle jsem asi trochu ženská. Ale co vím, nejsem sám. Stalo se mi, že jsem byl zavřený tři měsíce sám doma, pak přišla sousedka s nějakou poštou a já jí řekl: ,Prosím tě, nebude to působit perverzně, když tě obejmu?‘ Prostě mi to objetí zachybělo. Lehce trapná historka, ale zas tak moc se za ni nestydím.“
Paměti seladona
Na kontě má několik desítek knih, aktuálně uvažuje o povídkové sbírce. Ke svým šedesátinám si nadělil dárek v podobě Děravých pamětí – vlastního životopisu, psaného s nadhledem a s ručením omezeným. Podtitul je všeříkající: Šedesát báječných let pod psa. Jeho fanoušci se v ní mimo jiné dočtou, jak se z nesmělého kluka s brejličkami stal seladon a donchuán, jaký byl táta a kolik milenek pozval na oslavu svých padesátin. Čtení to bude, zdá se, víc než výživné…