Fitness experti už řadu let poukazují na to, že Michelangelův David není z hlediska moderního pojetí tělesné kondice muže žádným ideálem. Má ochablé a nedostatečně vyvinuté svalstvo na to, aby byl vnímán jako vzor fyzického ideálu. Nicméně restaurátoři a kunsthistorikové se nebojí ani tak o svaly renesančního krasavce, ale s obavami pohlížejí na jeho mramorové kotníky. Ty jsou příliš útlé na to, aby byly schopny držet těžké kamenné tělo. Soše tak hrozí kolaps.
Mramor vůbec – jako odrůda vápence – je materiálem pro sochy dost nevhodným. Je příliš porézní a rychle degraduje kvůli fyzikálním a chemickým vlivům z okolí.
David váží 5,5 tuny, takže to není žádné pírko. Spolu s gravitací jeho hmotnost působí obrovskými silami na kotníky, které jsou dost útlé a navíc plné mikroskopických prasklin. Ty se mohou zvětšovat a jednou zcela povolit. To by znamenalo, že se David zřítí k zemi a padne přímo na tvář.
„Vědci z Florencie varují, že mikropraskliny mohou vést až k totálnímu kolapsu sochy kvůli velké váze těla,“ píše italský deník La Repubblica.
Michelangelo si samozřejmě uvědomoval fyzikální síly a fakt, že nemůže nechat postavu stát pouze na vlastních nohách. Proto za pravou nohu Davida umístil kmen stromu, který nese většinu hmotnosti a slouží jako významná opora. Jenže i tato část skulptury má v sobě mikropraskliny a silám působícím shora nemusí odolávat věčně.
„Pět metrů vysoká socha byla křehká už po vzniku také proto, že Michelangelo vybral mramor špatné kvality, navíc je socha velmi těžká a nemá vystředěnou pozici,“ píše deník La Gazetta del Sud.
