Máte přítelkyni, která vás v nejhorších chvílích neopustila, dokáže vám říct pravdu do očí a vždycky si na vás najde čas? Míla má kliku, že jí život nadělil dvě takové blízké duše. Je to prý větší štěstí než láska.
Před pěti lety jsem byla osm let šťastně vdaná, a i když mi lékaři diagnostikovali neplodnost, nijak nás to s manželem nerozdělilo. Naopak. Hodně jsme byli spolu, cestovali, založili si podnikání, přestěhovali se do hnízda snů a těšili se, co přinesou další zítřky.
Kamarádka Jana dnes tvrdí, že to, že jsme byli s Tomášem permanentně spolu, byl začátek našeho konce. Iva mi zase prozradila, že jí bylo hned jasné, že je můj muž na ženské, a že jí dokonce dělal návrhy na naší svatbě.
Laura Poláková
17. listopadu 2019
Co se člověk nedozví od nejlepších kamarádek! Jenže pozor, já na ty dvě nedám dopustit. Jejich upřímnost i názory se sice neposlouchaly moc dobře, ale holky byly a jsou kromě rodičů jediní lidé, na které se můžu naprosto spolehnout.
Do telefonu ani do počítače jsem se svému muži nikdy nedívala, a že bylo příležitostí! Věřili jsme si a běžně nechávali telefony i e-maily otevřené, i když jsme nebyli nablízku. Takže když jsem jednou potřebovala poslat mail dodavateli, se kterým jsme coby majitelé firmy podnikali, chtěla jsem ho odeslat z Tomášovy schránky, kterou měl na počítači otevřenou.
Laura Poláková
14. listopadu 2019
Byl ve sprše, tak jsem na něj jen houkla, že pošlu mail. „Jasně, pošli,“ slyšela jsem jen. Rozklikla jsem schránku a chtěla kliknout na ikonu Nová zpráva. Jenže moje oči uvízly na seznamu doručených mailů. Mezi našimi firemními partnery byla jakási Domina. Kdyby to byla Vlasta, Katka nebo Eva, ani by mě nenapadlo ten mail rozkliknout, ale kdo se, sakra, jmenuje Domina?
No, byla to Dominika. Podle gramatických chyb i slovníku jsem pochopila hned, že víc než dvacet jí nebude. V posledním mailu stálo: „Potřebuju tě už. A potřebuje tě i Beruška, to ti garantuju, Tomi…“ psala mému muži Domina.
Laura Poláková
12. listopadu 2019
Beruška ale nebylo oslovení jejích intimních partií, jak jsem si bláhově myslela. Bylo to něco mnohem, mnohem horšího. Beruška byla nenarozená dcera, kterou Domina s mým mužem čekali.
Už ani nechci zmiňovat veškerý obsah jejich pošty, radši ani nemyslím na vyjevený pohled mého muže, když vylezl ze sprchy, kde si asi uvědomil, že bych mohla něco najít. Ta bolest byla silná, bolelo mě v podstatě všechno. Nejvíc žaludek a srdce. Však jsem z toho taky měla dost dlouho zažívací potíže.
Laura Poláková
10. listopadu 2019
Na prášcích jsem naštěstí neskončila. Díky komu? Díky Janě a Ivě! Ty dvě neváhaly přijet, odvézt mě pryč z našeho domu a na střídačku se o mě tři týdny starat, než jsem byla schopná přijet si pro věci.
Tomáš se k celé věci vyjádřil tak, že s Dominikou šlo původně o flirt, který ale přerostl v něco víc, a když otěhotněla, tak i když věděl, že se dostává do komplikací, v podstatě měl z dítěte radost. Tou „komplikací“ jsem byla já.
Laura Poláková
7. listopadu 2019
I když mi máma říkala, že jsem mu zbytečně všechno nechala, já neměla sílu ani chuť vytáhnout zbraně, prostě jsem chtěla co nejdřív pryč a spálit mosty.
Do nového bytu jsem se stěhovala už po dvou měsících. Moje zlaté holky mi pomohly komplet se přestěhovat, vybalovaly se mnou půl dne každý hrnek, vařily, vyprávěly vtipy, opily se se mnou a poplakaly nad životem.
Laura Poláková
5. listopadu 2019
Nikdy jim tuhle službu nezapomenu – obě mají svůj život, rodinu, povinnosti. Přesto se mnou trávily většinu svého času, jen abych neměla já čas myslet na minulost. Dnes už jsem z nejhoršího venku, bez pomoci psychologa, bez antidepresiv.