MÍLA (45): Dojímá mě příběh mojí babičky, její první láska nikdy nevyhasla

Po přečtení článku, musím reagovat. Mám svůj vlastní životní příběh. Ano, lze milovat dva muže současně. Moji osudovou láskou je můj spolužák že střední školy, od patnácti let. Mou životní láskou, byl můj manžel, že kterým jsem prožila krásných 45let,vychovala dvě děti, 4 vnoučata. A pak rychlý konec, manžel zemřel. Zhroutila jsem se psychicky i fyzicky. A můj osudový muž mně držel v náručí a utesoval. Byl tady zase pro mně. Celý život mi byl nablízku, i když daleko. Vždy jsme o sobě věděli, telefonoval, psali i se občas scházeli. Je to to nejsilnější pouto, které nelze pretrhnout. Nevím co bude dál, scházíme se, prožíváme naplno svoji lásku, ale on má doma manželku. Nevíme co dál. Ve čtyřiceti bychom to řešili asi radikálně, ale teď je to složité. Skutečnost je však ta, že si už ani jeden nedovedeme představit vzájemné odloučení.

Takhle ma milostny vztah mezi zenou a muzem vypadat. Jak rozdilne jsou generace pred davnymi casy a casy dnesnimi. Divky jeste byvaly zensky puvabne, jemne a krasne se oblekaly.Dnes? Dnes vidim vsude vyzyvave furie, feministky soutezici s chlapy, priserne oblecene, obhrouble, tetovane, proste takove Xantypy bez zenskeho puvabu.
Pak tady na Dame ctu, jak se patnactileta dcera pta matky, co ma delat, aby byla dobra v posteli. No a matce to jaksi nevadi a nema problem svou ratolest informovat o postelovych hratkach v jejich patnacti letech! :-\

To je zase otázka. Samozřejmě že je možné milovat víc mužů, a taky se to běžně děje. Stejně jako máme dva rodiče, čtyři prarodiče, občas nějaké ty sourozence, a milujeme je všechny. Ne jen jednoho. A když máme šest dětí, taky milujeme všechny, ne jenom jedno. Logicky tedy není důvod, proč by nebylo možné milovat více mužů. A dokonce i žen, že. ]:-D Naopak o to je ten život potom bohatší a zajímavější.

Moc hezky se ten příběh čte. Připomněl mi zajímavé životní osudy ,,princezny Zpěvanky" z pohádky Byl jednou jeden král a ,,Jarmilky" z filmu Příklady táhnou. Ta se svou láskou z mládí strávila také poslední roky, když se znovu potkali jako penzisté. Zazvonil jí telefon, šli spolu na večeři, on ji pozval do Kalifornie, ona jeho na české Vánoce. Nebyla překážka, že žil v Americe. Stella Májová měla sice s redaktorem Mrázem vyměřeno pouhých osm let společného života, ale byly to roky krásné. A přežila ho asi o deset let....

To je tak krásné a dojemné. Kolikrát už mne při čtení podobných příběhů napadlo, jak by byly mnohé osudy jiné, kdyby... Kdyby se mezi mladé nemontovali rodiče, kdyby je nerozdělily nesmyslné války, kdyby dívky měly možnost samy rozhodnout, s kým budou a tak dále. Ach jo... Jsem na jednu stranu ráda, že žiju v dnešní době a i přes nespuhlas mého otce jsem si mohla být, s kým jsem chtěla. A to není tak dávno, 14 let zpátky co jsem poznala svého budoucího manžela a otci se to nelíbilo. No, jeho problém.