1. Buď mám smůlu na muže, nebo jsem příliš prudérní
Asi bych nejprve měla napsat, že jsem 6 let rozvedená a vychovávám dvě velmi samostatné slečny, které jsou na střední škole a už takřka netouží po mé společnosti. Mám tedy po letech čas i chuť začít vážný vztah a nebýt v krásných 45 letech sama. Jenže buď mám smůlu na muže, nebo jsem příliš prudérní – na první schůzce totiž odmítám „skočit hned do postele“. Když se mi to stalo poprvé, můj nápadník se smrtelně urazil a hystericky ze schůzky odjel. Sex na první schůzce je pro mě prostě z mnoha důvodů nepředstavitelný! Bohužel i další dva pánové měli podobný pohled na vztah jako první „hysterik“.
Když jsem si dělala malý průzkum u svých přátel (kterých jsem se nestyděla zeptat), byly jejich názory zhruba půl na půl. U většiny kamarádek mě vstřícnost k intimnostem s někým, koho vlastně takřka neznají, docela překvapila. Je ale pravda, že některé jen teoretizovaly, protože jsou léta vdané. Nejvíc mě „pobavil“ kamarád, který mi vysvětlil, že přeci nebude „kupovat zajíce v pytli“, a než si s někým opravdu začne, tak přeci musí vědět, že jim to bude v intimním životě klapat. Také názor – já ho však nesdílím a asi na to doplácím.
- Jak pokračovaly Miladiny pokusy o sblížení, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Poprvé jsem si myslela, že je to „nešťastná“ náhoda
„Buď k sobě upřímná! Na co si vlastně hraješ? Tohle není žádná pitomá telenovela, tohle je život. A k normálnímu životu patří sex. Je to příjemné, je to zábava – pamatuješ? Měla by ses na to zeptat svých dcer, třeba by ti to vysvětlily, když už si to zapomněla.“ sípal na mě celý brunátný, pak mi zastavil u metra, div mě nevystrčil ze dveří a smykem odjel. Jmenoval se Jakub, byl to moc hezký chlap, ale myslím, že to se mnou moc hezky nemyslel.
S Jakubem jsme po sobě několik týdnů pokukovali v jídelně, kterou využívá několik firem v rozlehlém objektu, kde pracuji. Bylo to docela romantické, na oběd jsem se každý všední den těšila jako malá holka. Jednou jsem šla na oběd sama a Jakub si jednoduše přisedl, příjemně jsme si povídali, a protože z hovoru vyplynulo, že oba rádi sportujeme, tak mě Jakub navrhl, že bychom si spolu mohli jít v pátek po práci zaplavat a pak na večeři. Moc jsem se těšila a měla trému, dcery ze mě měly legraci. Samozřejmě poznaly, že jdu po letech na rande. Kdyby ale věděly, jak dopadne, myslím, že by s jejich povahou objely Jakubovi auto šroubovákem.
Jakub byl skvělý plavec, kdysi plaval závodně, a tak mě v bazénu lehce opravoval – nejdřív vysvětloval, ukazoval a pak se i dotýkal. Nebylo to nepříjemné, ale ze závěrečné vířivky jsem kvůli odvážným dotekům skoro utekla. Myslím, že už tehdy mohl pochopit, a dokonce jsem mu to i velmi taktně řekla, že je na mě moc „hrr“. Jenže měl patrně odkrvený mozek a v „hrr“ pokračoval i při večeři, i když tedy spíše slovně. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že chci po večeři opravdu odvézt domů, a ne k němu, jen se usmíval. Jak to dopadlo, už víte. (Obědy si nyní nosím z domova.)
Pokračování 3 / 4
3. Po druhé jsem už měla trochu pochybnosti
Po zkušenosti s Jakubem jsem si jako správná optimistka řekla, že takoví určitě nejsou všichni chlapi, a po krátké pauze jsem za asistence kamarádky odpověděla na několik inzerátů. Někteří pánové neodpověděli vůbec, se čtyřmi jsem si chvíli psala a s dvěma se sešla. První byl na první pohled „zoufalec“, který všechen svůj šarm patrně vyplýtval v emailech. Během celého setkání z něj vypadly jen tři holé věty, bylo mi ho docela líto. Dala jsem si s ním ze slušnosti kávu a utíkala domů.
Druhý byl sympaťák, žádný krasavec, ale měl jakousi jiskru. Přitahoval mě. Přinesl mi kytku, zaplatil večeři, hezky vyprávěl, byl vtipný (což u mužů opravdu oceňuji). Po večeři jsme se šli projít a povídali si. „No a tady bydlím,“ řekl najednou a zastavil se. „A zvu tě na kávu,“ dodal a mrknul na mě – opravdu mrknul! Byla jsem v rozpacích, ale bylo mi s ním fajn, a tak jsem šla. „Tenhle nevypadá, že by chtěl hned sex!“ myslela jsem si a samozřejmě jsem se spletla. Dole jsem byla za 5 minut! Když mi po vysvléknutí z kabátu chtěl svlékat i šaty a nechápal, co mi na tom vadí, nebylo co si rozmýšlet. „Muž s jiskrou“ už mi nenapsal, ani neodepsal na email.
Pokračování 4 / 4
4. Je to ve mně, nebo je to snad normální?
Jsem optimistka, a tak jsem i s podporou mých veskrze vtipných kamarádek nezahořkla a na muže nezanevřela. Osud, či jak to nazvat, se mnou ale laškoval dál. Asi měsíc po mém „útěku“ jsem v autobuse potkala bývalého spolužáka z gymnázia, byl čerstvě rozvedený a měli jsme si o čem povídat. Dokonce přejel svou stanici a doprovodil mě domů. Vyměnili jsme si telefony. Večer mi přišla zpráva, zda s ním nechci jít o víkendu na výlet. Proč ne? Ostatně holky budou šťastné, že je nebudu honit do úklidu.
Jela jsem snad po 15 letech vlakem, krásně jsem se prošla romantickým Posázavím, příjemně popovídala a pořádně promrzla. „Krásnou dámu nenecháme mrznout! Vidíš tu chatu u řeky? Ta je moje a jsou tam i kamna, zvu tě k ohni,“ řekl a já si ihned vybavila na mé poslední rande. „Do háje! Snad bude tenhle příjemný chlap normální.“ pomyslela jsem si. Rozmrzala jsem snad hodinu a vypadalo to, že budu mít tentokrát štěstí a vyhnu se trapnému vysvětlování.
Možná by to tak i dopadlo, ale romantický chatař po dvou grozích roztál, začal tokat a byl velmi neposedný. Jelikož jsem také vypila dva voňavé hrnky grogu, příliš jsem se s taktností nepárala a energicky oznámila: „Žádnej sex nebude!“. A nebyl. Spolužák zrudnul, cosi blekotal a začal překotně hledat, kdy nám jede vlak zpět. Třetí „mušketýr“ se mi ale kupodivu omluvil, ale na žádný další výlet mě nepozval. Myslím, že se stydí a já přemýšlím, jestli mu mám dát ještě šanci.
Snažím se vše brát s nadhledem a humorem, ale lehko mi není. Nechci být sama, ale sex na první schůzce je pro mě nepředstavitelný – skutečně je to v dnešní době normální?
(Milada, 45 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
