Milada s manželem nepodpořili rozhodnutí jejich dcery o tom, že opustí svoji vlastní rodinu kvůli kariéře. Pohádali se a už se několik let s dcerou nevídají. Miladu to moc trápí. Chybí jí dcera i vnoučata. Bojí se ale udělat první krok. Má strach z jejich odmítnutí.
Den, kdy jsme se s dcerou pohádali, si pamatuji živě. Častokrát na něj myslím a říkám si, co jsem měla udělat nebo říct jinak. Řekla nám, že chce začít nový život. Nechá se rozvést a děti bude mít s manželem ve střídavé péči, protože si našla práci snů. Začne hodně cestovat po celém světě, vyjednávat milionové obchody a to je to, po čem touží nejvíc. S manželem jí to prý stejně neklape a děti jsou už relativně velké, tak si dcera může dovolit splnit svůj sen.
Můj manžel František i já jsme zůstali užasle stát a nezmohli jsme se ani na jedno slovo. Když jsme si to nechali vysvětlit znovu, museli jsme říct svůj názor a hádka byla na světě. Petra pak odešla a začala si plnit svůj sen.
Martina Šebestová
21. dubna 2022
Protože byla hádka vzájemná, čekali jsme, že Petra za námi rodiči přijde jako první. Bohužel se tak nestalo a nyní jsme se už tři roky neviděli. Víme o ní jen to, co zaslechneme od známých nebo zetě. Létá po celé Evropě a Americe, vydělává hromadu peněz a je prý moc šťastná a spokojená. Vnoučata vídáme velmi málo. Je to nárazové, pouze když jsou se zetěm a jemu to nevadí.
Celá ta situace mě moc mrzí. Chybí mi moje jediná dcera a vnoučata. Užívala jsem si toho, že jsem babičkou, a teď mi vnoučata rostou a já u toho nejsem. Pepík má už čtrnáct a Honzík dvanáct let. Zkoušela jsem s nimi navázat bližší kontakt, ale kluci nemají zájem.
Jiřina Sivcová
19. dubna 2022
Byli u naší poslední hádky s dcerou, tak předpokládám, že tam nastal ten problém a velký zlom. Zřejmě nepochopili, že nám šlo o jejich dobro a nebylo naším cílem kazit plány mamince. Někdy tajně čekám u jejich školy jenom proto, abych je mohla zdálky vidět. Chybí mi. Vždy mám nakročeno, že je pozdravím, ale bojím se jejich odmítnutí. Raději zůstanu schovaná za křovím a čekám, až kolem mě projdou.
Už několikrát jsem měla ruku na telefonu a chtěla jsem dceři zavolat nebo napsat zprávu. Pokaždé si to ale rozmyslím. Na jedné straně necítím nikde svoji vinu – řekla jsem jenom svůj názor, a i když byl v rozporu s tím dceřiným, tak si za ním stojím. Děti přece potřebují svoji mámu, která jim má být nablízku, a to především v útlém věku.
Martina Šebestová
23. dubna 2022
Na druhé straně mám strach z jejího odmítnutí. Bojím se, co by mi řekla. Možná to, že když jsem se celou dobu nezajímala, tak v tom mám pokračovat. V noci se mi zdají zlé sny o tom, jak mě dcera i vnoučata odmítají a nemají o mě zájem.
Přemýšlím, co se vlastně musí stát, abychom se všichni usmířili. Jedna věc je odmítnutí od vnoučat a druhá je odmítnutí od dcery. Mám překonat svůj strach, svým způsobem se ponížit a navázat s dcerou kontakt? Petra byla vždy po manželovi tvrdohlavá, tak nevím, jestli ona někdy udělá vstřícný krok směrem k nám.
Markéta Lukasová
10. dubna 2022
Z kluků bych strach nemusela mít. I přesto se ale bojím, že mi dají pocítit, jaká jsem špatná babička. Možná mi řeknou, že mě nemají rádi a nechtějí se se mnou vídat. Dříve jsme spolu bývali téměř každý den a vždy k nám rádi chodili. Teď se mnou nechtějí ani pořádně mluvit.
Strach z odmítnutí mě sužuje už každý den. Manžel to nechápe a nemohu v něm najít podporu. Častokrát se kvůli tomu pohádáme. Mnoho věcí, situací a slov mi dceru s vnoučaty připomíná. Vždy si hlasitě postesknu a manžela už to nebaví. Nechce to neustále řešit a točit se v tom samém kolečku.
Jiřina Sivcová
7. dubna 2022
Já bych dokázala překonat své ego a s dcerou navázat kontakt. On s tím ale zásadně nesouhlasí. Podle něj jsme nic špatného neudělali a nemáme se za co stydět nebo omlouvat. Asi to jako matka vidím jinak a možná i proto mě celá situace trápí o tolik víc než jeho.