Milada: Syn mi utekl ze školky. Dvě hodiny to nikdo nezjistil!

hynek: myslím, že děti vynalézavé jsou, ale jestli jsem článek pochopila správně, šlo spíše o pokus pracovníků vše zamlčet. já sama držím s učiteli, jak ve škole, tak ve školce, ale pakliže učitelka zcela svévolně ignoruje mě, jako rodiče, není- li schopna se ke svému pochybení postavit čelem a vyvodit z toho důsledky, respektive ponaučení, nemá tu práci dělat.
když by mi ona učitelka sama zavolala, co se stalo, dokáži to pochopit a 4letého kluka vezmu k doktorovi ihned. u toho samého syna, o x let později, mi učitelka volala, že mu nechtěně rozbila hlavu oknem, jen ho otevřela a neuvědomila si, že je tak vysoký a při vyvolání si jí o roh vyklápěcího okna rozbil. to se prostě stane, zavolala, já to vyřešila a bylo. jenže tamta mlčela a syna ta spálenina zbytečně bolela celé dopoledne, jeho kamarádka mi říkala, jak namáčela kapesních a krk mu chladila, čtyřletá holčička mu pomáhá a ta, co se o něj má starat ne? a přitom stačilo zvednout telefon. a to už pochybení je, jak z pracovního tak i lidského hlediska. ne každý se hodí na určitou práci a dělat učitelku kdekoli, je prostě řehole, kde má pracovník plnit krom pracovní náplně i holt tu lidskou.

To je úroda, tak popořadě: :)
Barbarka1: I když jsem použil některé citáty z komentářů, celý příspěvek byl psán v obecné rovině, nehledejte v tom nic osobního. Zde by šlo právě o zmíněný šlendrián a navíc i drzost "paňúčelky". Rybushka: Ano, tak. Helza: Vzhledem k rozsahu jsem nemohl postihnout všechny okolnosti, ale zcela jistě jsem neměl na mysli děti s SVP (spec. vzd. potřebami). O to je práce s podobnými "cestovateli" :) náročnější a odpovědnost větší, což konečně sama jistě dobře znáš. Anna: Ale no ták, měl jsem ve školce čtyři vlastní dítka.. takže vím, co lze či nelze "od nich chtít" (paušálně). Občas " jsem navíc u kuřátek" zaskakoval, když si kolegyně potřebovala odejít - i jen na WC (sic!) nebo pomáhal v zimě s převlékáním "chobotnic". :) Tak měl "čest" poznat i svéráznou výchovu a některé rodiče... Že za dítě odpovídá školské zařízení (ne zřizovatel) se plně shodneme, což ani nikdo nerozporuje. "Nesmí se stát" ani odchod bez předání, ba ani "zatloukání". "Omluvit" ne, cílem bylo zamyslet se nad výchovnými přístupy každého z nás (namísto hysterických reakcí s "voláním Novy", jak je dnes obvyklé) a systémově nastavenými podmínkami pro "chudáky učitelky" (do budoucna neudržitelné počty, chceme-li oprávněně požadovat max. bezpečnost pro naše dítka).

hynek: Tak za prvé. Ve školce jsou děti tak malé, že od nich nemůžete chtít aby pochopily co je a co není správné. Když je dítě ve školce tak za něj odpovídá zřizovatel, ne rodiče a jejich výchova. Kdyby ono děcko co se vypravilo za dobrodružstvím přejelo auto, tak byste to omluvil čím? Že je ve třídě dvacet dětí a chudák učitelka nestíhá? Nesmí se stát aby dítě odešlo ze školky bez řádného doprovodu. Jak mu mají rodiče vysvětlit, že se to nedělá když to učitelka zatluče?

hynek: Pravda je, že já učila v době, kdy rodiče na třídních schůzkách žádaly od kantorů, ať jim dítě zpracuje, protože doma to, čí ono. V době, kdy každá horší známka byla chybou a neschopností učitele. Ale taky v době, kdy dítě, které přišlo ze školy s otiskem kantorových prstů na tváři, nemělo šanci něco vysvětlit - prostě dostalo od rodičů výprask a bylo. Ale to, o čem píšeš byl i tehdy problém. Měla jsem 36 dětí ve třídě a velký průšvih, že jedno píchla na procházce včela. A 75 dětí v ranní družině na zvláštní škole, jedno mi spadlo z prolézačky a kdyby to rodiče někde nahlásily, měla jsem utrum s kantořinou. Což jsem nakonec stejně měla dík prověrkám po 68. roce. I když ne za to, že jsem něco nehlídala, ale za to, že jsem měla víc dětí ve třídě, než byl limit, což jsem ale ovlivnit nemohla. A to je možná dnes stejné.

hynek: Souhlasím s názorem, že nelze odsuzovat šmahem pedagoga. Ale zároveň musím dodat, ani výchovu a každý, kdo měl více dětí to potvrdí. Měla jsem děti tři (všechny měly LMD, tedy lehkou mozkovou dysfunkci). Můj mladší syn byl dobrodruh a útěkář od malička. Poprvé utekl ve dvou letech. Jel se mnou na Tatře (obrovském plastovém autě, ve kterém seděl a odrážel se nohama), na druhé Tatře seděl jeho tříletý brácha a v kočárku jsem vezla ročního chlapečka, kterého jsem hlídala. Předjel mě, zahli jsme za roh a byl pryč. Bylo 11 hodin dopoledne. Celý den jsem jej hledala já, sousedé, všichni pejskaři s cvičenými psy z okolí a marně. Po setmění jsem poprosila "rusáky". Ti jej pak hledali všemi auty, na kterých měli světlomety. Našli jej v 9 hodin večer uprostřed města - přejel tedy několik hlavních silnic včetně "obchvatu". Když mi jej podávali z náklaďáku plného vojáků mluvících pro něj cizím jazykem, celý rozzářený mi hlásil, že dostal lízáto. Kolikrát utekl ze školky ani nevím, Utíkal v bačkorkách, pyžamku a podobně, klidně i záchodovým okýnkem a přes plot, přešel opět několik fregventovaných silnic a objevil se u mne v práci. Rozzářený a s tím, že mu bylo smutno. Poprvé byl ve školce poplach a můj telefon je uklidnil, potom už mi přímo volali. A k výchově? Jeho třídní učitelka nás dávala pravidelně za vzor úžasné výchovy a vzorné, láskyplné rodiny, třídní jeho o rok staršího bratra nás uváděla jako příklad pravého opaku. Nevšímavý, hrubý ... (byl fyzicky nadměrně silný a dnes by byl asi diagnostikován i jako autista) A dcera byla tak hodná, že nás učitelky honily po psychiatrech a diagnóza byla vždy stejná - "co maminko chcete. Je prostě moc hodná s tím nic neuděláte."

No, však tu nikdo nepíše, že se to nemůže stát. Naopak se tu píše totéž, co říkáte vy - že by si to měli srovnat rodiče. Jen aby si to mohli srovnat, tak o tom musí vědět !

hynek: Milý Hynku, jistě máte ve spoustě věcí pravdu.
Nicméně kdyby šlo o Vaše dítě, myslím, že byste byl dalek tak pozitivního hodnocení učitelů. V každé profesi se objeví slabší článek... :-)
V případě mé dcery šlo opravdu o pochybení učitele, což uznalo i vedení a nemusela jsem nikde nikoho roznášet.
Kdo jak má vychované děti je taky otázka, ale to ať si přeberou ti rodiče, kterých se to týká.
Pěkný den:-)

Jsem dalek, abych se zastával šlendriánu, požaduji bezpečnost dětí na prvním místě, nepodporuji hru Na mrtvého brouka, ba ani případné arogantní jednání kohokoliv z pedagogů - jak vidno z článku i komentářů. Leč, milé matky, předně - než "zřizovatele roznesete na kopytech", "zasadíte se, aby..." nebo "pěkně to rozmáznete" - vše je v prvé řadě o výchově. Píši-li o výchově, tak mám na mysli primární, rodinnou, jež je nezastupitelná. Dítko, nastoupivší do MŠ, by mělo mít zvnitřněna základní pravidla chování - co smí a co ne. Mezi ně odchod ze třídy bez dovolení učitelky, natož svévolný ze školky, zcela jistě patří. Protože pak následuje i jiný souvisící problém. Dnešní doba si žádá naplnění maximální kapacity tříd, mnoho hodin tedy pracuje - v souladu s vyhláškou - jediná učitelka MŠ až s dvaceti(!) dětmi. Než začneme soudit, zkusily jste se někdy zamyslet - zejména ty z vás, jež mají problém zvládnout svého, pouze jednoho, potomka - jak může "učitelka, co se jen baví u kafíčka s ostatními" vůbec zajistit bezpečnost, stravování, výchovné cíle, hygienu, převlékání a obouvání dvou desítek dětí, k tomu individuální potřeby každého z nich, nezbytnou agendu a chod třídy?! Nemluvě pokud v ní má ještě nevychovaného spratka, ubližujícího druhým předškoláčkům či agresivní "rodiče"?...

Moje dcera chodila do školky asi 2 týdny a paní učitelka ji nechala zamčenou ve školce, když odešli na oběd. Po celou dobu oběda si paní učitelky nevšimly, že jim chybí dítě. Nikdo mě o tom neinformoval. Až když jsem s dcerou odcházela domů, vykládala mi, že jí paní učitelka nechala oběd. Nechápala jsem a tak z dcery dolovala, co se vlastně stalo.
Fascinoval mě přístup paní učitelky, která měla dceru na starosti. Řekla mi, že dcera si za to víceméně mohla sama, protože než odcházejí na oběd, seřadí se ke dveřím a přepočítají. Dcera si totiž po přepočítání odskočila na záchod. Taky mě označila za agresivního rodiče, který zbytečně vyvolává problémy.

Mám taky takovou zkušenost. Před 35 lety, kdy můj syn chodil do školky, mně zavolala paní učitelka, že byli na zahradě a že se jí ztratili dva chlapci. Nejdříve jsem běžela do školky, pak domů (bydleli jsme blízko) a když jsem se dověděla, se kterým chlapcem můj synek odešel, šla jsem je hledat k nim. Kluci si tam v pohodě hráli na zahradě s autíčkem - to bylo důvodem toho, že spolu odešli. Jeho kamarád se mu chtěl pochválit, jaké krásné auto dostal. Tak jsem svému synovi dala na zadek, vysvětlila, že to se nedělá a proč. Ze školky odešli dírou pod plotem. Dovedla jsem je oba nazpět do školky a když jsem viděla, jak paní učitelky byly vyřízené z celého případu i z toho jak hledaly a chlapce nenašly, jak se klepaly z události toho dne, tak jsem nedělala žádný závěr a nikde si nestěžovala. Jen jsem se svým synem na to téma ještě několikrát diskutovala. Potom - po celá jeho školní léta neměl ani jeden kázeňský přestupek. Tolik moje zkušenost.

Také jsme se s pár rodiči zasadili o to, aby skončila paní ředitelka naší malé vesnické školky...bylo toho u ní víc, ale rovněž se jí stalo, že nevěděla kde má dítě. Kamarádky dcerka upadla a urazila si kus zubu, paní ředitelka ani nehlesla, nakonec to taky zakamuflovala, že přeci o nic nešlo, že zub je první a narostou jí nové. Od dětí jsme měli informace, že je paní ředitelka v kanceláři, děti samy v herně a "chodí paní ředitelce říkat". V době, kdy tam nebyla druhá učitelka a ona byla na třídu dětí sama.
Nenechávala bych to být...autorka článku sice dala dítě jinam, ale svědčí to o špatném přístupu ve školce a může se něco stát jinému dítěti.

Moje zkušenost: přišla jsem si pro dcerku do školky, a paní učitelky, na mě koukaly jak z jara,,že tam už není,,,vůbec nevěděly,kdo ji odvedl,nebo kdy.Odešla sama a nikdo si toho 1/2 dne nevšiml..je pravda,že bydlíme 5 minut od školky a také byla doma babička. Ale po cestě se jí mohlo něco stát,musela přejít silnici a projít alejí.Nakonec se to obrátilo proti mě,že ji mám nevychovanou..:-)))
a bylo to..

taky bych to pořádně rozmázla.
mě sice syn ze školky neodešel, ale jiné dítě ho přiškrtilo švihadlem. přišla jsem na to doma, kdy se schoval v koutě postele a plakal, že se prý se bál ve školce, že umře. že nemohl dýchat. na krku měl spáleninu, té jsem si ale všimla až doma, měl v té době delší vlasy a ta spálenina byla zezadu ( do druhého dne měl modřinu okolo celého krku). mazala jsem k doktorce a pak do školky, kde jsem prosadila, že ona učitelka ( také vše zamlčela, nikomu nic nenahlásila a celou dobu dělala mrtvého brouka) musela své místo opustit. nebyl to její první prohřešek a škrcení mého syna potvrdily i ostatní děti. chápu, že tohle se může stát, děti jsou vynalézavé, ale co se stát nesmí je to, že ze školky nezavolají rodiče a neinformují ho. paní ředitelka ale vše řešila poměrně razantně a v klidu, takže ve školce mí kluci zůstali

Nemám ráda hysterické matky a rozcabené děti. Ale být Vámi tak bych to v tomhle případě pěkně rozmázla a zřizovatele bych roznesla na kopytech.