Nikdy nezapomenu na rozhovor, který jsem kdysi vedla s jednou milou zralou dámou v domově důchodců. Nemohla jsem absolutně pochopit, proč ta příjemná paní žije s tak nesnesitelným mužem, neuvěřitelným hrubiánem a hulvátem. Neustále na ni křičel, peskoval ji za drobnosti, urážel, zesměšňoval.
S přibývajícími léty se jeho chování prý dokonce stupňovalo. Když jsem se ptala, zda byl takový vždy, paní se zamyslela, v očích ji začaly přeskakovat jiskřičky a k mému zděšení zasněně řekla: „Vlastně ano, jen když byl mladší, byl takový veselejší a moc krásně zpíval!“
Zpěv mladičkého trempa a pár akordů navrch uchvátilo mladou dámu natolik, že se rozhodla přehlédnout vše ostatní. Magická přitažlivost, avšak jiného typu, hraje hlavní roli i v příběhu Milady.
Miladu nefascinuje zpěv ani jiné nadání, ale barva pleti. Milada má po rozvodu třetí vážnou známost. Všechny tři vztahy mají jedno společné – ebenovou barvu kůže. Milady partneři byli Afričané. Z počátku vždy velmi galantní, později více či méně majetničtí, žárlivý a tak trochu nevypočitatelní. (S velkou pravděpodobností nešlo o charakterové vady, ale o kulturně značně odlišné pojetí vztahu, než jsme zvyklí my Evropané.)
Milada tajemná: Nejsem Milada a budu trochu mlžit
„Samozřejmě se nejmenuji Milada a některé detaily příběhu nekorespondují se skutečností. Protože pro své okolí představuji už několik let zajímavou kuriozitu, naštěstí v dobrém (mám tolerantní rodinu i přátele), rozhodla jsem se o svůj příběh podělit. Nikdy jsem nebyla vdaná, s přítelem jsem žila 10 let. Z tohoto vztahu mám jednu dospělou dceru, která se mi narodila měsíc po maturitě. Můj současný přítel pochází z Ghany, a po předchozích zkušenostech tuším, že to nebude vztah na celý život.
I po dvou nepovedených vztazích jsem opět podlehla kouzlu čokoládové pleti, nezvyklé galantnosti a živočišnému africkému ohni. Fynn je mým třetím africkým přítelem. Známí i dcera se mi smějí, že budu jediná, kdo bude mít radost z evropských kvót na uprchlíky. Jsem zkrátka naivní, věřím na lásku a mám slabost pro Afričany.“
Milada v okouzlení: Nikdy jsem neviděla tak krásného muže!
„V době kdy jsem potkala Džamala jsem již žila sama. Nikdy jsem neviděla tak krásného muže, jako byl Džamal! Má velká životní láska, francouzský lékař alžírského původu, který v Čechách dva roky pracoval a žil. Džamal mě uhranul, byl neuvěřitelně galantní, snesl by mi modré z nebe. Domů jsem si ho nastěhovala po týdnu známosti, nikdy jsem neviděla tak krásné mužské tělo, a musím říct, že rok s Džamalem patřil k nejkrásnějším v mém životě.
Nicméně to nyní přičítám i mé obrovské zamilovanosti a submisivitě. Neuvěřitelně galantní a pozorný Džamal nesnášel odpor a byl žárlivý – jenže v té době mi takové machistické chování lichotilo. Myslela jsem, že spolu odjedeme do Francie, nikdy mi to ale nenavrhl, nakonec mi v jedné hádce řekl, že by jeho rodina nikdy nedovolila, aby si vzal ženu, jako jsem já. Džamal byl muslim a já neuvěřitelně naivní.
Milada opět v pokušení: Uhrančivý Akila mě dostal do kolen.
„Jenže Džamal, i přes zklamání, které jsem na konci vztahu zažila, změnil můj pohled na mužskou krásu i chování. Bílí muži se mi nelíbí, přijdou mi příliš pesimističtí, zamindrákovaní a nehezcí.
Asi jsem své černé naladění měla napsané na čele; dva měsíce po odletu Džamala jsem potkala uhrančivého, o 10 let mladšího, muže s Ghany. Oslovil mě v baru na oslavě kamarádčiných narozenin. V tu chvíli jsem v duchu uviděla Džamala. Podlomila se mi kolena, a byl konec. Tedy spíš začátek. Začátek vztahu plného lásky, vášně, závislosti a bolesti. Akila na mně nezdravě visel, miloval mě i využíval, byl jako rozmazlené dítě.
Já byla víc jeho matka, než partnerka. Ve chvíli, kdy začal opakovaně dělat milostné návrhy mé dospělé dceři, když mě navštívila a já nebyla doma, jsem Akila vyhodila. Ještě mnoho týdnu se ke mně vracel, prosil, nosil dárky, vyhrožoval, že se zabije. Vydržela jsem, a zařekla se, že s bláznivou Afrikou končím.“
Milada život milující: Nelituji žádné volby ani rozhodnutí, které jsem udělala.
„Asi tušíte, že jsem neskončila. Ano, jsem naivní a jsem opět „v tom“, zkrátka miluji život a dobrodružství. Když jsem zamilovaná, tak mi všechno odsýpá, zářím a jsem i se všemi problémy, které vztahy přináší šťastná. Fynn u mě zazvonil asi půl roku potom, co jsem vyhodila Akila. Nesl mi od něj dárek, amulet a pozdrav. Prý pracuje v Německu u svého strýce, je nesmírně bohatý (čemuž jsem samozřejmě nevěřila) a už se na mě nezlobí!
Fynn je jen o něco mladší než já, nedělám si iluze o tom, že je svobodný. Možná má doma rodinu a děti – i to jsou dle mé zkušenosti Afričani. Dokonce, i kdyby si mě Fynn úředně vzal, bez požehnání a souhlasu jeho rodičů jsem pro něj stále jen milenka.
Vím o ženě, která si vzala Nigerijce a po roce zjistila, že má doma 2 manželky a 7 dětí, kterým posílá část svého výdělku! Polygamie je totiž v severní Nigérii, kde žijí převážně muslimové, vcelku běžná. Tento Afričan byl vlastně zodpovědný otec, který se o svou rodinu staral dle svých možností skvěle – alespoň tak to viděl on.
Žiji tak, jak se mi líbí, nelituju žádné volby a rozhodnutí, které jsem udělala. Má dcera s ironickým úsměvem ráda říká, že mám doopravdy barevný život. O tom jak budu žít, si rozhoduji sama, avšak přiznávám, že má slabost pro černou kůži mě poněkud zaskočila…“