1. Dobře vypadat je v mé práci nutnost
Nechci, aby to vypadalo, že se nějak vyvyšuji – nejsem žádný samozvaný člen módní policie, ani se nepovažuji za jedince s vytříbeným vkusem, ale vzhledem ke své profesi, se musím o svůj zevnějšek jednoduše starat. Pracuji v mezinárodní softwarové společnosti a mám pod sebou přes stovku lidí, denně jednám s významnými klienty a nemohu si dovolit působit směšně nebo neupraveně. Sice to pro mě bylo zpočátku docela těžké, ale časem jsem se naučil vybírat si a nosit kvalitní košile, obleky i boty.
S vydatnou pomocí internetu, různých diskusních skupin a poraden jsem se musel „dovzdělat v oboru“, o který jsem se dříve vůbec nezajímal – v módě, tu jsem nikdy dříve neřešil. A nikdy ji neřešila ani má žena, se kterou se známe z vysoké školy.
Oba jsme studovali informatiku a měli naprosto jiné zájmy, než jaké si vzít triko nebo kalhoty. Jenže žena ihned po škole neplánovaně otěhotněla a já se musel začít ohánět a také „oháknout“. Nastoupil jsem do jedné nejmenované nadnárodní společnosti a brzy jsem začal stoupat po kariérním žebříčku výš a výš. Umím skvěle německy a obstojně anglicky, půl roku jsem byl na stáži v zahraničí a troufám si říct, že jsem odborně i manažersky velmi schopný. Brzy jsem samozřejmě pochopil, že nestačí být pouze inteligentní a schopný, ale musím i dobře vypadat. Bohužel žijeme v době, kdy v neforemném obleku, ošmajdaných botách a hodinkách z tržnice klienta odradíte, i kdybyste byl Einstein. Důraz na zevnějšek mně osobně není úplně vlastní, ale doba si to žádá a já chci slušně vydělávat. Co se týče oblečení, prostě jsem se zařadil do davu. Má žena z něj však nápadně vyčnívá a já se za ni stydím.
Jak se vyvíjel Milanův příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Její osobnost mě kdysi naprosto uhranula
Má žena byla vždy poněkud svérázná a já ji mnoho let obdivoval. Byla a je vynikající matematička s brilantním logickým uvažováním a fenomenální pamětí. Navíc slušně hraje na klavír a housle a kupodivu je i sportovně nadaná, v těchto směrech jsem proti ní naprostý břídil. Je mnoho věcí, pro které si ženy vážím, mimochodem patří mezi nejčestnější a nejférovější lidi, které znám. Její osobnost mě kdysi naprosto uhranula a strašně jsem se do ní zamiloval.
Miluji jí i po 8 letech manželství, ale jinak, než v dobách studií. Žena je už 7 let na mateřské dovolené s našimi třemi dětmi. Během mateřské se věnovala nejen dětem, ale i postgraduálnímu studiu. Zatímco žena rodila, kojila, vychovávala a studovala, já se vypracoval do vrcholového managementu, kde jsem rychle pochopil, že vzdělání a manažerské schopnosti ještě nejsou všechno. Důležití jsou i správní známí a odpovídající image. S ženou jsem o tom několikrát mluvil, ona tímto postojem k životu a k práci pohrdá. Někdy mi přijde, že skoro naschvál. V současné době ji proto dokonce zamlčuji některé firemní akce, aby to nedopadlo, jak na vánočním večírku. Málem jsem se tehdy propadl hanbou.
Pokračování 3 / 4
3. V batice na večírek na zámku
Na onen večírek jsem jel rovnou z důležitého jednání, žena přijela z domova. Děti hlídala tchyně. S ženou jsem byl dohodnutý, že si koupí nové šaty, boty a kabelku. Ostatně nechal jsem jí na to svou kartu. Nekoupila si nic! Šaty jí přišly předražené, prý za ty peníze raději pojede na výlet. Boty nepotřebuje a kabelku vyřešila velmi svérázně.
Večírek jsme měli na pronajatém barokním zámečku, samozřejmě se tedy očekával společenský oděv. Žena přišla v tyrkysových batikovaných letních šatech s jakýmsi podivným přehozem přes ramena. Mezi perfektně oblečenými kolegyněmi vypadala, jako když si odskočila z maškarní. Místo kabelky měla ledvinku z černé koženky! „Když si ji hodím přes rameno, vypadá úplně jako kabelka,“ řekla mi žena s klidem. Cítil jsem, jak rudnu vzteky, a ve spáncích mi tepe krev. Věděl jsem, že budeme hlavní atrakcí večera. Strašně mě to štvalo i mrzelo. Má paní má totiž i po třech dětech krásnou postavu, a kdyby si vzala nějaké pěkné šaty, strčí do kapsy celý zástup asistentek a recepčních, které u nás pracují jen jako „dekorace“.
Pokračování 4 / 4
4. Už jsem zamlčel několik společenských akcí
Bohužel, večírkový exces byl jen exponovanou špičkou ledovce. Má žena prostě nemá vkus, ani se o to nesnaží a vůbec ji to netrápí. Když o tom spolu mluvíme, označuje mě za povrchního. Naprosto otevřeně se přiznávám, že v posledních čtyřech měsících jsem jí zamlčel dvě společenské akce, na které jsme byli pozvaní. Dvakrát jsem ženu omluvil, dvakrát se mnou šla má mladší sestra, která mé pohnutky naštěstí chápe. Ale to není řešení. Vůbec netuším, jak mám takovou situaci řešit. Dokonce jsem ženě s pomocí sestry koupil jako dárek nějaké oblečení, jenže manželka jej zkombinuje tak, že i drahá věc na ni vypadá tak nějak nepatřičně.
Svou ženu mám rád, pro mnoho věcí si ji vážím, ale její vkus mě přivádí k šílenství a zoufalství zároveň.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!