Já děti měla v 21 a 26 letech a moc jsem je chtěla. Dneska je mi 42 let a kdybych je neměla brzy, dneska bych už na ně neměla nervy. Ale moje kamarádka 42 let má dvouleté dítě a plánuje druhé. Do 40ti se jí to nedařilo, pak potkala svého nyní manžela o rok staršího. Ten byl 15 let ženatý s ženou, která mu zapomněla říct, když si jí bral, že děti nechce.
Naše planeta je už lidmi přemnožená,nemusí každá žena mít děti. Bez nich je vše jednodušší, ty představy,že nám děti ve stáří budou pomáhat - jsou už překonané,spíš rodiče celý život děti sponzorují a pomáhají jim do roztrhání těla. Já děti mít nechtěla,až po třicítce jsem se nechala ukecat,ale pak jsem se jim věnovala na 100 procent,dokud neodešly z bytu na vlastní nohy.Adoptovat děti je sázka do loterie,nemusí se vůbec povést,i když i vlastní děti někdy dokážou překvapit (nemile)! Paní ať si užívá život,klidně se může stát pečovatelkou o děti,takovou tu ,co má dítě např. pár měsíců,nebo rok,a pak zase jiné,aby ty děti nemusely být někde v děcáku, a ještě si přivydělá. Hledají je stále,tak se může informovat.Možná pak zjistí,že to je nad její síly a bude ještě ráda,že se nemusí o nikoho starat.
Ke všemu co nás v životě potká,je potřeba se postavit čelem,jako dospělí lidé.Nemá smysl naříkat nad svým osudem.Co lze změnit,na tom se má zapracovat,co nelze,tím se netrápit a jít dopředu.
Jestli bych měla mluvit za sebe, tak já už v 21 letech dítě měla. Jenže naprosto omylem, nechtěně, neplánovaně, a bylo to docela překvápko a čára přes rozpočet, protože jsem v té době rozhodně děti neměla v úmyslu. A manžel taky ne. Vůbec jsme se nechtěli brát a množit. Ovšem to bylo před 36 lety. Jiná doba, jiný mrav. Kam by to vedlo, kdyby to dítě "nemělo jméno". A tak jsme se teda vzali a postavili se tomu čelem. ]:-D Kdybychom si dávali lepší pozor, a kdyby byly v té době dostupné metody antikoncepce i pro mladá děvčata, tak mohlo být všechno jinak. Nejspíš bychom spolu nezůstali, a po pár letech se rozešli, kdo to může dneska vědět. Tím, že jsem měla dítko dřív, než jsem ho mohla vůbec začít chtít, a musela jsem být zbytečně brzo dospělá, a kvůli potomkům hodně obětovat, tak si ani neumím pořádně představit situaci, že by mi dítě chybělo a strašně jsem ho chtěla. V těch 20ti letech to tak rozhodně nebylo, to jsem chtěla úplně jiné věci. Mí synové taky ve dvaceti měli úplně jiná přání, než aby uvažovali o svých dětech, to pro ně představovalo neurčitě vzdálenou budoucnost, a hlavně to šlo jaksi mimo ně, mimo běžná témata k hovoru, to je zajímaly počítače, auta, foťáky, cestování, sport... bejt mi dneska 20 let, ani nevzdechnu na to mít děti. Mít život a svět před sebou - jéje. Sakra, taky nemohla bejt ta revoluce o 10 let dřív? 8-)
Jestli s partnerem chceme být rodina i s dětmi se vyjasní obvykle dost rychle. U všech mladých párů v mém okolí, které se chtěli vzít nebo spolu bydlet a mít děti. to bylo jasné během pár měsíců. Pokud to jasné není, nejedná se o žádný vážný vztah, a tak je k tomu nutné přistupovat.
V tomto případě si myslím, že paní měla prostě smůlu, že to ovlivnit ani moc nemohla. Něco zřejmě nebylo tak ideální, aby se jí podařilo snadno otěhotnět. Někomu stačí vidět na šňůře s prádlem viset trenýrky, a už je v tom (a taky z toho obvykle taková žena není moc nadšená), tady ta paní holt patří k těm na druhé straně spektra, kterým se to ne a ne povést. A není to její vina, prostě to tak mělo být, a asi to mělo nějaký důvod. Pořád lepší, než kdyby se to po složitých manipulacích povedlo, a narodilo se dítě postižené. To by asi taky nejásala.
Souhlas, tipuju, že kdyby už v těch 21 letech sdělila mládenci, že chce mít Kačenku, Honzíka a Kubu, tak by utíkal, až by se mu za patama prášilo. ]:-D To se obvykle neurčitě připustí, že jo, jednou, až například dostuduju, docestuju, něco popracuju, tak můžu začít uvažovat o potomstvu. Není samozřejmě vyloučeno, že někdo má jasno už ve dvaceti, že děti v žádném případě nechce, nikdy a s nikým, tak to je dobré říct rovnou. Ale řekla bych, že v tomto věku těch lidí není zas tolik, takových, co naprosto přesně a neochvějně vědí, že určitě Kačenku a spol., nebo že nic, nebo prostě mají jasno v jakékoli variantě.
Jak píše Lojzička a jak vyplývá i z článku, do 28 let nebyla touha po díteti ani u jednoho z partnerů nijak zvlášť silná, což je normální. Paní mohla mít kromě umlklého těhotenství i časné potraty, kterých si nevšimla. Škoda, že nedali ten odumřelý plod na genetickou analýzu, možná by se zjistilo, že paní zdravé dítě mít nemůže a bylo by jasněji. Ve výsledku je to ovšem jedno, paní zůstala nechtěně bezdětná, ač se snažila na maximum. Takových žen je mi líto.
Já dost dobře nechápu proč zůstávat ve vztahu, kde není základní shoda ani jestli děti mít nebo ne. Pisatelka po 8 letech zjistila, že partner děti s ní nechce. To je přece nutné vyřešit už na začátku vztahu, zda děti chce nebo ne. Čím ty ženy myslí, to nechápu. :achjo:
@j66: Je mi 36 a děti taky ještě nemám. Nechtěla jsem to úplně takhle, ale prostě to tak život přinesl. Jednou jsem otěhotněla ve 28 ani nevím jak, a šla na popud manžela na potrat. Nebyla na to "situace"... byl mladší, studoval těžkou školu...finančně bychom to prý neutáhli. Ani moji rodiče nám nijak zvlášť nepomohli. Tak jsem se rozhodla takto. Říkala jsem si, že si to nebudu nikdy vyčítat, pokud (!) se mi podaří mít ještě aspoň jedno dítě. Po skončení manželovy školy rok a půl jakéhosi snažení a nic. Prý ale děti ještě mít můžu. Asi to ale nemělo být s ním. Za další cca 2 roky jsme se definitivně rozvedli. Bylo to správné rozhodnutí - ne kvůli dětem, ale měli jsme spolu spoustu problémů a nikdy by to nebylo jiné. Teď mám přítele, snad toho pravého. I když je mladší, děti se mnou chce. Já k tomu mám takový nějaký dvojaký vztah. Hrozně mě štvou ty příběhy o tom, jak to někdo zkoušel x let a nepodařilo se, potraty, hrůzy...tohoto se bojím. Raději bych toho zůstala ušetřená, protože plakat zase nad každou menstruací se mi opravdu nechce. :grr: Možná že ani nemám ten mateřský pud nějak moc vyvinutý. Spíš bych to dítě chtěla možná z důvodu, že "všechny kamarádky"... a tlak okolí, když ty děti nemáte, připadá mi, že do vás pořád rýpají, a "už?" a "kdy?" a taky vás snad jako by litují. Vraždila bych ty lidi. Nakonec mi to tu chuť nějaké dítě mít (která ale není zase až tak moc extrémně silná, když si sáhnu do svědomí)...skoro bere. Jenže bych chtěla být s tímto přítelem, miluji ho a nechci prožít život bez něj. Já sama bych se adopci nebo pěstounské péči nebránila (jako že na pohodu, copak je někde psáno, že všichni musejí mít vlastní děti?), jenže se obávám toho, že on vlastní bude bezpodmínečně chtít a když mu je nedám já, půjde za jinou. Ale tak nějak to dopadne...už se tím snažím netrápit a neřešit, co bude. Prostě každý má nějaký osud a i kdybych náhodou skončila bezdětná, tak se z toho nakonec nepo*** ;-) A lidé by si měli poznámky odpustit. Nám ženám to dost ubližuje. Nikdy nevíte, co za tím je, a každý by se měl starat hlavně o sebe.
@j66: V 21 letech fakt neřešíte děti, tedy alespoň mě by to nenapadlo. Ta touha přichází před třicítkou, kdy už jsou vztahy na úplně jiné úrovni. Chcete spolu bydlet, posunout vztah dál. Znám mnoho párů, které se před třicítkou rozešly (po několika letech) a zanedlouho už oba plodili s někým jiným. Prostě ten dosavadní partner nebyl ten pravý. Každopádně paní je mi líto, mám to dost podobně. Přes spoustu vyšetření a pokusů prostě dítě není, proto jsme se nakonec rozhodli pro adopci.
@j66: Tak jestli se dali dohromady někde v 21, tak tam ty rozmnožovací pudy ještě tak silný nejsou, u chlapů obzvlášť ne. Do těch osmadvaceti se mu to asi porovnalo v hlavě, že děti ještě ne, nebo ne s ní, tady bych se tak ničemu nedivila.Jinak, svému partnerovi jsem sdělila už na začátku, že děti mít nechci, a pokud chce rodinu, tak se musí poohlídnout po někom jiným. Nejprv mě nebral vážně, pak byl naštvanej, přesto se mnou zůstal, ale neustále mi to otlouká o hlavu a snaží se mě přesvědčit. Někdy člověk fakt nepochopí.
@Anonymizovaný: Jasně on Vás asi má rád a doufá, že Vás přesvědčí. Ale proč jste s ním Vy? To Vám nepřijde hloupý žít s člověkem, s kterým nemáte ani základní shodu?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.