Milena a její přítel jsou spolu dva roky, vše klapalo. Nedávno se ale ukázalo, že jejího přítele k ní přitahuje cosi velmi zvláštního. Milenu to velmi zranilo.
Nemám se komu svěřit, mám sice stálý okruh přátel, na něž se mohu v mnohém absolutně spolehnout a opřít se o ně, ale o některých věcech spolu mluvit nemůžeme. (Já i můj současný přítel patříme k jedné tradiční denominaci.) Nicméně myslím, že nás okolí nevnímá jako nějaké fanatické příznivce církve; chodíme do kostela, dodržujeme některé svátky, bibli máme v knihovně a boha v srdci. Nikomu nic nevnucujeme.
Před lety jsem byla vdaná, mé manželství bylo peklo, přivedlo mě nejprve na psychiatrii a pak na ubytovnu a nakonec kupodivu k víře. Děti mít nemohu. S přítelem, který je po rodičích nábožensky založený, jsme se seznámili před dvěma lety na jedné církevní akci. Přítel je hodný, všímavý, empatický, bohužel jsem si již zvykla, že všechno v mém životě má nějaké „ale“.
Martina Šebestová
16. května 2021
Přítel byl také dříve ženatý, fotku jeho ženy jsem viděla, byla nápadně pohledná, úplně jiná než já. I můj přítel je pohledný, což se ale nedá říci tak úplně o mně. Jsem typicky chlapecký typ – tedy tělem, duší a orientací zcela jistě ne. Nejsem štíhlá, ale přímo hubená a šlachovitá, s úzkými boky, širšími kostnatými rameny a prakticky žádným poprsím. Vlasy mám ale dlouhé, a to zcela záměrně! Kdysi jsem měla velmi krátké, které mi moc vyhovovaly, ale lidé si mě občas pletli s mužem.
I záliby mám naprosto ženské, mám ráda různé ruční práce, od šití přes vyšívání, pletení, háčkování a třeba i jednoduché tkaní. Ostatně nyní vedu několik dívčích kroužků orientovaných na tvoření a vyrábění. Jsem žena každým coulem, ale můj přítel miluje to, co na mě připomíná muže. Jenže jsem vše pochopila až nedávno.
Dita Mrázková
13. května 2021
Mému partnerovi jsem se vždy moc líbila, což jsem nechápala, bývalý muž se mi často kvůli postavě vysmíval. Příteli se vlastně líbí naprosto vše, co můj „ex“ nesnášel. Navíc si rozumíme, dá se říct, že jsme dobří přátelé, velká vášeň a zamilovanost v našem vztahu ale, myslím, nebyly nikdy. V intimní oblasti nejsme ani jeden nijak náruživý, spíš bych to popsala tak, že si vyjdeme vstříc a jsme oba spokojení. Jednoduše jsme si zcela vědomi toho, že nám už není dvacet.
Velice příjemné je, že skvěle vycházím s maminkou přítele, ta si mě velmi oblíbila a je zjevně moc spokojená, že její syn není sám. Navíc už padlo i několik slov o svatbě. Jenže se vše zkomplikovalo, tedy alespoň z mé strany. Nedávno mi došlo, proč si přítel „vybral“ zrovna mě. V ten okamžik do sebe mnoho věcí a situací zapadlo a pospojovalo se.
Martina Šebestová
11. května 2021
Nechci zabíhat do podrobností, ale díky jisté náhodě jsem zjistila, že se příteli líbí muži. Není o tom naprosto pochyb. Od té doby jsem si začala některých věcí více všímat, mnoho drobností dávalo nový smysl. Nakonec jsem se odhodlala přítele zeptat. Rozplakal se, úplně se sesypal. Mé tušení bylo správné. Přítel ale s mužem nikdy nic neměl, nechce mít, ale to, s čím přišel na svět, jednoduše změnit nelze – po letech boje to prý konečně pochopil a přijal.
Jsem jediná, s kým o všem přítel mluvil. Vše bych naprosto chápala, kdybych v onom příběhu nehrála hlavní roli já sama. Přítel mi řekl, že mě miluje, že jsem jeho životní láska i cesta k „normálnosti“ – tak nějak to řekl, ale jemněji. Já se ale cítím zneužitá. Jako bych pro něj nebyla žena, ale jakési šidítko a náhradnice. Myslím, že i jeho máti tuší, jak se věci mají, a proto je nyní šťastná, že její syn se nakonec přeci jen usadil s ženou. Už se nás ptala nejen na svatbu, ale i na adopci! I já o ní vážně přemýšlela, ale za těchto podmínek? Cítím se jako by do mě někdo kopl.