Miluju ho, ale v posteli se s ním začínám nudit

Miluju ho, ale v posteli se s ním začínám nudit

Kdy se zamilovanost mění v lásku, kdy láska spíš v přátelství? Jak se to pozná? Obvykle v posteli. Většina párů časem při milování poleví na frekvenci i vynalézavosti. Jenže co když nastoupí opravdová nuda?

Se svým partnerem jsem pět let. Miluju ho, tedy aspoň, myslím. Ještě před rokem bych bez váhání řekla, že je to člověk, se kterým jsem naprosto šťastná a chci s ním zestárnout. Jenže poslední dobou už si úplně jistá nejsem.

Asi to zažívají i jiné páry - postihla nás "postelová krize". Začalo to nenápadně. První měsíce vztahu jsme se samozřejmě milovali denně, někdy i víckrát. Další rok, dva to bylo tak obden, pak dvakrát do týdne. V posledním roce spíš tak dvakrát do měsíce. Ale větší problém než to, jak často to děláme, je jak to děláme.

Zatímco dříve jsme se milovali klidně celý večer, nespěchali a vychutnávali si to, střídali různé polohy a vymýšleli stále něco nového, nyní je to přesně naopak. V posteli se hned vrhneme na osvědčené pozice a praktiky, které nás nejrychleji dovedou k orgasmu.

Když je nespokojený jen jeden

Uznávám, že nemůže být pořád to permanentní sexuální napětí jako dřív, ani studnice nápadů není nevyčerpatelná. Máme oba náročnou práci a občas býváme tak unavení, že na postelový maraton nezbývá energie. Ale omezit se ve třiceti na nudnou čtvrthodinku každou druhou sobotu mi připadá zas poněkud málo.

Nejhorší je, že jako problém tuhle situaci vnímám jen já, David ne. To mě na tom štve nejvíc. Možná je to překonaný předsudek, ale vždycky jsem žila v přesvědčení, že sex iniciují spíš chlapi, že jsou to ve vztahu oni, kdo o něj stojí víc. Jenže v naší dvojici strádám já. David je spokojený. Jemu stačí, že máme oba orgasmus poměrně bez námahy. Víc ho nezajímá.

Zhruba před čtvrt rokem jsem se pokusila s ním na toto téma promluvit. Šla jsem na to opatrně s vědomím, jak jsou chlapi ješitní a na tohle citliví. Takže jsem spíš naznačovala, že bych uvítala víc akce a kreativity, i když je to jinak samozřejmě super.

Je nuda v posteli důvodem k rozchodu?

S odstupem času si myslím, že to byla chyba, protože přítel nic nepochopil. Když jsem se sama pokoušela v posteli o nějaké zpestření, sice neprotestoval, ale ani se nezapojil, a tak jsem to časem vzdala. Jednou jsem na něj už vyjela, že mám pocit, že bych mohla mít v posteli nafukovacího Kena a vyšlo by to nastejno, a to se pochopitelně hrozně urazil. Vím, že to nebylo moc taktické, ale byla jsem už trochu frustrovaná.

Před pár týdny jsem Davidovi nakonec na rovinu řekla, že v naší posteli vládne nuda. Byl překvapený, protože jemu to tak nepřipadá. Když se mě zeptal, co bych si tedy představovala, nedokázala jsem mu to navíc přesně říct, což je moje chyba.

„Zkrátka trochu života, ne ten osvědčený stereotyp," formulovala jsem to nakonec. Jenže chlap asi potřebuje přesný návod. Dopadlo to tak, že jsme při jednom sexu změnili polohu a pak se všechno vrátilo do starých kolejí. Musím přiznat, že už jsem trochu rezignovaná.

Nevím, jestli se mám s daným stavem věcí smířit a brát ho jako přirozenou součást vztahu, nebo svou nespokojenost nějak řešit. Na jednu stranu si říkám, že to tak asi je všude, že mám skvělého chlapa a co bych chtěla víc. Na druhou stranu mám pochybnosti. Copak je pět let tak dlouhá doba, abychom se takhle nudili? Co bude proboha za dalších pět, neřkuli třeba za dvacet? A je to opravdu ještě láska, když se ze sexu stala nezáživná rutina? Sama nevím. Rozcházet se kvůli tomu určitě nechci, jenže zároveň si neumím představit, že takhle budu dlouhodobě žít. Už teď jsem nespokojená a od nespokojená je jen krůček k nešťastná...

Dáša, 31 let

Doporučujeme

Články odjinud