MILUŠE (52): Svého spolužáka jsem nepřestala milovat 33 let

@Anonymizovaný: Sice to není moc k článku, ale určitě je váš problém vážný a jeho řešení je pro vás velice důležité. V tuto chvíli mě ale nic nenapadá, kromě toho, že byste to měl probrat s partnerkou. Hodně záleží na spoustě okolností, záleží na povaze vaši maminky, na tom, jestli vás čekají studia, máte-li práci, jaký jste vy sám a tak. Rozhodně se neraďte s kamarády, to spíš s dobrým psychologem. Snad se tady najde někdo moudřejší, než já, kdo pro vás nějakou kloudnou radu mít bude.Já jsem taky starší, než můj muž, ne ale o tolik a nebyl tak mladý, když mě poznal, měl už po vojně. Ale jeho rodiče mě přijali velice krásně, přesto, že jsem už měla dvě děti a jeho maminka mi později řekla, že byla šťastná, protože nebýt mě, asi by se nikdy neusadil. Byl bouřlivák, vlasatý rocker, muzikant, prostě kluk, který se nikým a ničím nenechá spoutat. A to zřejmě sehrálo roli v postoji jeho rodičů. Dnes jsme spolu opravdu šťastní už skoro 40 let. Takže si myslím, že pokud jde opravdu o tu osudovou lásku, pak to nakonec dopadne dobře, ať se děje cokoliv.Ale to, že se k osudu dítěte stavíte zodpovědně jako muž, vás dělá dobrým člověkem a určitě vám to v životě přinese dobré ovoce i tehdy, když nebude všechno takové, jak byste si vy sám přál. Čeká vás boj a já vám držím palce.