Komentáře k článku zpět na článek

helza 12. 1. 2019 | 09:55

@farah.farah: Cituji: "Abych ho nemusela potkávat, přešla jsem na jiné oddělení. Nejdříve za mnou chodil a telefonoval mi, ale po pár týdnech odjel na půlroční montáž do Afriky. Napsal mi mnoho dopisů. Vždy se loučil větou, že mě nade vše miluje a věří, že jednou budeme spolu." A chápu to stejně jako ty.A musel MILUŠI velice milovat, kdyby totiž "měl svou hrdost", která je dnes tak v módě, odjel by na montáž a už by se neozval. (Předpokládám, že vzhledem k pracovnímu zařazení montáž byla plánovaná a odmítnout ji nemohl). Co se týče MILUŠE, nejspíš ji ranil pocit, že její přítel před ní své nemanželské děti tají. Ale úplně ji nerozumím. Jasně, měla si o tom promluvit, normálně se zeptat, když ji to tak vadilo a ne po roce vztahu vpodstatě bez vysvětlení utéct. Ale co kdyby ty dvě nemanželské děti opravdu měl. To by mu neodpustila, že měl své tajemství? To bych brala, i když - copak není dost skvělých, férových a poctivých lidí, kteří se neradi svěřují se svým soukromím? Nebo, což se mi zdá mnohem horší, by ho zavrhla proto, že má dvě nemanželské děti, aniž by věděla proč s jejich matkou nežije? To rozhodně nesvědčí o nějaké velké lásce.

Adina 10. 1. 2019 | 22:41
farah.farah 10. 1. 2019 | 12:12

@Elynor: Já to tak z článku nechápu, chápu to tak že se s ním rozešla v podstatě ihned po tom co se dozvěděla pomluvu a nechala se přeřadit, aby se mu vyhýbala přičemž on ji několik následujících týdnů zkoušel uhnat k tomu aby si promluvili (tak že mi nepřijde že by on byl váhavý střelec)a ona ho vytrvale zazdívala. A pak teprve odjel do té Afriky odkud jí psal srdceryvné dopisy nad kterými ona plakala, ale ani to jí nezlomilo teprve s ní pohlo to, když ho uviděla po půl roce když se vráti, tehdy mu tedy zřejmě řekla o tom proč se rozešli a odkud to ví a na to konto ok okamžitě přivedl tu jedubábu a konfrontoval ji s tou její lží. Tak že to "nestlihli" vyřešit před jeho odjezdem podle mne bylo o tm že ona s ním vůbec nekomunikovala a neřela mu důvody a odkud to ví, zhrzená ublížená se od něj úplně odřízla a chudák chlap dle všeho vůbec netušil co se stalo.Ono na tom taky není co řešit - jediné co bylo potřeba bylo říct chlapovi co jsem se dozvděla a od koho a že proto končím ......chlapík byl na rozdíl od ní zjevně duchapřítomný a ihned ho napadlo tu ženskou konfrontovat, kdyby mu alespoň tyhle dvě informace řekla v těch týdnech před jeho odjezdem, tak na sebe nemuseli čekat půl roku

helza 9. 1. 2019 | 14:29
Rambíša 9. 1. 2019 | 12:24

Koukám,jak může někdo řešit co jsou např. 60. léta....Zkrátka od r. 1960 do 1969. Století se počítá jakoby napřed,čili r. 1367 je 14.století...Hodně lidi chybují taky v údajích,že někdo má na hřbetě už 80 (!!!!) křížků,spletou roky s křížky,kde 10 let je jeden! křížek,čili komu je osmdesát,tak má jen 8 křížků...X je římská desítka. No já osobně nesnáším rčení " v sedmdesátkách" ,což má znamenat " v sedmdesátých letech" - takhle jsme to vždycky říkali,ne jinak! Ale novináři nakecají nesmysly a vždy se toho někdo chytí a roznese to,jako klasický příklad: "dejte mi své iniciály" místo "nacionálie", název těhotné ženy nikdy nebyl obecně "těhulka" - úplně zvracím! a slovo "dospěláci" úplně smrdí ! Jako děti jsme vždy říkali jen "dospělí", případně "staří". No a používání citoslovce "wow" namísto obvyklého "jééé" ,o tom se už ani nebudu dále vypisovat.

helza 9. 1. 2019 | 09:01
helza 9. 1. 2019 | 09:00

@farah.farah: Odpovídala jsem už Matě, popletla jsem léta a desetiletí. Desetiletí je to první od nuly, druhé od jedničky, třetí od dvojky atd. Léta se podle zvyku označují jak píšeš.

Elynor 9. 1. 2019 | 08:06

Jinak z článku vyplývá, že ten chlap byl půl roku v Africe. Možná to nestihli vyřešit před jeho odjezdem, a tohle zrovna je věc, co se blbě řeší přes půl zeměkoule. Dá se pochopit jak to, že se ho nezeptala, tak i to, že on zůstal vytrvalý. Jestli jsou oba váhaví střelci a dlouze nad tím přemýšleli. Někdo by to třeba sfoukl během pár minut, ale jiný zase potřebuje několik dnů, no a to třeba tolik času neměli. Tak se to řešilo, až se vrátil.

Elynor 9. 1. 2019 | 08:01

No nevím, podle mě je možné zapřít děti spíš dnes, než tenkrát. Osobní informace jsou důvěrné, dneska máme to slavné GDPR, takže veřejnost by se měla dozvědět jen ty informace, které člověk sám dá všanc. Druhá věc je, že všeobecná drbárna byla vždycky. Čili referentce by v té době stačilo dojít do vedlejšího kanclu, kde byla mzdová účtárna, a tam by jí dámy jistě prozradily toto sladké tajemství, tedy jestli ten montér platí výživné na nějaká robátka, čili nic. A vykecaly by to i dneska, bez ohledu na nějaké GDPR, to si nedělám iluze. Šance utajit děti by byla dnes větší, kdyby ten člověk byl např. živnostník a žádná mzdovka by tudíž nic nevěděla. Nebo by byl zaměstnán ve firmě, která má externí účetní, takže se není kam jít zeptat.

Mata69 8. 1. 2019 | 21:33

@Karel: Naprosto s vámi souhlasím. Děti jen tak zapřít nemohl, Miluše je divná, že uvěřila drbům a aniž by se byť zeptala partnera, rovnou se s ním rozejde. To je fakt podivné chování.

Karel 8. 1. 2019 | 19:35

Já ten příběh nechápu. Když se ta paní Miluše dozvěděla od kolegyně Marty, že má prý František dvě jiné děti, proč se ho nezeptala, zda je to pravda? To jako víc jak půl roku trucovala nebo byla momentálně hluchoněmá? Mohla říct: ,, Hele Franto, ty máš děti s jinou?" On by řekl, že ne. Ona by se rozčílila, že prý Marta to říkala a pravda by byla do minuty na světě.Jsem mladší ročník. To tenkrát mohl chlap děti tak snadno zapřít, že by ta paní Miluše nemohla mít jistotu, zda to je pravda nebo ne?

farah.farah 8. 1. 2019 | 18:31
farah.farah 8. 1. 2019 | 18:30

jinak pomíjím raději časovou osu (i když ten rychlý rozvod v 70 mne poněkud dráždí) ale přiznávám kladu si otázku proč totéž tedy zápletku s tím že ženská uvěřila pomluvě nemohl být zasazen do dnešní doby??................z článku mám dojem že se asi máme pohoršovat primárně nad tou mrchou pomlouvačnou. Ale mne teda daleko více šokovala reakce té paní ,,,,,,,,,,,,,,,,někdo jí řekne něco hnusného o jejím chlapovi co může a taky nemusí být pravda a ona mu ani neumožní to vysvětlit či říci svůj postoj k věci a rovnou ho zcela zazdí tak že chudák asi ani netušil, proč se s ním rozešla??? Protože hádám že kdyby to věděl, tak by to pomlouvačku přivedl na konfrontaci ihned a né až po půl roce. V tomto mi připadá jednání paní z článku neskutečně nědospělé. Jako chápu byla hodně mladá ale i tak - na rovinu mně tohle udělat chlap, že mne odřízne aniž by mi řekl proč a já bych se po půl roce dozvěděla že mne odkopl na základě toho že uvěřil falešné pomluvě, tak už by mne tedy ani nenapadlo za takovým materiálem znovu chodit - rozhodně by mi on a to co udělal vadil víc, než ta pomlouvačka...........základním kamenem vztahu krom lásky je vzájemná důvěra a schopnost komunikovat o problémech a tihle dva zjevně neměli ani jedno z toho. Tak že je zázrak, že po tom co se dali dokupy jim už nikde nic nezaskřípalo.........no snad je to znamení že se ze svých chyb poučili.

farah.farah 8. 1. 2019 | 18:20

@helza: ne ne, není to tak jak říkáš dvacátá léta jsou ta která začínají dvojkou a pro roky 1900-1909 se obvykle používá označení jako první roky století. Jak by si jinak říkala rokům 1990-1999 Stá léta?jinak pokud mi nevěříš tak zde odkaz na ústav jazyka českého :http://prirucka.ujc.cas.cz/...

helza 8. 1. 2019 | 17:28
helza 8. 1. 2019 | 17:24

@Mata69: Já si toho četla více, i toto. Ale odpoledne mi nějak došlo, že jsme se asi neučili o pojmu 20., 30., ... a 70. léta, ale o 1. 2., 3. ... a 7. desetiletí. Tam je to jako u století a tisíciletí. Prostě narodíš se a prvních deset let života je tvé první desetiletí, atd. Takže sedmé desetiletí dvacátého století začíná roku 1960 a roku 1970 začíná už 8. desetiletí. Což je myslím logické, ale pojem 10., 20. atd. léta je něco jiného. V té příručce taky psali: "Způsoby sdružování časových úseků do větších celků, další členění a jejich pojmenovávání mají své historické příčiny a překrývají se v nich dva principy: aritmetický a praktický." A já si myslím (nevím, pouze myslím), že dělit úseky na desetiletí, století a tisíciletí je aritmetický princip, dělení na léta je ten praktický.

Elynor 8. 1. 2019 | 16:48

Kdyby se 70. léta posunula zpět na roky 1961 - 1970, tak by se ta paní musela vdávat jako těhotná cca ve svých 10 letech. To by se tím ta časová osa fakt nevylepšila. Pokud je jí dnes 60 let, je tedy ročník narození 1959, plus alespoň 18 let, aby se mohla těhotná vdát, a máme rok 1977.

Mata69 8. 1. 2019 | 14:38

Hmmm, tak odkaz sem nějak normálně zkopírovat nejde. Než to odešlu, vypadá to dobře a tak jak má, ale jakmile odešlu příspěvek, přihodí se tam ten mračící smajlík a je to. To je asi nějaké opatření Dámy.

Mata69 8. 1. 2019 | 14:37
Mata69 8. 1. 2019 | 14:24

@helza: To je maglajz...s těmi stoletími a tisíciletími to bude tak, že je jakoby o jedno víc, protože vždy počíná prvním rokem a končí nulou. Takže 1. století bylo od roku 1 do roku 100, tudíž třeba proto 18. století je od roku 1701 do 1800, protože bylo osmnácté v pořadí. Aby to sedělo na ty číslovky v letopočtu (jakože aby 18. století mělo v letopočtu vždy 18XX), muselo by první století od roku 1 do roku 100 být nulté. No a to nebylo.
Co vás dříve učili (nebo - promiň - si to špatně pamatuješ a spletla sis to už tehdy všechno dohromady) těžko říci. Ale rozhodně 20. léta byla vždy léta 1920-1929, dvacátá proto, že desetiletí začíná dvojkou. Proto tedy i 70. léta nemohla snad nikdy být 1961-1970, anóbrž od 1970 do 1979.
Století jsem vysvětlila a stejně tak je to s tisíciletím - přestože naše letopočty začínají dvojkou, žijeme už 3. tisíciletí, jinak by muselo těch prvních tisíc let být nulté - což nebylo.
Je to hezky popsané zde http://prirucka.ujc.cas.cz/...

modrodolka 8. 1. 2019 | 13:49
helza 8. 1. 2019 | 13:42

Omlouvám se, je to docela mimo mísu, ale zaskočilo mě ono počítání let. U nás, nevím, zda v kraji, či v našem věku, ale dobře si pamatuju, jak nám to ve škole vtloukali do hlavy, že sedmdesátá léta jsou roky 1961 až rok 1970, protože už v roce 1969 začínáme 7. desetiletí. (pokud autorka počítá stejně, pak článek z časové osy tolik nevybočuje). Počítám to tak, jako století a tisíciletí. Tedy 20. století od roku 1900 do r. 1999 (nikoliv od roku 2000), 21. století od roku 2000 do roku 2099 (nikoliv od roku 2100). Stejně první tisíciletí od roku 0 do roku 999 a 2. tisíciletí od roku 1000 do roku 1999. Kdyby se to tak nepočítalo, pak roky 0 - 1000 by bylo nulté století.No a tak jsem se koukla na internet a zjistila, že dnes je zvykem počítat mezi sedmdesátá léta roky 1970 - 1979. Pravda je, že není tak matoucí. Ale z mnoha článků na toto téma mě nejvíce zaujal tento:
"Roky 1960 - 1969 jsou zvaná 60. léta
roky 1970 - 1979 jsou 70. léta
roky 1980 - 1989 jsou 80. léta
atd. analogicky nahoru i zpět dolůDoplňuji: Nyní prožíváme 20. léta 21. století." A já podotýkám, že byl napsán roku 2016 - a už dvacátá léta?

Elynor 8. 1. 2019 | 12:25

@Mata69: Jo, anketu... no tak to nevím, asi bych volila tu možnost, že nevím. Protože mi byly pomluvy vždycky dost jedno, málokdy jsem se namáhala vůbec drby poslouchat, natož řešit. A ono to dost lidí odradí, když to nemá tu odezvu, jakou čekali. Takže připouštím, že mi možná byly nějaké pomluvy vykládány, a buď nezaujaly, nebo to bylo moc průhledné, nebo jsem zrovna měla jiný starosti... fakt nevím.

Rambíša 8. 1. 2019 | 11:29

Tvůrkyně článku vymýšlí nějaké děje,k ruce si dá nějaký časopis typu "napsáno životem" a jede.Obměňuje příběh,aby náhodou nebyla nařčena z plagiátorství a přitom si nevšimne,jaké kiksy v ději zanechá...No,je známo,že lháři musí mít řádnou paměť,jinak jsou hned odhaleni. Zde v článku je paní vylíčena jako hodně prostoduchá. s Františkem leze hned do postele,to mu věří, a pak stačí výmysl osoby k zavržení pána téměř na věčné časy.Každý z mozkem by se nejprve informoval přímo u zdroje a nečekal by ,až čas přinese zcela náhodou čirou pravdu...No ,příště se dočkáme třeba něčeho aktuálnějšího,ale zde na stránce je nutno plodit cokoliv,jen aby se diskutovalo - a to se dost daří!

Mata69 8. 1. 2019 | 10:14
Mata69 8. 1. 2019 | 10:12

@Elynor: A nenaučí se to a nenaučí aby v příběhu alespoň trochu seděla časová osa, reálie dané doby a podobně.
Ale tak řešit se má asi podle dotazů pod článkem - jestli jsme někdy nalétli na falešnou pomluvu. Já nevím, bych musela být blázen asik, abych prakticky před svatbou opustila chlapa jen na základě tvrzení nějaký kolegyně. Jsem blázen, když mi přijde zcela samozřejmé, že v první řadě bych se na to rovnou zeptala nastávajícího? A kterému tvrzení bych dávala asi větší váhu... žvástům nějaký drbny?

Elynor 8. 1. 2019 | 08:50

V sedmdesátých letech... to je od 1970 do 1979. Máme rok 2019. Jestliže je té paní dnes 60 let, tak v roce 1970 jí bylo 11 let. Dejme tomu, že se vdala hned v 18 letech, a maturitu stihla jako těhotná. Ovšem v té době nebyla mateřská dovolená tři roky ani náhodou. A že by bez praxe hned dělala referentku? No, asi to možné je, přinejmenším se tentokrát do příběhu netahají krachující firmy a podobné záležitosti mimo tehdejší realitu. Nicméně - ta záležitost je dnes stará minimálně 40 let. Co se na tom má dneska řešit?

Mata69 8. 1. 2019 | 07:27

Tak to měla Miluše sakra kliku, že byl František tak vytrvalý. A nevím co si myslet o jejím rozumu...první manželství pominu, byla mladá, čekala první dítě a prostě s tím chlapem šlápla vedle. Ale s Františkem rok chodila, plánovali svatbu a ji fakt stačilo tvrzení kolegyně, že má někde dvě děti, aby se s ním rozešla? To s ním o tom nemohla mluvit zrovna, aby se dozvěděla jak to je? To fakt uvěřila spíš nějaké kolegyni, než partnerovi, kterého si chtěla vzít?

Přečtěte si také

Horoskopy

Neváhejte ani minutu a zamakejte na svých povinnostech. Do žil vám ke konci směny vjede do žil energie…

Nejčtenější články

Doporučujeme