Mirek je zoufalý; vyhrocené názorové rozdíly na uprchlickou krizi dovedly mladé manželství až k rozvodu.
1. Od ženy jsem si zcela vážně vyslechl, že jsem sobec a rasista.
Naštěstí nemáme děti, ani nějak hodnotný společný majetek, tak vše snad půjde rychle… Poslední rok našeho soužití jsem takříkajíc na prášky. Hádky, hádky a zase hádky! Kdo by si myslel, že se hádáme kvůli nevěře nebo názorům na rozdělení mužské a ženské role v rodině a podobným obvyklým věcem, je na omylu! Naše manželství se rozpadá, a zcela jistě rozpadne, kvůli názorům na uprchlickou krizi. Nikdy by mě to nenapadlo, ale já prostě nemohu žít s dámou, která vydává své peníze, energii a čas na pomoc někomu, koho já v určitém smyslu považuji za potencionální hrozbu pro svoje děti a vnoučata.
Nedávno zašlo vše tak daleko, že jsem si od ženy zcela vážně vyslechl, že jsem sobec a rasista. „Nemohu uvěřit tomu, že jsem si vzala někoho, kdo nemá srdce! Jak můžeš být tak necitlivý, tak krutý? Jak bys jednal na jejich místě ty? Co bys asi dělal, kdyby u nás zuřila válka, bál se o život a měl hlad? Už si to proboha přiznej, jsi prostě sobec a rasista!“ vyslechl jsem si od své kdysi milované ženy.
- Jak se vyvíjel Mirkův příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Každé zapnutí zpráv v televizi, každé otevření novin či internetu u nás spustilo hádku.
Od počátku prvních přistěhovaleckých vln, kdy se o problému začalo v některých médiích mluvit, jsem byl z důvodů, které už do tohoto povídání nepatří, zásadně proti způsobu přijímání běženců, jaký se nyní v Evropě praktikuje. Má žena však měla naprosto opačný názor, a jak celý problém eskaloval, tak se vyostřovaly i naše domácí rozepře. Každé zapnutí zpráv v televizi, každé otevření novin či internetu u nás spustilo ostrou diskuzi nebo dokonce hádku. Skřípalo to nejen doma, ale i mezi známými.
Skoro všichni naši společní přátelé mají stejný postoj jako já, a tak se má žena postupně ocitala se svými názory osamocená. Což ji podle mě stavělo do mučednické role a ještě víc v ní podporovalo její spasitelské tendence. Aby nám všem dokázala, jak vážně vše myslí, vydala se v létě se svými novými přáteli, které našla přes sociální sítě pomáhat na maďarské hranice. Odjela, aniž jsme se na tom dohodli, obětovala na to celou dovolenou, kterou bychom jinak strávili spolu. Doslova „kašlala“ na to, že se o ni její rodiče strašně bojí, že já s cestou nesouhlasím a nakonec nedbala ani na to, že si cestu neplánovaně o 2 dny prodloužila a vysloužila si tak velké problémy v práci. V pracovních problémech viděla pomstu její šéfové, která je prý stejný sobec a rasista jako já.
Pokračování 3 / 4
3. Řekla mi, že si není vůbec jistá, zda se mnou chce ještě dítě.
Vše nakonec došlo tak daleko, že jsme se po poměrně bouřlivé diskusi dohodli, že odkládáme plánované početí našeho prvního dítěte. Žena mi řekla, že si není vůbec jistá, zda se mnou chce ještě dítě. Na což jsem jí tehdy asi zbytečně ironicky odpověděl, že bych se stejně celé těhotenství modlil, abychom neměli holčičku, protože by od manželčiných kamarádů jistě za pár let dostala slušivou burku a stárnoucího ženicha. „Víš, co? Neskončíme to tedy rovnou? Mně jde o pomoc lidem, kteří to potřebují a tobě jen o vlastní pohodlíčko a bůček s knedlíkem.“ řekla tehdy manželka. To bylo moc! Sice jsme se pak na nějakou dobu usmířili, ale o dítěti jsme přestali mluvit.
Má náš vztah ještě vůbec nějakou perspektivu? Pro mě je na prvním místě bezpečí, zdraví a zajištění rodiny, pak se mohu starat o další věci. Jak se může s klidným svědomím starat o druhé, když nebudu brát ohled na své blízké? Ženě mé smýšlení přijde omezené a „nízké“, přitom jsem procestoval půl Asie a Afriky, a tak mi těžko může nadřazeně říkat, že jsem viděl rozdílné kultury jen v televizi.
Pokračování 4 / 4
4. Právnička mi řekla, že jsem její první uprchlický rozvod.
Nakonec vše došlo opravdu tak daleko, že jsem podal žádost o rozvod, musím říct, že vysvětlovat právničce důvody rozvodu nebylo vůbec lehké. Řekla mi, že jsem její první uprchlický rozvod, což asi nemyslela nijak zle, ale mě to dost znejistělo, a udělal jsem něco, co jsem do té doby nikdy neudělal. Svěřil jsem se s pochybnostmi tchánovi. Máme hodně přátelský vztah, ale opravdu do hloubky jsme si povídali jen jednou, a to ještě po pár pivech. No, na ty nakonec také došlo, a nejen na ně…
„Mirku, já vim, že holka blbne, a rád bych ti řek, že jí to přejde, ale to bych ti lhal. S mámou máme stejný názory jako ty, a jsme rádi, že jsme už staří a některejch věcí se nedožijem. Nebudu ti mít za zlý, když to s holkou skončíte. Taky bych z toho jančil,“ řekl mi tchán, objednal panáky a bylo vidět, že je mu z rozvodu hodně těžko. Ostatně stejně jako teď mně.
(Míra K., 33 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!