1. Vzal jsem si luxusní krásku, kterou mi každý záviděl
Když jsem Lenku kdysi pod vánočním stromečkem požádal o ruku a souhlasila, děkoval jsem osudu, že zrovna já mám to štěstí. Holka, co vypadala jak modelka z luxusních časopisů, se stane zrovna mou ženou. Splňovala všechna kritéria dokonalé slečny, protože přes svou krásu uměla velice dobře používat také mozek. V jejím případě totiž nikdy neplatilo to, co se o hezkých (a především blonďatých) holkách říká, a její inteligence byla minimálně tak přitažlivá jako kulatý pevný zadeček a dokonale tvarovaná prsa velikosti C.
V posteli to uměla pěkně rozbalit a někdy mě utahala tak, až jsem se naoko bránil dalšímu něžnému útoku rozvášněné dračice s tím, že si potřebuji aspoň na chvilku trochu odpočinout a nabrat nové síly.
Lenka byla úžasná nejenom jako milenka. Skvěle a ráda vařila, ráda sportovala a kdykoli se naskytla příležitost, šli jsme si společně zacvičit do nedalekého fitka nebo si zaběhat několikakilometrový okruh. Občas jsme si sportování okořenili i trochou venkovního sexu. Měli jsme svá odlehlá místa v lese, kde nás (většinou) nikdo nevyrušil. A takhle to fungovalo víc než 2 roky.
- Jak se vyvíjel Mirkův příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
2. Lenčina touha po dítěti vše změnila
Byli jsme šťastní a já měl pocit, že žiju v pohádce. V práci se skvěle dařilo, doma to báječně klapalo a pokaždé, když si některý z mých kamarádů postěžoval, jak to už po svatbě není ono, v duchu jsem děkoval za svou dokonalou manželku.
Jednoho dne přišla Lenka s tím, že by už ráda miminko. Já bych býval nic neměnil, ale chápal a respektoval jsem její potřebu. Lenka, která dosud užívala hormonální antikoncepci, ji po poradě s lékařem hned následující měsíc vysadila. Gynekolog nám doporučil ještě alespoň dvanáct týdnů počkat, aby se tělo po pilulkách trochu vzpamatovalo a vyčistilo. Tak jsme si zpočátku dávali pozor, abychom po stanovené době začali hezky naplno „vyrábět“ miminko.
Naoko se nic nezměnilo a my si dál společně užívali života. Jen, jak dny a týdny ubíhaly, začala být Lenka čím dál víc nesvá. Každý měsíc, když zklamaně zjistila, že opět neotěhotněla, padl na ni smutek ze ztracené naděje a já měl čím dál víc práce ji z toho smutnění dostat.
3. Milování se změnilo v hon za těhotenstvím
Postupem času se naše milování začalo nepříjemně měnit. Lenka si hlídala plodné dny a já chtě nechtě musel zafungovat. Všechno bylo předem naplánované a naše intimita postupně ztrácela své kouzlo. I samotný akt se smrsknul do několika málo minut a dokonce i poloha při tom byla jasně daná, protože si Lenka někde přečetla, která pozice je pro oplodnění nejvhodnější. Já se musel podřídit a připadal si jen jako nástroj využitý k „vyšším“ cílům.
Zhruba po roce marného snažení, jsme začali problém řešit s lékaři. Potupné vyšetření jsem absolvoval se zaťatými zuby a přeci jen trochu napjatě očekával výsledky. K mé velké úlevě bylo vše v naprostém pořádku a já podvědomě cítil, jaké zklamání to Lence přineslo. Dokument s výsledky mého měření totiž znamenal pro Lenku jednoznačný závěr: chyba je na její straně. Objednala se tedy ke svému gynekologovi, aby pak nastalo kolečko mnohých vyšetření a hledání příčiny našeho dosavadního neúspěchu na poli plození dětí.
4. Z nenaplněné touhy po dítěti se projedla k velikosti XXL
Po mnohých vyšetřeních nakonec lékaři došli ke zjištění, že vlastně vůbec nic nenašli. Lenčin stav byl po dalších skoro dvou letech označen jako „idiopatická sterilita“, tedy neplodnost, kdy se neprokázala žádná zjevná příčina. Lence jakoby se postupně bořil svět. Už během lítání po doktorech a honbě za důvodem, proč se stále nedaří otěhotnět, přibrala má manželka asi 8 kilo. ¨
Už tolik nesportovala a smutek občas zajídala čokoládou nebo sušenkami, nad kterými kdysi ohrnovala nos. Nic jsem neříkal, protože stále vypadala k světu, jen se trochu zakulatila.
Když ale po dalším roce a půl postupně přibrala víc než 15 kilo, začínal jsem mít výhrady. Z velikosti XS bylo najednou XL a z mé krásné ženy se stávala čím dál zanedbanější ženská. Lenka se o sebe úplně přestala starat, denně vysedávala na internetu a diskutovala s ostatními podobně „postiženými“ ženami.
Několikrát jsem se snažil s ní promluvit, dát naději, že nic není ztraceno. Jako by mě ale neposlouchala a pokračovala si po svém. Během následných let nabrala další ohyzdná kila a já se za svou manželku začal opravdu stydět.
Fyzicky mi byla odporná a já už se ani nepřemáhal s ní spát. Přátelé se zpočátku starali a tajně se mě ptali, co se s dříve tak krásnou Lenkou stalo, postupně ale ztráceli zájem a my se ženou jsme zůstali jako trosečníci na opuštěném ostrově.
Nedávno to bylo 10 let od svatby. Vzpomněl jsem si a přinesl domů kytici růží, které měla Lenka vždycky moc ráda. Pohlédla na mě nechápavě a s rukama mastnýma od právě dojedených vdolků si květiny s povzdechnutím vzala.
Mé manželství je v troskách a já bydlím s úplně cizí ošklivou ženskou, jejíž fyzická blízkost mne naplňuje odporem. Už se nesnažím s Lenkou mluvit a vážně uvažuji o rozvodu. Mám ale strach, že když to udělám, vezmu své manželce už tak mizerný kus nějaké mizivé jistoty a tím jediným, co jí zbyde, bude zase jenom jídlo.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!