Mirka si po roce vztahu všimla, že jejího přítele mnohem víc zajímá její třináctiletá dcera než ona sama. Přítel se dcery nikdy nevhodně nedotkl, ani ji verbálně neobtěžoval. Vše bylo platonické.
1. Jednoho dne do sebe prostě všechno zapadlo a já pochopila…
Jsem víc než 13 let svobodná matka. Otec dcerky mě opustil v době, kdy jsem byla těhotná. Potrat jsem rezolutně odmítla a s těžkým srdcem jsem se rozhodla pro nelehký život svobodné matky. Naštěstí mám skvělé rodiče i sestru, kteří mi moc pomáhají. Během oněch 13 let jsem měla dvě vážnější známosti. Zatímco první skončila tak nějak v poklidu, po vzájemné dohodě, druhá známost skončila katastrofálně. Rozchod mě stál mnoho sil, nervů a částečně i zdraví.
Jednoho dne do sebe prostě všechno zapadlo a já pochopila, můj přítel, se kterým jsem s dcerou už částečně bydlela, nemiluje mě, ale mojí dceru! Byl to naprostý šok. To, co jsem pak našla v jeho počítači, bylo jasným důkazem, že ho má dcera doslova fascinuje a soužití se mnou je pravděpodobně jen záminkou k tomu, aby jí byl blíž. Vše do sebe najednou zapadlo! Jeho neskutečná obětavost, štědrost a péče, se kterou nevlastní dceři věnoval, touha po společném bydlení, jeho starostlivost, kdy chodil dceři naproti, když šla později z kroužku a já byla ještě v práci! Tehdy jsem byla ještě naprosto blažená, že mám tak skvělého a starostlivého přítele, který dceru přijal za svou. Byla jsem naprosto naivní!
Jak se vyvíjel Mirčin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Bylo lehké se do něj zamilovat.
S přítelem jsme se seznámili v létě na koupališti. Dal si deku vedle nás, a když jsem ho poprosila, zda by nám nepohlídal věci, když jsme šli s dcerou ke kiosku pro zmrzlinu, choval se jako uhlazený džentlmen. Dcera se tomu chichotala a cestou mi šeptala: „Mami, to je jasný, ten po tobě jede!“. Kupodivu se zdálo, že má pravdu. Onen muž byl nevtíravě příjemný, a když dceři přišla kamarádka a holky řádily ve vodě, moc příjemně jsme si popovídali. Sympatický džentlmen mi dokonce donesl ledovou kávu, prý když mě na ni nemůže pozvat (neměl by kdo hlídat deku). Domů jsme s dcerou odcházely s jeho vizitkou a číslem. Na druhé straně kartičky bylo napsáno: „Když budete mít chuť na kávu, zavolejte! Uděláte mi tím velkou radost!“
Zavolala jsem už druhý den, onen muž se mi líbil a dceři byl moc sympatický, i to bylo pro mne moc důležité. Z kávy se vyklubala večeře, později kino, divadla, koncerty, procházky, výlety, bazény, sauna a samozřejmě také postel. Přítel byl milý a pozorný, bylo snadné se do něj zamilovat. Na muže byl i nezvykle citlivý, zajímalo ho, jak se cítím, co prožívám, velmi často se ptal i na dceru na její problémy i radosti, což jsem u mužů neznala a moc jsem to oceňovala. Také mě často přemlouval, ať vezmu dceru s sebou do divadla nebo na výlet, prý je s námi oběma velká legrace a dceru ostatně prý vždy chtěl. Co jsem si mohla přát víc?!
Pokračování 3 / 4
3. „Projela“ jsem mu počítač – fotky, maily, facebook.
Na určité náznaky přítelovy náklonnosti k dcerce mě upozornila má kamarádka. Byli jsme společně s jejím mužem a dětmi v létě na víkend na kolech. „Mirko, nezdá se ti, že ten tvůj chlap na Kláru zírá, jak na svatý obrázek? Jak může, tak jí stojí za zády a vůbec se k ní chová jak k bohyni. Mně se to nějak nelíbí!“ řekla mi večer u vína. Kamarádce důvěřuji, je jako má sestra a byla mi vždy oporou. Je typem ženy, který nestřílí názory od boku, zvlášť takto závažné. A tak jsem se na přítele a jeho vztah k dceři zaměřila.
A opravdu! Najednou jsem i přes svou zamilovanost uviděla pohledy, které jen tak s něčím nezaměníte, viděla jsem, jak stále vyhledává dcery blízkost, jak ji zbožně obletuje. Bylo mi šíleně, hrdlo jsem měla stažené a nevěděla, co mám dělat. Je to opravdu pravda? Stále jsem pochybovala.
Přítel stále tlačil na společné bydlení, zatím s námi totiž bydlel jen od čtvrtka do neděle. Dceru často doučoval matiku a jazyky, a jelikož jsem chodila domů později, tak jí i vařil, mnohdy spolu sami večeřeli. Když koupil květinu mě, koupil i dcerce, stejně to vlastně bylo i s dárky. Dceru jsem samozřejmě vyzpovídala, což mě stálo hodně taktizování, kličkování a „fíglů“ – nechtěla jsem se ptát přímo, co kdybych se mýlila, byl by hrozný trapas a průšvih. Naštěstí se nezdálo, že by se jí přítel nějak nevhodně dotýkal či s ní nemístně mluvil. Pod tlakem nejistoty jsem se rozhodla k ne úplně čestné věci. „Projela“ jsem mu počítač – fotky, maily, facebook.
Pokračování 4 / 4
4. Někdy pochybuji o tom, zda jsem si to celé vlastně nevymyslela.
Dcera byla všude! Speciální složka byla napěchovaná jejími fotkami z jeho mobilu, mnohdy jsem ani neměla ponětí o tom, že ji fotí. Žádná fotka ale nebyla nahá nebo ve spodním prádle. Pak jsem našla básničky a rozepsané dopisy, které ale nikdy neodeslal. Ano, on jí psal básně!
Vše ale vyznívalo tak, že jí své tajemství nemůže říct – veršíčky byly plné lásky a zoufalství, že nikdy nebude jeho, že je k němu osud krutý apod. Nikde ani zmínka o mne. Vše jsem vyklopila kamarádce, ta mi dohodila dětskou psycholožku, která měla z dcerky nějak taktně vytáhnout, zda se neděje něco nevhodného. Dcera byla u psycholožky asi třikrát a nic se neprokázalo. Psycholožka mi doporučila o všem s přítelem otevřeně promluvit a vztah ukončit.
„Vím o všem! Vím o tvém vztahu k dceři, vím o fotkách, o básničkách – takže to ukončíme a už nikdy se neuvidíme. Od mé dcery se budeš držet daleko, jinak vše budeme řešit jinak. Chápeš vůbec, jak moc si mi ublížil?“ řekla jsem mu. Přítel se sesypal: „Mirečko, ale já vás miluji, já tě miluji! Nemůžu bez vás žít! To je nějaké strašné nedorozumění! Nikdy jsem se jí nevhodně nedotkl, věř mi, prosím!“ Když sebelítost nepomohla, začal být hysterický, prý jsem paranoidní, kdo mi co nakukal apod. A tak jsem nyní zase sama. Jsem smutná a zoufalá. Někdy dokonce pochybuji o tom, zda jsem si to celé vlastně nevymyslela.