MIRKA (47): Přítel měl seznamovací scénář, byla jsem jen jednou z dalších obětí | Foto: iStock

Foto: iStock

MIRKA (47): Přítel měl seznamovací scénář, byla jsem jen jednou z dalších obětí

Mirce se její seznámení s novým partnerem zdálo naprosto náhodné a roztomilé, jako ve filmu. To ještě netušila, že na rozdíl od ní jel její přítel podle naučeného scénáře, který předtím použil na řadu jiných žen. Teď neví, jak situaci řešit.

S Alexem chodím (tedy chodila jsem) zhruba devět týdnů. Vše se vyvíjelo velmi příjemně a slibně a já měla pocit, že jsem konečně narazila na toho pravého.

Alex byl sympaťák s vyřešenou minulostí, vtipný, akční a pozorný. A pěkné chvilky jsem po jeho boku zažívala nejen při procházkách a v divadle, ale i v intimních okamžicích. V této oblasti jsem s Alexem lehce posunula své hranice a nechala se svést už na prvním rande, což se mi nikdy předtím nestalo.

S přítelem jsem se seznámila docela obyčejně. V dnešní virtuální době by se dalo říct, že postaru. Seznámili jsme se v supermarketu při nakupování. Dvakrát jsme se během nákupu srazili košíky. Alex se při srážce nemračil, ale naopak mile smál, vtipkoval a gentlemansky se omlouval. Bylo to osvěžující a příjemné, neboť když do mě v obchodu někdo vrazí, tak se zpravidla tváří jako vrah a občas se i jako vrah chová – agresivně, neurvale a zle.

Když jsem pak stála ve frontě u pokladny, stoupl si hned za mě. Prohodili jsme pár slov, a pak mi onen sympaťák nesměle řekl: „Je mi to trochu trapné, ale neměla byste chuť se srazit ještě potřetí? Jste taková milá a usměvavá, to se v téhle době už moc nevidí. Co třeba zajít na chvíli na kávu? Vedle obchodu je moc příjemná kavárna.“

Nabídku jsem přijala. Vypadal spořádaně a jeho slova mi samozřejmě zalichotila. Vše se zdálo naprosto spontánní, trochu jako z nějakého romantického filmu. V kavárně jsme si velmi příjemně popovídali, začali si tykat a také se domluvili na prvním „rande“ – na společné návštěvě kina. Chtěli jsme vidět stejný film, který měl ten týden premiéru.

Oba jsme byli rozvedení, oba jsme měli velké a samostatné děti. Z kina jsme šli ještě do vinárny a odtud k němu domů… Ale nepřespala jsem, i když se mi moc chtělo.

Druhý den jsem totiž musela kvůli služební cestě vstávat brzy, a také by mi to bylo trapné před dětmi. Holky věděly, že mám první rande. Daly by mi to pěkně „sežrat“, úplně jsem slyšela ty výchovné věty, které občas opakuji jim. Domů jsem šla jako ve snách, jako bych byla herečkou v nějakém pořádně zamilovaném filmu.

Uběhlo pár týdnů a já se ve vztahu k Alexovi začala více a více otvírat a uvolňovat. Bylo mi s ním dobře. S dětmi, rodiči ani přáteli partnera jsme ale jeden druhého ještě neseznámili. Přišlo mi, že zvlášť přítel se do toho příliš nehrne. Ale ani já jsem nijak netlačila na pilu. Jak dobře jsem udělala!

Na jednom koncertu již lehce vyhasínajících rockových legend, kam jsme spolu z nostalgie šli, jsme potkali tři Alexovy kamarády. Přítel se na koncertě „pěkně rozjel“ a trochu to přehnal s alkoholem.

Po koncertě jsme totiž s jeho kamarády ještě zašli do jednoho klubu, kde pánové zamlada „pařili“. Já moc pít nemohla, dobrala jsem antibiotika a chtěla být ještě chvíli opatrná. Dala jsem si jen jednu skleničku vína.

Přítel tehdy ztratil zábrany a já si po dotazu jednoho z pánů, kde stále ty pěkné ženské bere, vyslechla, jak na to přítel jde. Prý stačí v obchodě do nějaké pěkné paničky párkrát drcnout košíkem a být milý a vtipný. Předtím je ale potřeba zkouknout obsah košíku – prý je podle toho schopný na devadesát procent poznat, zda jeho majitelka nakupuje jen pro sebe a děti, nebo i pro partnera.

Samozřejmě jsem na přítele vytřeštila oči a zeptala se, jestli to myslí vážně. Pochopitelně že začal opilecky blábolit cosi o tom, že já jsem speciální případ, že se do mě šíleně zamiloval a že jsem byla už v tom obchodě úplně jiná než všechny ostatní.

Už týden Alexovi neodpovídám na zprávy, neberu telefony a jednou, když na mě čekal u práce a já ho viděla z okna, jsem mu utekla.

Nyní přemýšlím, zda dělám dobře, ale představa, že to takto přítel zkoušel třeba i na desítky žen, je naprosto odporná! Že udělal „drc, drc“, prohodil naučené řečičky, které jistě časem vylepšoval, a pak šup do postele! Jsem zraněná a zklamaná, ale také trochu nejistá, zda se třeba opravdu nemohl zamilovat. Několik týdnů nám to klapalo moc dobře...

Doporučujeme

Články odjinud