Elynor: a tak to má být, když už ti dva zjistí, že spolu dál žít nemohou, je velice dobré, když se domluví jako lidé a proběhne to v klidu. Bohužel tato varianta moc častá není.
Dasa52: inteligentní lidi se možná ani neberou :- D
Mata69: ano, mám-li být úplně přesná, vzdali jsme se oba práva na odvolání. Všechno bylo předem sepsáno a připraveno právním zástupcem, abychom u soudu nezdržovali sebe ani soud zbytečným probíráním detailů. Takže nebyl žádný důvod nechávat si čas na odvolání. Ani jeden jsme nestáli o prodlužování procedury, a já osobně velmi oceňuji, že rozvod byl rychlejší než svatba :-))
Elynor: já nemyslela rozvod samotný, ten jsme měli taky dohodou za 15 minut, ale myslím to kolem nebo spíš před tím rozvodem. po rozvodu už jsme šli spolu na oběd :-D taky jsem se rozvedli jako dva inteligentní lidi (říkám JAKO, protože inteligentní lidi se asi nerozvádějí) :-D
Elynor: "tak to sfoukla během 5 minut a rovnou tam dala i nabytí právní moci, nečekala těch 15 dnů, jak se to obvykle dělá." Tohle nemůže soudkyně (ani soudce samozřejmě) udělat jen na základě toho, že jste se tak báječně dohodli. Museli jste se na místě vzdát práva na odvolání proti rozsudku. Nebyl to neobvyklý úkon, dělá se to tak, když se oba práva na odvolání vzdají.
Dasa52: tak já se hlásím - my se s chotěm rozvedli úplně v klidu :-) a to tři dny před dnem, kdy bychom oslavili 20. výročí svatby. Manžel mi přinesl k soudu puget růží, a pak jsme šli do restaurace na oběd, že aby se to oslavilo. Myslím to výročí, ne ten rozvod. Soudkyně to trošku nechápala, ale protože jsme oba svorně prohlašovali, že se fakt rozvést chceme, nežijeme ve společné domácnosti, na všem jsme domluvení, nemáme žádný problém, a od ní chceme jen to razítko na rozsudek, tak to sfoukla během 5 minut a rovnou tam dala i nabytí právní moci, nečekala těch 15 dnů, jak se to obvykle dělá. Zpětně mě to mrzí, neměla jsem se rozvádět, ale tenkrát jsem se mínila znovu vdát, a to bez rozvodu jaksi nelze :-)) Bohužel k té druhé svatbě pak nedošlo, an dotyčný pán zemřel při dopravní nehodě, jenže kdo to mohl vědět... tak jsem holt rozvedená. Exmanžel se taky znovu neoženil, byť žije dlouhodobě s velmi příjemnou a sympatickou paní, kterou mu upřímně přeju. No a i moje kamarádka se rozváděla v klidu, k tomu ovšem významně přispělo, že její manžel odjel do USA a zůstal tam. A nechtěl se už vrátit. Chtěl, aby ona s dětmi jela za ním, to zas ona odmítla, a protože takové soužití přes oceán nemá valný smysl, po čase se rozvedla. Což teda bylo dost složité, protože úřady takový rozvod na dálku v té době ještě pořádně neuměly zařídit. Strašné papírování kolem, ale zdařilo se.
Dasa52: ano, já to mám nastavené úplně stejně jako vy - prostě v jednom daném okamžiku můžu milovat jen jednoho muže. A pokud ho přestanu milovat, pak to na mě rozhodně pozná :-) Já dokonce moc ani nechápu takový ten přístup, kdy někdo nespokojenost ve vztahu řeší tím, že si najde milenku/milence, ale ve vztahu dál setrvává. Prostě to nechápu, já jsem nespokojenost ve vztahu vždycky vyřešila rozchodem (pokud to nešlo nijak změnit) a pak jsem byla teprve připravená na nový vztah. Neumím si sama představit, že bych se plácala ve vztahu ke dvěma mužům, z postele jednoho "přeskočila" do postele druhého a v duchu si přemýšlela, který to teda bude, kterého mám chtít víc. No...každý jsme nějaký :-)
Zebruška: neznám nikoho, kdo by prožíval rozvod v klidu (dokonce ani v případě, že to nebylo k žití). chápu, co píšete a asi to možné je. mně to přijde divné - ale jak říkáte, do hlavy druhému nevidíme, třeba to má váš ex nastaveno jinak. já můžu milovat jen jednoho chlapa (tedy nemyslím postupně :-)) a určitě by na mě poznal, kdybych mu byla nevěrná, protože to bych musela milovat někoho jiného - snad mě chápete, jak to myslím :-) když měl můj ex milenku, věděla jsem o tom, ale nechtěla jsem to řešit, protože jsem se nechtěla rozvést, nechtěla jsem to řešit. nevidím v tom až tak velký rozdíl - obě jsme evidentně zažily totéž, jen já jsem se v tom plácala trochu déle o okamžiku, kdy jsem se to dozvěděla do rozvodu. možná jste v tom byla spíš ve výhodě :-D dnes s odstupem času jsem ráda, protože už x let mám chlapa, jakého jsem vždycky chtěla a neměla, takže bych mu vlastně měla poděkovat, že si tu milenku našel a ten vztah, který už nestál za nic, skončil :-D
Dasa52: když jsem se tenkrát na to muže ptala, jak je to možné, že se mohl ke mně chovat stále jako milující manžel a přitom k tomu mít (a milovat) jinou ženu, tak řekl, že to není o tom, že by mě neměl už rád, že vlastně nás má rád asi obě (evidentně mu i dlouhou dobu vyhovovalo mít dvě ženy a nic nehrotit), ale že teď si myslí, že by s tou druhou mohl zažít ještě jiný život a že by mu to víc vyhovovalo. No jak říkám, pro mě šok na entou, já žila v přesvědčení, že si člověk hledá jiného partnera, když s tím předchozím není spokojený, a že k tomu vede jakási cesta, kdy se ti dva vzájemně odcizí, nerozumí si, třeba se hádají, nepodnikají spolu už nic dohromady, přestanou mít sex a podobně. Ale mít vpodstatě dva paralelní vztahy, je pro mě nepředstavitelná věc.
Dasa52: ne, ne, já jsem přece nepsala nic o nefunkčním vztahu, nic o tom, že bychom neměli sex a neříkali si pěkné věci atd. Psala jsem, že se ke mně choval pořád stejně jako dříve. Čiliže normálně jsme spolu měli sex, dokonce mi i říkal, že mě má rád, podnikali jsme společně věci, jezdili na společné dovolené, dávali si vzájemně dárky... zkrátka normální partnerský život. Proto mě ani nenapadlo, že by mohl mít milenku, nebyly žádné náznaky toho, že by jeho city ke mně ochladly nebo nebyl spokojený. Proč to tak dělal, to vám nevysvětlím, sama jsem to úplně nepochopila. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak tomu taky nebudu věřit. Já jsem ten rozchod tenkrát nezvládala úplně dobře, právě proto, že to byl pro mě takový šok, zničehonic, bez náznaků předem.Abych se s tím srovnala, tak jsem vyhledala pomoc psychologa (který mi mimochodem dost pomohl se přes to přenést a naučil mě to, co jsem tu psala v reakci na článek - dokázat se dívat na svět a budoucnost pozitivně i ve chvíli, kdy se člověk necítí úplně nejlíp) a dozvěděla jsem se, že to není nic tak neobvyklého, jak se mi mohlo zdát. Prý podobné případy nejsou vůbec výjimečné. Takže teď věřím každé, která řekne, že o milence svého muže neměla tušení.
bruttt: máte pravdu v tom, že žena může mít větší příjem než muž, já to tak třeba mám, ale přes to jsme se po rozvodu dělili na půl - nevím, co se vám na tom nezdá. a jinak máte pravdu - já už bych se také nevdávala, ale ne z ekonomických důvodů. vyhovuje mi to tak, jak to je, s přítelem je nám fajn a není důvod na tom nic měnit. pokud člověk nemá děti, což my už mít určitě nebudeme, tak nevidím ke svatbě žádný důvod. není to žádné vyhýbání zodpovědnosti, pomáháme si navzájem stejně, jako bychom byli manželé. jediný rozdíl je v tom, že to děláme, protože chceme a ne proto, že musíme. až nám spolu nebude dobře, tak půjdeme každý svou cestou a nebudeme to muset zdůvodňovat nějaké pipině v taláru.
Zebruška: pokud myslíte "normálně", že se choval tak, že se vás nedotýkal, neříkal vám, že vás má rád, nedělal věci, které se dělají jen abyste potěšili toho druhého, neměli jste spolu sex, tak vám to věřím. v nefunkčním vztahu se opravdu nepozná, že muž má milenku :-) jenže když vztah normálně funguje, tak si chlap nenajde milenku - to je fakt. rozhodně nechápu, na co byla pyšná, když měla tak nefunkční vztah, že ani nepoznala, že on miluje někoho jiného.
farah.farah: Tak každý má nějaký svůj názor ,že.
bruttt: Není zač .
A ještě k tématu článku - nemůžu než souhlasit s tím, co tu dotyčné paní z článku napsaly Elynor a farah.farah. Někdy se opravdu stane, že se ve vztahu dva lidé začnou míjet. Někdo si o druhém něco myslí a má pocit, že ho zná, ale pak se ukáže, že to byly jen jeho představy o druhém, které si na základě něčeho vytvořil, ale ve skutečnosti to tak není. A nemusí to ale nutně znamenat něco špatného. Když vyjdu ze své zkušenosti, tak když jsme tenkrát po prozrazení nevěry rozebírali svůj vztah, docela mě překvapilo, že muž nebyl spokojený s některými věcmi mezi námi, o kterých jsem si já myslela, že je oba vnímáme pozitivně, ale vlastně jen na základě toho, že mně se to tak líbilo a on se proti tomu nevyjádřil (on nedokázal vysvětlit, proč třeba neřekl rovnou, že to a to chce jinak, a já jsem si zase uvědomila, že jsem se ho na názor na tu konkrétní záležitost nezeptala a jeho souhlas jsem dedukovala jen z toho, že se jasně neohradil). Takže opravdu někdy dojde mezi partnery k jakémusi komunikačnímu šumu. Doporučuju paní Mirce nepřemýšlet nad tím, co by kdyby, a neupínat se k tomu, že se manžel "vzpamatuje" a vrátí k ní. Někdy to tak má být, že se cesty dvou lidí rozejdou, ale neznamená to, že ta samostatná cesta by měla být něco horšího nebo méněcenného. Smutek z rozchodu je pochopitelný a je dobře si jím projít, ale nerezignovat na další život. Vyjít z toho, co je v něm i nadále pozitivní a hezké - děti, kamarádi, práce, koníčky? Jistě je něco, z čeho se člověk může těšit i jako single a spíš na to se teď zaměřovat. Důležité je oprostit se od myšlenek na to, jak chci, aby neodcházel - on už se rozhodl a je zbytečné utápět se v lítostivosti. Myslet na to, že je prima, že jsem prožila kus pěkného života s někým, koho jsem měla ráda a s kým se mi to líbilo, a že teď mě čeká zase něco nového a že změna může být někdy fajn. Manžel nabízí v rámci vyrovnání byt, takže paní nebude mít na žádný pád starosti s bydlením (což je pro mnoho lidí po rozvodu nepříjemný problém), práci má, s dcerami má hezký vztah a kdo ví, jestli v budoucnu nepotká dalšího partnera, se kterým jí bude ještě líp? Pozitivní myšlení pomáhá, i když je to někdy těžké. Nejhorší pak za mě je vzájemné obviňování se z kdečeho, vyvolávání hádek, dělání si naschválů.... To strašně otravuje život a nikdy z toho nic dobrého nevzejde. Škoda času.
bruttt: to se neomlouvejte, já neměla v úmyslu vás urazit. Koneckonců sám děláte závěry, aniž byste o mě cokoliv věděl. No a ty další vaše hlášky a vysvětlení nižší mzdy žen už ani komentovat nechci. Myslím, že je další debata zbytečná.
bruttt: to vy jste sem přispěl s osobním příběhem, pokud neustojíte že někdo toto okomentuje, možná by bylo moudřejší příště do diskuse nepsat své životní story. já vás nesnižuji, pouze píšu to co mi to co jste napsal evokuje. Stejně jako vám to co napsaly dámy předenou evokuje že jim jde jen o peníze a měl jste tu potřebu to zde napsat. Nevidím v tom nijak zásadní rozdíl. konec konců, to že máte špatnou zkušenost z minula, která vedla k vašemu dnešnímu postoji jsem z vás nijak nepáčila, řekl jste mi to sám. Proč by tedy mělo být nelegitimní napsat co si o tom myslím ši co mne k tomu napadá?
ruzickaa: možná byste si měla všimnout že to jsem nebyla já kdo tu začal ukazovat prstem na diskutující ženy a mluvit o nich s despektem aniž by je jakkoli znal.;)
ruzickaa: děkuju
Mata69: prominte, ale to, že byste ně nechtěla, mě neuráží - ani já bych Vás nechtěl - že mě, kterého neznáte a nevíte, ýe jakmile přijdu domů vařím atd...tak na mě hážete vinnu za to, že ženy mají nižší plat než muži ?? asi z nějakého důvodu ne ?..kdyby zastaly stejnou práci jako muži...za méně peněz, tak by zamestnavatel jistě za,ěstnával jen ženy...nemám rád feministky a ty, co se rády přiživí na práci druhých :-D
Dasa52: já se jí nedivím, že za pů roku nepoznala, že má partner milenku (zvlášť když po tu dobu pečovali/a o jeho nemocného otce, kdy by ji ani omylem nenapadlo, že má v tak těžké době vůbec náladu budovat nový vztah) - já jsem byla kdysi v podobné situaci a dokonce celý rok jsem nepoznala, že muž má v práci milenku, dokud mi to neřekl. Doma se totiž jeho chování ke mně nijak nezměnilo a že je hodně pryč? Inu, když mě napadlo se zeptat, tak argumentoval přesně tím, co popisuje brutt - hol tráví hodně času v práci, buduje kariéru, šplhá po žebříčku (a to přece stojí spoustu času, když nechce profesně zakrnět a nechat se přeskakovat jinými), vydělává spoustu peněz a dobře zabezpečuje domácnost... A já mu to věřila, protože opravdu byl ctižádostivý a říkala jsem si, že to tak má spousta mužů, že chce profesně vyniknout a mít dobré postavení a jsou ochotní tomu leccos obětovat, a nechtěla jsem na něj naléhat, aby trávil doma víc času, abych mu nekazila jeho profesní sny. Takže stát se to může, že svého muže nepodezříváte, ani když ze zpětného pohledu by k tomu byl důvod, a nemusí to být tím, že na něj kašlete a nezajímáte se o něj. Jen si prostě některé věci vysvětlíte jinak, třeba mu i chcete dopřát dost volného času (a je jedno, jestli ho on využívá na rozvoj kariéry nebo na koníčky) a stane se.
bruttt: v podstatě s vámi souhlasím, většině žen je i jedno, koho si vezmou, hlavně že je vdaná a pak začnou chlapa předělávat k obrazu svému. ale nezapomínejte na jednu věc - ve funkčním vztahu pomáhá jeden druhému dělat kariéru, třeba tím, že se věnuje domácnosti, vaření a řešení běžných problémů, na které "karierista" nemá čas. vytváří prostě podmínky, bez kterých byste vybudoval kulové s přehazovačkou. kromě toho se žena minimálně 5 let stará o děti (měli 2 dcery), a nemůže tedy budovat svou kariéru (pokud se na děti nevykašle a nepořídí si chůvu). takže platí to, co je dané zákonem - veškerý majetek nabytý v manželství, se dělí napůl, protože se má za to, že OBA udělali vše, co bylo potřeba pro jeho získání. pokud neměli předmanželskou smlouvu (což asi před 30 lety neměli), tak se prostě budou dělit napůl. otázka je, jestli byt po otci nemá stejnou hodnotu, jako polovina domu - to už bychom museli znát podrobnosti. může mít klidně hodnotu i vyšší, pokud je velký, je ve městě a dům někde na vesnici (např.).
bohužel, mám pocit, že se paní o manžela a jeho "pohodu" taky moc nestarala, když nepoznala za půl roku, že má vedlejšák. změna chování, víkendy trávené mimo domov atd. to není nic? jinak změna partnera v tomto věku je víc než obvyklá a jediné, co je pro ní na tom špatně je, že si někoho našel on a ne ona. jinak je prostě nejvyšší čas začít druhou polovinu života a starat se víc o sebe, než o ostatní. pro mě byl rozvod příležitost, kterou jsem využila do mrtě. ne že bych nebyla překvapená, vystresovaná a zklamaná z toho, že mě ex hodil přes palubu, ale když jsem se oklepala, začaly se dít věci :-D
farah.farah: , Mata69:, brutt: ,Já teda jen nechápu proč se zde pouštíte do někoho když ho vůbec neznáte?????Je každýho věc jestli se chce oženit či vdát nechápu co je komu do toho když to tak někomu vyhovuje tak je to snad jeho věc nemyslíte??????????????
bruttt: já se divím, že si vás chce vaše přítelkyně vzít. Člověka, který se tak hrozně bojí odpovědnosti, bych za partnera nechtěla...člověka, který žije ve strachu z toho, co když ho jeho partnerka oškube. Vy jí vůbec nedůvěřujete, proč s ní vlastně tedy žijete?
bruttt: ale já předpokládám, že i ta manželka vydělává, chodí do práce, roste na kariérním žebříčku, tráví tam hodně času. Jo, že nemá stejnou výplatu jako vy? A kdo za to může, že jsou ženy na stejné pozici hodnoceny hůře než muž? Ona? A co když přijdou děti, ona je doma, na mateřské, stará se o děti - tudíž její příjem zdaleka nedosahuje vašeho, je zastavený její kariérní růst, po mateřské jí ledaskde nechtějí zaměstnat. Nebo pracuje na zkrácenou dobu, pochopitelně za velmi nízkou mzdu, aby mohla vyzvedávat děti ze školky, ze školy, starat se o domácnost - aby vy jste mohl pracovat, růst...Je to její problém? Nejedná se snad o společnou domácnost a společné děti? A když si pak pan manžel najde novější "model", má být žena bita na tom, že obětovala svoji kariéru rodině a její příjmy nejsou zdaleka takové jako manžela? Já fakt nemám na mysli typy žen, které jsou líné, nechávají se jen tak vydržovat a nebo něco podobného. Mám na mysli soužití dvou dospělých lidí, kteří z nějakých a často hlavně citových důvodů chtějí být spolu, chtějí spolu sdílet své životy, mít děti, a kteří se na tom každý svým dílem podílí. A i když vás to nezajímá - já se nevdávala proto, abych měla po svatbě ze všeho půlku. To je váš divný pohled na svět, na soužití dvou lidí. Zkuste si jen představit tu skutečnost, že spolu dva lidé spojí životy - tudíž převezmou odpovědnost jeden za druhého - protože to tak prostě cítí, chtějí to a společně vychovávají děti, společně budují svůj společný majetek s tím, že každý svým dílem na to příspívá. Někdo více penězi, někdo více svojí prací. A nežijí s myšlenkou, že jednou někdy snad, by mohl jeden druhého chtít oškubat.
Mata69: ano, na to - co koupím během manželství má poloviční nárok - tedy, já chodím do práce, kde trávím hodně času, rostu po karierním žebříčku dlouho a snažím se, abych vydělal peníze. - proč bych měl přijít o polovičku toho, na co jsem našetřil...co jsem koupil...?jí něco proletí pod nosem, podá žádost o rozvod, zamiluje se do někoho jiného... a mě zbyde třebas i zničené zdraví, dluhy a polovina toho, co jsem během manželství koupil - a to je, prominte mi, ale to je prostě na hlavu.když bude se mnou - at užívá všeho - co pořídím...ale jestli se rozhodne odejít - prosím...nevím jak to máte vy - ale vlastně mě to ani nezajímá...vám stačí, že po svatbě budete mít ze všeho půlku :-Da chlap bude klidně zničenej...
Jinak souhlasím vesměs s tím, že ono manželství asi nebylo tak šťastné jak se paní domnívala. A hlavně, poslední roky se nejspíš především starala o tchána. Což není žádná legrace. Sama píše, že manžela dokonce sama nabádala, aby "šel někam vypnout". Jestlipak mohla i ona jít někam vypnout? No, vypadá to, že spolu asi posledních x-let nemluvili o tom, jak se kdo z nich cítí a jestli je v pohodě. Kecy o tom, že její práce byla z hlediska příjmu spíše koníček, si milej pán může nechat - tipuji, že mu domácnost nevedla placená hospodyně nebo neměl placenou uklizečku a děti jistě obstarávala manželka. Tak ať si takové kecy nechá pro tu svou křehuli. To, že jí "velkoryse" nabídl byt po otci - to je super, nejspíš si je dobře vědom, že by jí z poloviny jejich domu musel vyplatit. Na jednu stranu se tak chlapi bojí, že je žena oškube (Brutt to tu hezky potvrzuje), na druhou stranu naprosto pohrdají jejich přínosem do rodiny v podobně péče o domácnost, děti a podobně s tím, že jejich příjem je směšný. A mají pocit, že na všechno vydělali oni a žena by měla ostrouhat.
bruttt: manželka vás neoškube o to, k čemu jste přišel před manželstvím. A to, co nabudete za manželství, na to má logicky - stejně jako vy - z poloviny nárok.
bruttt: a priori - já po svatbě netoužím. Nemám sebemenší touhu být ženatý. To jen většina žen, chce být vdaná a jsou proto schopné udělat možné i nemožné (:
farah.farah: proč neustále snižujete mou velikost a předhazujete mi, že jsem nevyzrálý ? neptal jsem se Vás na názor - pokud ano, tak mi to připomente, ale nepotřebuji, aby jste mě poučovala o životě - sama se řiďte svým instiktem a to samé budu dělat já....vážně miluju, jak to se mnou všichni myslí dobře a snaží se mi pomoct - at si každej, pomůže sám hm ?
bruttt: spíš jde myslím o to jestli chcete, aby zůstala. Zdá se mi že ten strach že odejde i s penězi je větší než touha po tom aby zůstala. Z mé zkušenosti cokoli se mi děje a promítám li si to pak do druhých ve stylu soudím je nebo předem o nich něco předpokládám mi ve výsledku ukazuje něco o mně o mém strachu o mé nzralosti o mé neochotě čelit svým stínům. Je prostě snažší uzavřít se před možným zraněním a udělat si "výmluvu" že je to proto že ženské jsou potvory co jsou jen po penězích. Ale věřím že jako každý toužíte ve vztahu po blízkosti a té opravodvé citové intimitě, a té nejde dosáhnout pokud se člověk neubnaží ve své plné zranitelnosti a tak nějak si myslím že tam něco takového bude ona z vás cítit, že tam není ta plná otevřenost. Každopádně Vám přeju abyste se z té špatné zkušenosti poučil především o sobě a dokázal to použít k tomu abyste vyrostl a né jen k tomu abyste se uzavřel a chránil, protože to není žit to je přežívání. A to myslím fakt s láskou.
farah.farah: díky za zprávu..on tam strach, z mé strany je... díky předchozímu vztahu a ano, bohužel za to moje nynější partnerka nemůže, ale - už si dávám pozor. odejít může jak svobodná, tak vdaná - ovšem jako svobodná odejde s tím, co si do vztahu přinesla, ale jako vdaná - by si nárokovala mnohem více. to, zda se rozhodne odejít budu respektovat, ale nenechám se oškubat, jako kuře - a tak to prostě je
bruttt: no jak jste si asi všiml já mezi ně nepatčím, tak snad tomu co napíšu budete trošku naslouchat. Píšete že se hádáte kvůli sňatku a přitom je vám spolu dobře.....trochu bych být vámi lépe ověřila jestli je s vámi skutečně tak dobře i jí. Pokud se s vámi na toto téma často hádá, tak bych řekla že jí něco chybí. Svatba je často pro ženy o tom že ten muž jí tím ukáže že má skutečně ztájem s ní být že neuteče při prvním problému, že se postará kdyby byly děti. Když si ji odmítáte vzít je to pro ni pravděpodobně stejné jako byste jí říkjal hele je mi stebou fajn ale co já vím s kým budu chtít být zítra nebo za týden, tak si na mne moc nezvykej.....Neříkám že ženy nejsou někdy pijavice, ale vidět je předem ve všech předem předpokládat že se po svatbě změní je poněkud paranoidní, na mne to působí že máte takový strach z toho aby vás žena nevyužila že se nedokážete k ničemu zavázat, což je pro ženy přiznejme si to poněkud odpizující, máme rády chlapy co jsou zaměření a dá seš na ně spolehnout. Tak si jen říkám aby vám ta vaše nakonec neodešla k někomu kdo je víc ochoten na sebe vzít nějaký závazek. Nic ve zlém neznám vás mohu se mýlit to jen prostě co mne napadlo dík vaším reakcím, které jsou dle mého názoru poněkud přehnané a takové jak to říct.......dětské............jako bych za tím slyšela malé dítě které se bojí že mu vezmou na pískovišti kyblíček....
farah.farah: je nám spolu dobře...ale to se může změnit...a pak nechci být oškubán, jak tady předvádějí některé pijavičky tady ( samy se poznají )...spousta chlapů si pak drbe hlavu, jak se jejich dotyčná změnila ... a pak, když jde o majetek - tak vidím jen : city stranou (:
bruttt: jak sám vidíte tak rozhodně né všechny ženy myslí jen na peníze. Z toho co píšete mi zase připadá že házíte všechny ženy do jednoho pytle a z nějakého strachu že jsme všechny stejné si pak odmítáte vzít partnerku pánč by vás pak akorát vysávala......Dotaz zní, proč s ní tedy vlastně jste, když máte pocit že je to někdo kdo akorát čeká na příležitost aby vás oškubal? Pokud je to opravdu dobrá ženská svatba ji takto nezměšní a pokud není tak ne jen že byste si ji neměl brát ale nemá ani smysl s ní být, ne?
Tak to je holt život lidé se scházejí a rozcházejí ale nejlepší je vše vyřešit v klidu bez emocí .Manžel už se k ní stejně zpátky nevrátí tak co at si začne užívat života a vše hodí za hlavu je to sice těžký ale utápět se v bolesti jí stejně nepomůže .
Elynor: Články čtu jen občas, taky debaty pod nimi. Vaše jméno si ale pamatuji, a pokaždé si říkám, že s vámi vždy musím souhlasit. A to i když je váš názor v diskuzi ojedinělý. Tak i tentokrát.
SandraN , Sophieann --. tyhle dvě si můžou plivnout do dlaní a podat si ruce
farah.farah - Vám se omlouvám také... - přehlédl jsem Váš nadhled.
omlouvám se "Elynor" ta píše rozumně...tu neházím do stejného pytle se zbytkem "ženstva"
Když to tady čtu, tak se - promiňte mi, ale zírám. Jsem s partnerkou přes 5 let pořád nechápe, proč si ji nechci vzít za ženu?...je to hlavní důvod našich hádek...ale přesný důvod proč se nechci ženit - je ten, že ženy myslí prostě jen a pouze tak - jak jste se vyjádřily všechny !...City stranou - máte nárok na xxxxx .Je mi z Vás vážně špatně.A priori - nezminuji se vůbec o článku, jen o Vašich komentech...
Na mě to působí dojmem, že ten muž delší dobu jenom čekal, až pomine i ten poslední závazek - péče o otce. Teď už ze svého hlediska má "splněno" - otec zemřel, děti jsou dospělé, manželka není ani nemocná ani nesvéprávná, a může se tedy o sebe postarat, tak už ho jaksi nic nedrží u dosavadního života, se kterým asi nebyl tak spokojen, jak si jeho žena myslela. Možná to trvalo roky, kdy se těšil, až tahle chvíle nastane. Samozřejmě že by mělo nastat majetkové vyrovnání dle zákona, a nemyslím si, že by manželku chtěl nějak ošidit. Nevíme, jak měli zařízeno společné vlastnictví. Každopádně pokud on zdědil něco po otci, je to jenom jeho, ne společné. Jestliže jí přesto chce nechat byt po otci, tak je to velkorysé, to by patrně dělat nemusel. No a chtít po něm, aby bral nějaký ohled na 30 let manželství? Proč? To je minulost, snad by paní nechtěla, aby s ní zůstával jaksi "za zásluhy" - takhle to přece nefunguje.
Tak to se samozřejmě stává. První věc majetkové vyrovnání, kecy typu její práce je spíš koníček bych neřešila ze zákona má právo na polovinu majetku nabytého v době manželství, pokud nemají nějakou předmanželskou smlouvu.Co se týká pak toho vztahu jako takového. Teď to opravdu nemyslím nijak zle ale je vidět že paní si s mužem zase tak blízká nebyla, když ho vlastně vůbec nezná. Ono o tom byl nedávno někde článek (možná tady?) že si lidi časem ve vztahu vytvoří iluzi blízkosti, prostě tomu chtějí věřit že si sou blízcí a přitom spolu už nic nesdílí a jedou spíše ve sterewotypu vzpomínek na to co jim partner řekl kdysi s tím pádem nejsou schopni zaregistrovat, že se mezitím změnily třeba jeho názory postoje, potřeby.......zcela pragmaticky, kdyby mu nic nechybělo, tak to nehledá jinde. Paní říká že doufá, že si manžel uvědomí že měli 30 let šťastné manželství...no ale má ona opravdu jistotu že on si v tom manželství také připadal šťastný? Pokud snad má opravdu ještě potřebu tohle zkusit zachránit tak být jí spíše než se snažit přesvědčit ho že to bylo dobré bych se snažila zjistit vše co mu vadilo, co mu chybělo, zkrátka co má u té druhé a u mne ne ...a z toho bych se případně poučila. Ale podle mého názoru je na to už pozdě, pán už se odstěhoval doma ho s ní nic nedrží a už hovoří o rozvodu. Tak pokud ho miluje tak ať mu prostě přeje štěstí ať už je s kýmkoli a být jí byvh se akrotá snažila to hodně rychle a pokud to půjde v co nejmenším boji ukončit. A zároveň si trvat na tom abych dostala co mi majetkově patří. Na ublížené pocity a pod bych se pokud to jde vykašlala, ty nějak nic nevyřeší. Pocit ublížení pramení z toho že ona něco chce a nedostala to a přesto trvá na tom že to chce.......chtít může ale ten chlawp se k ní stejně nevrátí a nebude z něj vzorný manžel.tak bych se na to chtění vykvajzla a spíš bych se zaměřila na sebe a na to, abych si ten život začala užívat místo se utápět v bolesti.
kočina: tak nejak z toho ale vypadlo to, ze pani se starala o deti a hlavne se podilela na peci o umirajiciho tchana. Takze rozhidne ma pravo a spravedlivou cast. Ono se rekne, ze nevydelavala tolik, ale kolik zen ma mensi vydelek jen proto, ze maji kvuli detem zkracenou pracovni dobu cu pristoupi na hure placenou praci jen aby byly odpoledne s detmi? Za 30 let se rodina vybuduje a co maji je spolecne. V rodine zkratka funguje delba prace, nekdo vice vydelava, nekdo se vice stara o funkcnost ( domacnost, nakupy, deti.....).
Sophieann: No, jestli jim tchán financoval stavbu domu, tak pravděpodobně sám nebydlel v garsonce. Navíc, pokud chce být paní férová, tak dům budovali oba společně s manželem a tchánův vklad tam byl navíc. Takže bojovat za své zájmy samozřejmě ano, ale.... manžel je sice možná zmetek, ale že by s ní jednal tak nespravedlivě mi zase nepřijde.
Nenechte se vydeptat a bojujte o své ekonomické zabezpečení, nic jiného Vám nyní nezbývá. Z Vašeho příspěvku je patrné, že manžel vydělává mnohem více než Vy. Snad byste tedy mohla vysoudit i nějaké výživné. Určitě si sežeňte šikovného advokáta, aby bojoval za Vaše zájmy - i při majetkovém vypořádání. Je velmi pravděpodobné, že milenka se bude snažit, aby Vás manžel nějak odbyl. Teď jste asi ve fázi, kdy je Vám nejhůř, ale mohu Vás ujistit, že to časem z větší části přebolí. Přeji Vám hodně sil, určitě Vás v životě čeká ještě spousta hezkého. Nenechte se zlomit, věřte si a buďte kurážná!
Nedá se nic dělat, i to se stává. Manžela jste patrně ztratila, ale hodně Vám zůstalo. Myslím tím Vaše dcery a to, jaká jste. Umíte se postavit problémům čelem a je na Vás spolehnutí. Sama určitě nezůstanete. Chápu, že je to bolestivá rána, odžijte si to zklamání a nezapomeňte, že máte nárok na POLOVINU SPOLEČNÉHO MAJETKU. City stranou.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.