MIRKA (54): Šok! Nevěra po 30 letech hezkého manželství!

Elynor: a tak to má být, když už ti dva zjistí, že spolu dál žít nemohou, je velice dobré, když se domluví jako lidé a proběhne to v klidu. Bohužel tato varianta moc častá není.

Dasa52: inteligentní lidi se možná ani neberou :- D

Mata69: ano, mám-li být úplně přesná, vzdali jsme se oba práva na odvolání. Všechno bylo předem sepsáno a připraveno právním zástupcem, abychom u soudu nezdržovali sebe ani soud zbytečným probíráním detailů. Takže nebyl žádný důvod nechávat si čas na odvolání. Ani jeden jsme nestáli o prodlužování procedury, a já osobně velmi oceňuji, že rozvod byl rychlejší než svatba :-))

Elynor: já nemyslela rozvod samotný, ten jsme měli taky dohodou za 15 minut, ale myslím to kolem nebo spíš před tím rozvodem. po rozvodu už jsme šli spolu na oběd :-D taky jsem se rozvedli jako dva inteligentní lidi (říkám JAKO, protože inteligentní lidi se asi nerozvádějí) :-D

Elynor: "tak to sfoukla během 5 minut a rovnou tam dala i nabytí právní moci, nečekala těch 15 dnů, jak se to obvykle dělá." Tohle nemůže soudkyně (ani soudce samozřejmě) udělat jen na základě toho, že jste se tak báječně dohodli. Museli jste se na místě vzdát práva na odvolání proti rozsudku. Nebyl to neobvyklý úkon, dělá se to tak, když se oba práva na odvolání vzdají.

Dasa52: tak já se hlásím - my se s chotěm rozvedli úplně v klidu :-) a to tři dny před dnem, kdy bychom oslavili 20. výročí svatby. Manžel mi přinesl k soudu puget růží, a pak jsme šli do restaurace na oběd, že aby se to oslavilo. Myslím to výročí, ne ten rozvod. Soudkyně to trošku nechápala, ale protože jsme oba svorně prohlašovali, že se fakt rozvést chceme, nežijeme ve společné domácnosti, na všem jsme domluvení, nemáme žádný problém, a od ní chceme jen to razítko na rozsudek, tak to sfoukla během 5 minut a rovnou tam dala i nabytí právní moci, nečekala těch 15 dnů, jak se to obvykle dělá. Zpětně mě to mrzí, neměla jsem se rozvádět, ale tenkrát jsem se mínila znovu vdát, a to bez rozvodu jaksi nelze :-)) Bohužel k té druhé svatbě pak nedošlo, an dotyčný pán zemřel při dopravní nehodě, jenže kdo to mohl vědět... tak jsem holt rozvedená. Exmanžel se taky znovu neoženil, byť žije dlouhodobě s velmi příjemnou a sympatickou paní, kterou mu upřímně přeju. No a i moje kamarádka se rozváděla v klidu, k tomu ovšem významně přispělo, že její manžel odjel do USA a zůstal tam. A nechtěl se už vrátit. Chtěl, aby ona s dětmi jela za ním, to zas ona odmítla, a protože takové soužití přes oceán nemá valný smysl, po čase se rozvedla. Což teda bylo dost složité, protože úřady takový rozvod na dálku v té době ještě pořádně neuměly zařídit. Strašné papírování kolem, ale zdařilo se.

Dasa52: ano, já to mám nastavené úplně stejně jako vy - prostě v jednom daném okamžiku můžu milovat jen jednoho muže. A pokud ho přestanu milovat, pak to na mě rozhodně pozná :-) Já dokonce moc ani nechápu takový ten přístup, kdy někdo nespokojenost ve vztahu řeší tím, že si najde milenku/milence, ale ve vztahu dál setrvává. Prostě to nechápu, já jsem nespokojenost ve vztahu vždycky vyřešila rozchodem (pokud to nešlo nijak změnit) a pak jsem byla teprve připravená na nový vztah. Neumím si sama představit, že bych se plácala ve vztahu ke dvěma mužům, z postele jednoho "přeskočila" do postele druhého a v duchu si přemýšlela, který to teda bude, kterého mám chtít víc. No...každý jsme nějaký :-)

Zebruška: neznám nikoho, kdo by prožíval rozvod v klidu (dokonce ani v případě, že to nebylo k žití). chápu, co píšete a asi to možné je. mně to přijde divné - ale jak říkáte, do hlavy druhému nevidíme, třeba to má váš ex nastaveno jinak. já můžu milovat jen jednoho chlapa (tedy nemyslím postupně :-)) a určitě by na mě poznal, kdybych mu byla nevěrná, protože to bych musela milovat někoho jiného - snad mě chápete, jak to myslím :-) když měl můj ex milenku, věděla jsem o tom, ale nechtěla jsem to řešit, protože jsem se nechtěla rozvést, nechtěla jsem to řešit. nevidím v tom až tak velký rozdíl - obě jsme evidentně zažily totéž, jen já jsem se v tom plácala trochu déle o okamžiku, kdy jsem se to dozvěděla do rozvodu. možná jste v tom byla spíš ve výhodě :-D dnes s odstupem času jsem ráda, protože už x let mám chlapa, jakého jsem vždycky chtěla a neměla, takže bych mu vlastně měla poděkovat, že si tu milenku našel a ten vztah, který už nestál za nic, skončil :-D

Dasa52: když jsem se tenkrát na to muže ptala, jak je to možné, že se mohl ke mně chovat stále jako milující manžel a přitom k tomu mít (a milovat) jinou ženu, tak řekl, že to není o tom, že by mě neměl už rád, že vlastně nás má rád asi obě (evidentně mu i dlouhou dobu vyhovovalo mít dvě ženy a nic nehrotit), ale že teď si myslí, že by s tou druhou mohl zažít ještě jiný život a že by mu to víc vyhovovalo. No jak říkám, pro mě šok na entou, já žila v přesvědčení, že si člověk hledá jiného partnera, když s tím předchozím není spokojený, a že k tomu vede jakási cesta, kdy se ti dva vzájemně odcizí, nerozumí si, třeba se hádají, nepodnikají spolu už nic dohromady, přestanou mít sex a podobně. Ale mít vpodstatě dva paralelní vztahy, je pro mě nepředstavitelná věc.

Dasa52: ne, ne, já jsem přece nepsala nic o nefunkčním vztahu, nic o tom, že bychom neměli sex a neříkali si pěkné věci atd. Psala jsem, že se ke mně choval pořád stejně jako dříve. Čiliže normálně jsme spolu měli sex, dokonce mi i říkal, že mě má rád, podnikali jsme společně věci, jezdili na společné dovolené, dávali si vzájemně dárky... zkrátka normální partnerský život. Proto mě ani nenapadlo, že by mohl mít milenku, nebyly žádné náznaky toho, že by jeho city ke mně ochladly nebo nebyl spokojený. Proč to tak dělal, to vám nevysvětlím, sama jsem to úplně nepochopila. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak tomu taky nebudu věřit. Já jsem ten rozchod tenkrát nezvládala úplně dobře, právě proto, že to byl pro mě takový šok, zničehonic, bez náznaků předem.Abych se s tím srovnala, tak jsem vyhledala pomoc psychologa (který mi mimochodem dost pomohl se přes to přenést a naučil mě to, co jsem tu psala v reakci na článek - dokázat se dívat na svět a budoucnost pozitivně i ve chvíli, kdy se člověk necítí úplně nejlíp) a dozvěděla jsem se, že to není nic tak neobvyklého, jak se mi mohlo zdát. Prý podobné případy nejsou vůbec výjimečné. Takže teď věřím každé, která řekne, že o milence svého muže neměla tušení.

bruttt: máte pravdu v tom, že žena může mít větší příjem než muž, já to tak třeba mám, ale přes to jsme se po rozvodu dělili na půl - nevím, co se vám na tom nezdá. a jinak máte pravdu - já už bych se také nevdávala, ale ne z ekonomických důvodů. vyhovuje mi to tak, jak to je, s přítelem je nám fajn a není důvod na tom nic měnit. pokud člověk nemá děti, což my už mít určitě nebudeme, tak nevidím ke svatbě žádný důvod. není to žádné vyhýbání zodpovědnosti, pomáháme si navzájem stejně, jako bychom byli manželé. jediný rozdíl je v tom, že to děláme, protože chceme a ne proto, že musíme. až nám spolu nebude dobře, tak půjdeme každý svou cestou a nebudeme to muset zdůvodňovat nějaké pipině v taláru.

Zebruška: pokud myslíte "normálně", že se choval tak, že se vás nedotýkal, neříkal vám, že vás má rád, nedělal věci, které se dělají jen abyste potěšili toho druhého, neměli jste spolu sex, tak vám to věřím. v nefunkčním vztahu se opravdu nepozná, že muž má milenku :-) jenže když vztah normálně funguje, tak si chlap nenajde milenku - to je fakt. rozhodně nechápu, na co byla pyšná, když měla tak nefunkční vztah, že ani nepoznala, že on miluje někoho jiného.

farah.farah: Tak každý má nějaký svůj názor ,že.

bruttt: Není zač .

A ještě k tématu článku - nemůžu než souhlasit s tím, co tu dotyčné paní z článku napsaly Elynor a farah.farah. Někdy se opravdu stane, že se ve vztahu dva lidé začnou míjet. Někdo si o druhém něco myslí a má pocit, že ho zná, ale pak se ukáže, že to byly jen jeho představy o druhém, které si na základě něčeho vytvořil, ale ve skutečnosti to tak není. A nemusí to ale nutně znamenat něco špatného. Když vyjdu ze své zkušenosti, tak když jsme tenkrát po prozrazení nevěry rozebírali svůj vztah, docela mě překvapilo, že muž nebyl spokojený s některými věcmi mezi námi, o kterých jsem si já myslela, že je oba vnímáme pozitivně, ale vlastně jen na základě toho, že mně se to tak líbilo a on se proti tomu nevyjádřil (on nedokázal vysvětlit, proč třeba neřekl rovnou, že to a to chce jinak, a já jsem si zase uvědomila, že jsem se ho na názor na tu konkrétní záležitost nezeptala a jeho souhlas jsem dedukovala jen z toho, že se jasně neohradil). Takže opravdu někdy dojde mezi partnery k jakémusi komunikačnímu šumu. Doporučuju paní Mirce nepřemýšlet nad tím, co by kdyby, a neupínat se k tomu, že se manžel "vzpamatuje" a vrátí k ní. Někdy to tak má být, že se cesty dvou lidí rozejdou, ale neznamená to, že ta samostatná cesta by měla být něco horšího nebo méněcenného. Smutek z rozchodu je pochopitelný a je dobře si jím projít, ale nerezignovat na další život. Vyjít z toho, co je v něm i nadále pozitivní a hezké - děti, kamarádi, práce, koníčky? Jistě je něco, z čeho se člověk může těšit i jako single a spíš na to se teď zaměřovat. Důležité je oprostit se od myšlenek na to, jak chci, aby neodcházel - on už se rozhodl a je zbytečné utápět se v lítostivosti. Myslet na to, že je prima, že jsem prožila kus pěkného života s někým, koho jsem měla ráda a s kým se mi to líbilo, a že teď mě čeká zase něco nového a že změna může být někdy fajn. Manžel nabízí v rámci vyrovnání byt, takže paní nebude mít na žádný pád starosti s bydlením (což je pro mnoho lidí po rozvodu nepříjemný problém), práci má, s dcerami má hezký vztah a kdo ví, jestli v budoucnu nepotká dalšího partnera, se kterým jí bude ještě líp? Pozitivní myšlení pomáhá, i když je to někdy těžké. Nejhorší pak za mě je vzájemné obviňování se z kdečeho, vyvolávání hádek, dělání si naschválů.... To strašně otravuje život a nikdy z toho nic dobrého nevzejde. Škoda času.

bruttt: to se neomlouvejte, já neměla v úmyslu vás urazit. Koneckonců sám děláte závěry, aniž byste o mě cokoliv věděl. No a ty další vaše hlášky a vysvětlení nižší mzdy žen už ani komentovat nechci. Myslím, že je další debata zbytečná.

bruttt: to vy jste sem přispěl s osobním příběhem, pokud neustojíte že někdo toto okomentuje, možná by bylo moudřejší příště do diskuse nepsat své životní story. já vás nesnižuji, pouze píšu to co mi to co jste napsal evokuje. Stejně jako vám to co napsaly dámy předenou evokuje že jim jde jen o peníze a měl jste tu potřebu to zde napsat. Nevidím v tom nijak zásadní rozdíl. konec konců, to že máte špatnou zkušenost z minula, která vedla k vašemu dnešnímu postoji jsem z vás nijak nepáčila, řekl jste mi to sám. Proč by tedy mělo být nelegitimní napsat co si o tom myslím ši co mne k tomu napadá?

ruzickaa: možná byste si měla všimnout že to jsem nebyla já kdo tu začal ukazovat prstem na diskutující ženy a mluvit o nich s despektem aniž by je jakkoli znal.;)

ruzickaa: děkuju

Mata69: prominte, ale to, že byste ně nechtěla, mě neuráží - ani já bych Vás nechtěl - že mě, kterého neznáte a nevíte, ýe jakmile přijdu domů vařím atd...tak na mě hážete vinnu za to, že ženy mají nižší plat než muži ?? asi z nějakého důvodu ne ?..kdyby zastaly stejnou práci jako muži...za méně peněz, tak by zamestnavatel jistě za,ěstnával jen ženy...nemám rád feministky a ty, co se rády přiživí na práci druhých :-D

Dasa52: já se jí nedivím, že za pů roku nepoznala, že má partner milenku (zvlášť když po tu dobu pečovali/a o jeho nemocného otce, kdy by ji ani omylem nenapadlo, že má v tak těžké době vůbec náladu budovat nový vztah) - já jsem byla kdysi v podobné situaci a dokonce celý rok jsem nepoznala, že muž má v práci milenku, dokud mi to neřekl. Doma se totiž jeho chování ke mně nijak nezměnilo a že je hodně pryč? Inu, když mě napadlo se zeptat, tak argumentoval přesně tím, co popisuje brutt - hol tráví hodně času v práci, buduje kariéru, šplhá po žebříčku (a to přece stojí spoustu času, když nechce profesně zakrnět a nechat se přeskakovat jinými), vydělává spoustu peněz a dobře zabezpečuje domácnost... A já mu to věřila, protože opravdu byl ctižádostivý a říkala jsem si, že to tak má spousta mužů, že chce profesně vyniknout a mít dobré postavení a jsou ochotní tomu leccos obětovat, a nechtěla jsem na něj naléhat, aby trávil doma víc času, abych mu nekazila jeho profesní sny. Takže stát se to může, že svého muže nepodezříváte, ani když ze zpětného pohledu by k tomu byl důvod, a nemusí to být tím, že na něj kašlete a nezajímáte se o něj. Jen si prostě některé věci vysvětlíte jinak, třeba mu i chcete dopřát dost volného času (a je jedno, jestli ho on využívá na rozvoj kariéry nebo na koníčky) a stane se.

bruttt: v podstatě s vámi souhlasím, většině žen je i jedno, koho si vezmou, hlavně že je vdaná a pak začnou chlapa předělávat k obrazu svému. ale nezapomínejte na jednu věc - ve funkčním vztahu pomáhá jeden druhému dělat kariéru, třeba tím, že se věnuje domácnosti, vaření a řešení běžných problémů, na které "karierista" nemá čas. vytváří prostě podmínky, bez kterých byste vybudoval kulové s přehazovačkou. kromě toho se žena minimálně 5 let stará o děti (měli 2 dcery), a nemůže tedy budovat svou kariéru (pokud se na děti nevykašle a nepořídí si chůvu). takže platí to, co je dané zákonem - veškerý majetek nabytý v manželství, se dělí napůl, protože se má za to, že OBA udělali vše, co bylo potřeba pro jeho získání. pokud neměli předmanželskou smlouvu (což asi před 30 lety neměli), tak se prostě budou dělit napůl. otázka je, jestli byt po otci nemá stejnou hodnotu, jako polovina domu - to už bychom museli znát podrobnosti. může mít klidně hodnotu i vyšší, pokud je velký, je ve městě a dům někde na vesnici (např.).

bohužel, mám pocit, že se paní o manžela a jeho "pohodu" taky moc nestarala, když nepoznala za půl roku, že má vedlejšák. změna chování, víkendy trávené mimo domov atd. to není nic? jinak změna partnera v tomto věku je víc než obvyklá a jediné, co je pro ní na tom špatně je, že si někoho našel on a ne ona. jinak je prostě nejvyšší čas začít druhou polovinu života a starat se víc o sebe, než o ostatní. pro mě byl rozvod příležitost, kterou jsem využila do mrtě. ne že bych nebyla překvapená, vystresovaná a zklamaná z toho, že mě ex hodil přes palubu, ale když jsem se oklepala, začaly se dít věci :-D

farah.farah: , Mata69:, brutt: ,Já teda jen nechápu proč se zde pouštíte do někoho když ho vůbec neznáte?????Je každýho věc jestli se chce oženit či vdát nechápu co je komu do toho když to tak někomu vyhovuje tak je to snad jeho věc nemyslíte??????????????

bruttt: já se divím, že si vás chce vaše přítelkyně vzít. Člověka, který se tak hrozně bojí odpovědnosti, bych za partnera nechtěla...člověka, který žije ve strachu z toho, co když ho jeho partnerka oškube. Vy jí vůbec nedůvěřujete, proč s ní vlastně tedy žijete?

bruttt: ale já předpokládám, že i ta manželka vydělává, chodí do práce, roste na kariérním žebříčku, tráví tam hodně času. Jo, že nemá stejnou výplatu jako vy? A kdo za to může, že jsou ženy na stejné pozici hodnoceny hůře než muž? Ona? A co když přijdou děti, ona je doma, na mateřské, stará se o děti - tudíž její příjem zdaleka nedosahuje vašeho, je zastavený její kariérní růst, po mateřské jí ledaskde nechtějí zaměstnat. Nebo pracuje na zkrácenou dobu, pochopitelně za velmi nízkou mzdu, aby mohla vyzvedávat děti ze školky, ze školy, starat se o domácnost - aby vy jste mohl pracovat, růst...Je to její problém? Nejedná se snad o společnou domácnost a společné děti? A když si pak pan manžel najde novější "model", má být žena bita na tom, že obětovala svoji kariéru rodině a její příjmy nejsou zdaleka takové jako manžela?
Já fakt nemám na mysli typy žen, které jsou líné, nechávají se jen tak vydržovat a nebo něco podobného. Mám na mysli soužití dvou dospělých lidí, kteří z nějakých a často hlavně citových důvodů chtějí být spolu, chtějí spolu sdílet své životy, mít děti, a kteří se na tom každý svým dílem podílí. A i když vás to nezajímá - já se nevdávala proto, abych měla po svatbě ze všeho půlku. To je váš divný pohled na svět, na soužití dvou lidí. Zkuste si jen představit tu skutečnost, že spolu dva lidé spojí životy - tudíž převezmou odpovědnost jeden za druhého - protože to tak prostě cítí, chtějí to a společně vychovávají děti, společně budují svůj společný majetek s tím, že každý svým dílem na to příspívá. Někdo více penězi, někdo více svojí prací. A nežijí s myšlenkou, že jednou někdy snad, by mohl jeden druhého chtít oškubat.

Mata69: ano, na to - co koupím během manželství má poloviční nárok - tedy, já chodím do práce, kde trávím hodně času, rostu po karierním žebříčku dlouho a snažím se, abych vydělal peníze. - proč bych měl přijít o polovičku toho, na co jsem našetřil...co jsem koupil...?
jí něco proletí pod nosem, podá žádost o rozvod, zamiluje se do někoho jiného... a mě zbyde třebas i zničené zdraví, dluhy a polovina toho, co jsem během manželství koupil - a to je, prominte mi, ale to je prostě na hlavu.
když bude se mnou - at užívá všeho - co pořídím...ale jestli se rozhodne odejít - prosím...
nevím jak to máte vy - ale vlastně mě to ani nezajímá...vám stačí, že po svatbě budete mít ze všeho půlku :-D
a chlap bude klidně zničenej...

Jinak souhlasím vesměs s tím, že ono manželství asi nebylo tak šťastné jak se paní domnívala. A hlavně, poslední roky se nejspíš především starala o tchána. Což není žádná legrace. Sama píše, že manžela dokonce sama nabádala, aby "šel někam vypnout". Jestlipak mohla i ona jít někam vypnout? No, vypadá to, že spolu asi posledních x-let nemluvili o tom, jak se kdo z nich cítí a jestli je v pohodě. Kecy o tom, že její práce byla z hlediska příjmu spíše koníček, si milej pán může nechat - tipuji, že mu domácnost nevedla placená hospodyně nebo neměl placenou uklizečku a děti jistě obstarávala manželka. Tak ať si takové kecy nechá pro tu svou křehuli. To, že jí "velkoryse" nabídl byt po otci - to je super, nejspíš si je dobře vědom, že by jí z poloviny jejich domu musel vyplatit. Na jednu stranu se tak chlapi bojí, že je žena oškube (Brutt to tu hezky potvrzuje), na druhou stranu naprosto pohrdají jejich přínosem do rodiny v podobně péče o domácnost, děti a podobně s tím, že jejich příjem je směšný. A mají pocit, že na všechno vydělali oni a žena by měla ostrouhat.

bruttt: manželka vás neoškube o to, k čemu jste přišel před manželstvím. A to, co nabudete za manželství, na to má logicky - stejně jako vy - z poloviny nárok.