MIRKA (57): Děti po mně pořád chtějí pomoc s vnoučaty, je toho na mě moc

25. 2. 2021
MIRKA (57): Děti po mně pořád chtějí pomoc s vnoučaty, je toho na mě moc
Mirka svoje vnoučata miluje, péče o pět dětí jí už ale začala přerůstat přes hlavu. I když by obzvlášť teď v době koronaviru ráda svým dětem s hlídáním pomohla, musela začít myslet také na sebe a na svého manžela.

Občas jsem ráda, že mám jen dvě děti a ne tři nebo čtyři. Ne proto, že by se nám děti nepovedly. Právě naopak. Lukáše i Vandu jsme s manželem vychovali dobře. Jsou dospělí a myslím, že jak syn, tak dcera jsou skvělí rodiče, pracují, i mezi sebou se dobře snášejí. Ale já se přesto cítím snad ještě víc vyčerpaná, než když byli děti. Ve skutečnosti nejde ani tak o ně, ale o naše vnoučata. Vanda má tři holčičky a Lukáš kluka a holku.

Pět vnoučat je sice požehnání, ale protože nejstarší vnučce je teprve devět a nejmenší tři, je to prostě pět malých dětí, které je potřeba vyzvedávat ze školy a školky, vodit na kroužky, pohlídat, když rodiče pracují dlouho nebo když jsou nemocné.

Nikdy mi nebylo zatěžko dětem s jejich prcky pomáhat. Ale když se dcera vrátila po poslední dcerce do práce, začal mi strašný kolotoč. Původně potřebovali výpomoc každý tak jeden den v týdnu odpoledne a k tomu občas nějaký páteční nebo sobotní večer, když si chtěli vyrazit. Pracuju už jen na půl úvazku a od sedmi, takže okolo dvanácté bývám volná. A pomáhat s vnoučaty časově nějak šlo.

Jenže jak vnoučat přibývalo, občas bylo potřeba pomáhat víc, když druhé babičky nemohly  apod. Vanda si sice našla ještě paní na hlídání, když já jsem nemohla, ale okolo tří malých dětí je prostě frmol. A ještě k tomu, když máma potřebuje pracovat.

Dostala jsem se nakonec do fáze, kdy každý den kromě pátku někomu hlídám. A pak ještě Lukáš i Vanda zavolají, jestli by nemohli přivést děti aspoň na část víkendu, že si potřebují odfrknout nebo jen nakoupit. A já nemám to srdce říct ne.

Došlo to tak daleko, že když jsme nedávno slavili moje narozeniny, vzal si po dortu slovo můj muž. A povídá: „Milí naši potomci, vaše máma je úplně urvaná. Nemá čas vůbec na nic kromě hlídání vašich dětí. Nemá čas už skoro ani na mě!“ A koketně na mě zamrkal. 

Ale pak se otočil zpátky k dětem a pálil to na ně dál: „Takže, je mi úplně fuk, jak to uděláte, ale každý si vyberte jeden den v týdnu, kdy vám bude hlídat. A k tomu je možné si poprosit o jeden víkendový večer jednou za měsíc. Na ostatní si najděte chůvu, požádejte babičky z druhé strany nebo cokoli, je mi to fuk. Ale nechte mámu odpočinout.“

Seděla jsem tam jako opařená. Nebyli jsme vůbec domluvení, ale já úplně cítila, jak se mi ulevilo. Sama bych to dětem nikdy nedokázala říct, ale tím, že to udělal můj muž, bylo to, jako když bouchne do stolu. Slovo, které nikdo nebude obcházet. A já si připadala, jako by mě princ na bílém koni vysvobodil ze zakletí, které mi začalo přerůstat přes hlavu.

Omlouvám se vnoučátkům, že to takhle říkám, ale popravdě jsem to tak cítila. Ne, že bych neměla naše vnoučata ráda, ale došlo mi, že potřebuju trochu času i sama pro sebe. A taky pro svého chlapa, kterého mám už… Ani to nebudu počítat, jak dlouho.

Takže po chvíli trapného ticha to byl ve finále ten nejlepší dárek k narozeninám, který jsem mohla dostat. Od té doby uplynulo už čtrnáct dní, vzduch se vyčistil, Luky i Vanda to respektují, nahlásili svoje dny, kdy mě potřebují. A vypadá to, že to bude fungovat. A já zase budu mít z vnoučat radost a ne jen stres.

VIDEO: Podívejte se na video, co je ve vztahu kompromisem a co už jde přes čáru? 

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Rozvíjíte své schopnosti a toužíte po lepším pracovním ohodnocení. Milí Střelci, aspoň o víkendu se profesním debatám vyhněte. Stejně vás nikam neposunou. Stačí, že se chlubí výmysly…